the last word [Sterek FF]

Dopis šestý

Milovaný Dereku,
posledních několik hodin nemůžu dostat z hlavy Tvůj odchod z mého života. I přes to stále doufám, že se vrátíš. Pamatuješ, kdy jsme se viděli naposledy? Byl to jeden z nejhorších dní mého života. Našla by se na něm nějaká pozitiva, ale byl to Tvůj odjezd, bylo to hrozné. Byl to ten den, kdy se z Tebe stal vlk. Jak Tě zranil Berserker a Ty jsi prošel evolucí. Chtěl jsi, abych zachránil Scotta a ne, abych zůstal s Tebou. Ale já nemohl, příšerně jsem se o Tebe bál. Ale věděl jsem, že zatím nechceš, aby někdo věděl o našem vztahu. Takže jsem nakonec stejně šel za Scottem. Byla tam s Tebou Braiden, já vím, ale to mě spíš nutilo žárlit.
Dereku, proč jsi s ní naoko chodil? Proč jsi s ní spal? Chtěl jsem, abys patřil jen mně. Víš, že být normální neznamená být hetero, že? Nemůžeš změnit svou orientaci. Nebyl jediný důvod s ní chodit. Střílet by ses naučil i bez ní. Dereku, proč jsi pak odjel s Braiden pryč místo toho, abychom byli spolu? Chtěl jsi to se mnou ukončit a zrovna teď jsi měl příležitost? Tak proč jsi mě před svým odjezdem políbil?
Pamatuji si to úplně přesně. Když Kate utekla a my se vzpamatovávali z boje, přišel jsi ke mně a normálně nahlas jsi řekl: „Chci si s tebou promluvit." Nevěděl jsem, co to do Tebe vjelo. Nemluvili jsme spolu takhle před smečkou. Ani jsem Ti nestihl odpovědět a už jsi kráčel pryč od lidí k nějakému místu, kde nás nikdo neuvidí. Doběhl jsem Tě a za pár chvil jsem zahnul, po Tvém boku, za roh. Okamžitě jsi mě připoutal ke zdi a zahrnoval mě polibky. Snažil jsem se Ti je oplácet, ale byl jsi moc rychlý. Odtrhl jsem se od Tebe a zadíval se Ti do očí. Nechápavě jsi mě pozoroval. „Proč teď? Vždyť můžeme být v klidu sami, až přijedeme domů." Oddálil ses ode mě a na pár chvil zavřel oči. Bál jsem se, co se děje. A mé obavy byly správné. „Odjíždím s Braiden, jedeme hledat Pouštní Vlčici. Nevím, kdy se vrátím."
Ještě ses nevrátil... Dereku, prosím, potřebuji Tě tady, jsem slabší čím dál víc. Pamatuješ si, co se stalo potom? Proklínám se za to, ale udělal bych to znovu. Ublížil jsi mi svým odchodem, musel jsem Ti to oplatit nedotknutím rtů. Prudce jsem Tě od sebe odstrčil a vracel se ke smečce. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu a tvářit se, jako by se nic nestalo. Ale stalo, Dereku. Ublížil jsi mi. Jako bys vzal mé srdce a vší silou s jím praštil o zem. To, že jsi odjížděl byla jedna věc, ale to, že jsi odjel zrovna s NÍ, byla to rána pod pás. Myslel jsem si, že s ní budeš chodit dál.
Po chvíli ses vrátil, se skleněnýma očima. Snažil ses skrývat tu bolest, stejně jako já. Scott si nás oba prohlížel, dobře si pamatuju ten podezíravý pohled. Oběma nám došlo, že nás slyšel, ale to už bylo jedno. Rozešli jsme se jedním z nejhorších způsobů.
Oba jsme několik minut udržovali oční kontakt. Ty smutný a provinilý, já naštvaný. Neposlouchali jsme rozhovory ostatních, jen jsme si navzájem hleděli do očí. Chtěl jsem vědět, jestli alespoň cítíš touhu tu zůstat, se mnou. Chtěl jsi? Musel jsi přeci chtít, miloval jsi mě, bylo to vidět. Vlastně všichni teď vycítili, že je s námi něco jinak. Že se k sobě chováme jinak. Všichni to viděli, ale nikdo nic neřekl. A já tam nemohl jen tak stát v tom trapném tichu. Bylo nemožné tam tak stát a nedotýkat se Tě. I když jsem byl na Tebe naštvaný, ta touha byla opět mnohem silnější. Proto jsem to udělal.
Rozeběhl jsem se k Tobě a v blízké vzdálenosti se u Tebe zastavil. Tvůj pohled nebyl naštvaný, naopak šťastný, ale i překvapený, což mě na okamžik vyvedlo z míry. Vzal jsem Tvou hlavu do dlaní a, po těžkém zvažování situace, přitiskl své rty na ty Tvé. Obmotal jsi paže kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž, čímž jsi polibek prohloubil. Nebyl to nijak zvlášť dlouhý polibek, ale hlavní bylo, že jsme se jím alespoň mohli rozloučit. Dlouho jsme stáli v objetí opírajíc se vzájemně čely, když promluvila Braiden. „Dereku, co to má znamenat?" Podíval ses mi s úsměvem do očí, zatímco já jsem Tě zmateně pozoroval. „Loučil jsem se se svým přítelem."
Všichni zalapali po dechu, ale já se jen pro sebe usmál. Bylo to tak krásný a ještě k tomu před našimi nejbližšími. Ale byla to pravda? Protože, Dereku, Ty ses nevrátil. Nezavolal jsi, nenapsal jsi. Odjel jsi a nechal mě tu samotného. Dereku, musíš přijet. Protože ta temnota je stále silnější a myslím, že to do konce týdne už nevydržím.
Tvůj Stiles.