💚V Zajetí Lásky💛

38.

Týden od toho, co zemřel Brumbál, týden od toho, co jsem se stala jednou ze Smrtijedů a týden, co se skrývám v Malfoy Manor.

Od Draca jsem se dozvěděla, že Brumbála pohřbili a Pán Zla chce hůlku. Bezovou hůlku, která je pohřbena s ním.
————————

,,Betty.. musím ti ještě něco říct." Přešel ke mně vážný Draco.
,,Ano." Usmála jsem se a objala ho.
,,Myslím, že to nebude úplně k smíchu. Nebude se ti to líbit." Políbil mě do vlasů a já se v zápětí mu podívala do jeho ledových očí.
,,Víš.. u stolu.. při sněmu sedí všichni u své rodiny.."
,,No.. však budu sedět vedle tebe, ne?"
,,Betty, pokrevní rodina." Vyděšeně jsem mu hleděla do očí.
,,Tím chceš říct, že budu.." ,,Že budeš muset sedět vedle Severuse." Viděl, že jsem vyděšená. Nechtěla jsem, aby to tak bylo.
,,Určitě to tak být nemusí. Uděláme.." ,,Neuděláme. To nejde Betty. Oni to poznají." V mé hlavě se šířily myšlenky co dělat.
,,Musím se nutně sejít se Severusem." Vydechla jsem do prázdná.
,,Dělá ředitele ve škole."
,,Co?! Tak on si sedne na místo kde seděl on!? Ubožák.. Musím s nim mluvit.. Nutně!" Byla jsem rozčílená a plná strachu.
,,Dobře, přemístíme se. Ale dávej na sebe pozor. Ve škole není bezpečno." Bez pocitu jsem jen přikývla a chytila se Dracovi ruky.

V zápětí jsem stála v ředitelně. Ohlédla jsem se okolo sebe. Stala jsem tam sama, Draco zmizel. Chtěla jsem se ujistit, že v ředitelně opravdu jsem sama. ,,Haló." Pípla jsem dál do místnosti.
,,Pššš! Nevidíš, že spíme!" Vykřikl jeden z ředitelů školy na obraze. Měl pravdu, byly večerní hodiny. Prohlédla jsem si obrazy ředitelů až po poslední. Byl na něm oddechující muž mi velmi známí. Na cedulce bylo napsáno: 'Albus Percival Wulfric Brian Brumbál' vzhlédla jsem znovu na oddechujícího muže a tiše jsem špitla ,,Brumbál.."
,,Co ty tady!" Rozezněl se hlas za mnou. Škubla jsem sebou a otočila se. Stál tam Severus velmi překvapený a se strachem v očích.
,,Potřebuji něco probrat."
,,Vybrala sis skvělý čas.. proč teď?!"
,,Stále jsem na tebe naštvaná. Jak můžeš zabít někoho kdo ti dá další šanci, a pak si sedneš tam kde on trávil čas!?" Vyštěkla jsem zlostí.
,,Betty posaď se. Chci ti to vysvětlit."
,,A ono něco je? Zradil jsi ho. Jsi.."
,,Holčičko, on má pravdu. Nech si to vysvětlit." Brumbálův obraz promluvil. ,,Skvělý. Vy jste vlastně obraz, takže vás poslouchat nemusím."
,,Nevěřit svému otci je jak hřích."
,,A zradit blízkého není hřích? Navíc ho znám jen pár měsíců.." Severus raději nic nenamítal a pozoroval mou konverzaci s obrazem.
,,Mýlíš se. Znáš ho celý život, jen si to nepamatuješ."
,,Aaale vím o tom všem pár měsíců."
,,To sice ano, ale on to má stejně. Tedy, ví o tobě ještě kratší dobu a nevěřil ti někdy?" Měl pravdu. Vždy mi věřil a snažil se splnit mé přání.
,,Dobře, tak já tě tedy vyslechnu." Posadila jsem naproti Severusovi a poslouchala jeho verzi pravdy.
,,Brumbál, jak již víš, hledal viteály. Jeden z nich našel a snažil se ho zničit. Bohužel se mu nepovedlo zničit jen viteál, ale i sám sebe. Kletba, která chránila viteál se přemístila na Brumbála, ale jeho nechránila, zabíjela ho. Chtěl abych to jednou ukončil. Chtěl abych to byl já. Chtěl si říct kdy. On sám to chtěl. Neudělal jsem to dobrovolně, ale na jeho přání. Jeho tělo už bylo mrtvé, já mu jen pomohl se vším skončit. On si to tak přál. Já nechtěl jsem to udělat.." se slzami v očích jsem pohlédla na obraz kde se usmíval Albus a přikývl na souhlas.
,,Takže.. ty nejsi na straně Zla, že?"
,,Ne.."
,,Tak teď mě asi zabiješ.." Severus se polekal. ,,Co jsi provedla."
Já, hledíc do stolu jsem mu řekla pravdu.
,,Z donucení jsem se musela přidat k vám. Ke Smrtijedům.."
,,Cože jsi?!"
,,Jo já vím. A taky jsem tu proto, že na sněmu.."
,,Musí sedět rodina u sebe.."
,,Všichni se to dozví. Já nevím jestli jsem na tom připravena."
,,Betty.." přešel ke mě a pohladil mě po tváři ,,Stejně se to jednou všichni dozví.." a mile se usmál. Měl pravdu. Teď nebo později, je to jedno.
Proto jsem jen přikývla a usmála se také.

,,Další věc je ale ta, že bude zasvěcení nového člena." Znovu zvážněl a přešel zpět za stůl.
,,Zasvěcení?! Jaké?"
,,Znáš tři nepromíjející se kletby?" Jen jsem přikývla. ,,Budeš muset použít tu nejhorší. Ale na člověka ti blízkého."
Strach mi vystřeloval z očí.
,,Kdo je tvůj nejbližší?"
,,Draco.. ale to by Narcissa nedovolila. Ty.."
,,Ještě někdo?"
Přemýšlela jsem. ,,Babička.."
,,Betty, je tu ještě někdo?"
Došlo mi kam míří. ,,Mlok a Lenka.. kde jsou?"
,,To nevím.."
,,To ne, to já nemůžu." Začala jsem vyšilovat. Já je zabít nechci. A ublížit už vůbec ne.
,,Klid. Pán Zla by mohl udělat výjimku. Už jen tím, že se dozví pravdu." S výdechem jsem jen přikývla.
,,Ale jisté to není."
,,Není.."
—————————

Seděla jsem chvíli v křesle u stolu ředitele.
,,Betty nechceš si jít lehnout. Určitě jsi unavená. Dnes se do Malfoy Manor nevrátíš. Je pozdě a zítra je sněm. Musíš se prospat." Měl pravdu. Lepší si jít odpočinout, než se užírat nejhoršími myšlenkami.
,,Jo.."
Severus mě dovedl do jeho ložnice kde mě jako malou holku uložil a přikryl přikrývkou.
,,Děkuju.." lehce jsem se pousmála, zavřela jsem oči a začala jsem pravidelně oddychovat.