Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

16.

Louis se letmo pousmál, když se očima střetl s těma Harryho. Postával v polorozpadlé telefonní budce na kraji nějaké vesnice, přičemž s telefonem u ucha naslouchal monotónímu pípání, kdy mu hovor Ruby nezvedala.

Harry mu úsměv nepřítomně oplatil a muže v zamyšlení sledoval.

Louis to po chvíli vzdal a raději to tipl, jen aby prozvonil Zayna. Neklidně podupával nohou a sledoval pavouka, který se houpal na své síti v rohu budky.

,,Ano?" Zayn mu hovor zvedl. Hlas měl vystresovaný a unavený. Práce ho ničila a Louis se mu nedivil.

,,Čau, tak jak?" uchechtl se Louis. Bylo to po dlouhé době, co Zayna slyšel a nyní mu došel i fakt, že je jeho přítel novopečetěným tatínkem. Nechápal, jak to tak nepřirozeně rychle mohlo utéci.

,,Díky Bože," zaúpěl Zayn, když Louise podle hlasu poznal.
,,Okamžitě odsud vypadni. Zjistili si tvoji polohu právě před pár vteřinami přes Ruby. Máš necelou půl hodinu na to zmizet. Držím palce kámo," hlesl Zayn odevzdaně.

A Louis zavěsil.

Pár sekund nepřítomně hleděl do dálky. Takže tady byl konec? Zavřou ho a on zemře ve vězení sám? A co Harry? Uvidí jej někdy? Byla tohle definitivní tečka za jeho životem?

Louis se se sprostým klením odhypl od skleněných dveří telefonní budky a rychlejším krokem se vydal do svého auta, na místo řidiče.

,,Co?" vykulil kudrnka zelenkavé oči, když Louis s klením nasedl a mračil se na cestu.

,,Jsme v prdeli," vrčel Louis.
,,V prdeli kurva. Dávám tomu pár hodin, než nás chytnou." Harry se ustrašeně krčil na svém místě a sledoval pěnícího Louise. Brunet byl zoufalý a snažil se svůj stres a strach skrýt za hněv. Nesnášel všechny. Nesnášel je, protože bez nich by byl jeho život snazší. Vlastně nesnášel každého, až na Harryho. Harry byl úžasný člověk.
,,Promiň lásko," povzdechl si Louis.
,,Vybíjím si to nevědomky na tobě, ačkoliv na tom nemáš žádný podíl. Jen už chci konec tohodle stresu. Je toho na mě moc," povzdechl si a prohrábl vlasy. Odbočil ihned při první možnosti. Vezme to holt po louce.
,,Jestli se nám podaří zdrhnout, tak jsem fakt bůh," uchechtl se nevesele. Tohle byl asi první okamžik, kdy Louisovi na stavu jeho auta absolutně nesešlo. Hlavní bylo, aby se dostali co nejdál a co nejdřív.

,,Takže o tebe příjdu?" nechápal kudrnáček. Bál se, protože narozdíl od Louise nevěděl, co ho čeká.

,,Bude to v pořádku," koukl na něj koutkem oka Louis. Ujišťoval pouze Harryho, protože sám moc dobře věděl, že se s Harrym pravděpodobně už nikdy neuvidí.

,,Nechci o tebe přijít," kňoural bezradně Harry a prosebně na Louise upíral oči. Neuvědomoval si, že s tím Louis nic moc nezmůže.

Brunet v tichosti natáhl ruku, kterou řadil a Harryho popadl za tu jeho, kterou měl položenou na svém stehně. Drobně se na něj uculil, než se znovu začal věnovat cestě. Alespoň že stále pršelo, to jim přinášelo nepatrnou výhodu.

Louis se nevzdával. Věřil v šťastný konec. Musel být.

---

Vysoká hubená dívka, jejíž špinavě blond vlasy jí splývaly po zádech, si k hrudníku tiskla malou zavinovačku s novorozeným dítětem. Tiše pro něj zpívala a přecházela po prázdném nemocničním pokoji, hledíc z obrovského okna na ulice Washingtonu pod ní. Nemocnice byla na tak dobrém místě, že dokonale viděla i na část města, kam před pár dny dopadlo letadlo. Hrozná vzpomínka. Hlavně když věděla, že by svoji malou princeznu nedokázala uchránit. Byly tak blízko...