Měsíc na táboře

30.kapitola

Probudím se až ve 4 odpoledne. Spala jsem dlouho, ale pořád se cítím unavená a slabá. Lukas tu není, tak šáhnu pro mobil. Zjistím, že mám nepřijatý hovor od Lucy. Vzpomenu si,  že vlastně říkala, že mi zavolá, tak neváhám a volám jí zpět.
" Ahoj Mio. " ozve se. " Ahoj Lucy, promiň, že jsem to nezvedla, spala jsem. " odpovím jí. " To je dobrý Mio, potřebuješ teď hodně odpočívat. Nicméně ti volám, kvůli pohřbu. " řekne mi. " Ano Lucy, poslouchám. " řeknu tichým hlasem, protože zadržuju slzy. " Mluvila jsem s jeho rodiči, je to naplánované na pátek ve 3 odpoledne. Vše je domluveno a zaplaceno, ale paní Pettersnová nás poprosila, jestli by naše parta nenapsala nějakou řeč, kterou bychom tam přečetli. Tak jsem si říkala, jestli bych se dnes nemohla stavit, že bychom to zkusily napsat a klukům to pak dáme jen přečíst. " dopoví Lucy. " Jasně Lucy, strašně ráda pomůžu. Řekněme za hoďku? " zeptám se jí se slzami, které se mi derou z očí. " Dobře, děkuju Mio, ahoj!"... " Měj se, ahoj!" a zavěsím.
Rychle se vyškrábu z postele a běžím si dát sprchu.

****

Vejdu do pokoje jen v ručníku a hledám nějaké oblečení.
Když si po dlouhé době konečně něco vyberu, zápasím s podprsenkou, protože se mi hrozně klepou ruce. 
Jako na zavolanou ale právě slyším otevírat dveře a v nich stát Lukase.
" Děkuju, seš moje záchrana. Pomužeš mi prosím? " on se jen usměje, položí na postel nějakou tašku a jde za mnou. Během sekundy ji zapne a začne mě líbat na krku. Já trošku nakloním hlavu na stranu a zavřu oči. Pak se ale vzpamatuju, otočím se k němu čelem a dám mu prst na pusu. " Teď ne zlato, za chvíli přijde Lucy a budeme řešit věci ohledně pohřbu. " smutně na něho kouknu. " Chápu, tady jsem nám alespoň přinesl pozdní oběd. Dáš si se mnou? " koukne na mě psíma očima a já vím, že mu prostě nemůžu říct ne.

****

Sedíme dole v kuchyni a jíme nudle, moje nejoblíbenější jídlo. "Mňam " pomyslím si. " Děkuju Luky, jsi hodnej! " nahnu se k němu a políbím ho. " Nemáš zač princezno, pro tebe bych udělal všechno!" řekne a chytne mě za ruku. Já se na něj usměju a pokračujeme v jídle.
" A vlastně, kde je Sofi s Bobym? Neříkej, že ještě spí? " zasměju se.
" Nene, Šípková Růženka jsi jenom ty!" zakření se a já jen protočím oči.
" Jeli do nemocnice, nechtěli tě budit a stejně by vás tam všechny nepustili, Sofi nám bude hned volat, jak budou nové informace. " a já jen přikývnu.

" Crrrr " rozezvoní se domem.
" Aa, to bude Lucy!" řeknu, vstanu od stolu a jdu otevřít.
" Mio, Ahoj."... " Ahoj Lucy" řekneme a obejmeme se. " Pojď dál, běž prosimtě do mého pokoje, já hnedka přijdu. Ona kývne. Jdu do kuchyně za Lukasem, jenže tam není. Projdu celé přízemí, ale nikde ho nevidím. Jdu tedy za Lucy nahoru a uvidím Lukyho vycházet ze záchoda. " Tady jsi, hledala jsem tě. " ... " A našla." doplní mě. Já se jen ušklíbnu. " Hele, buď prosím někde dole, asi by nebylo úplně dobrý se s Lucy potkat. Ještě to není tak dávno, chápeš. " On mě obejme. " Chápu, budu potichu jako myška. " řekne a políbí mě.
" Ne to nemusíš." ozve se za námi.
" Lucy. " řekne a natáhne k Lukasovi ruku. Ten ji přijme... " Lukas. "
Chvíli koukám, než se vzpamatuju, ale potom řeknu... " Eee, Lucy, nemusíš to dělat. " ta se jen lehce usměje. " Ne Mio, jsem ráda, že jsem to udělala. Asi nebudeme úplný kámoši, ale pokud se o ni dobře postaráš, tak tě ráda poznávám Lukasi! " Lukas se jen ušklíbne.
" Už teď se mi líbíš Lucy, potěšení je na mé straně. " všichni se zasmějeme a já je oba obejmu.
Poté jde Lukas stejně do obýváku a my jdeme do pokoje.
" Tak jo, musíme udělat tu řeč, ale nejdříve si v klidu popovídáme, tak dlouho jsme si nic neřekly. " řekne Lucy. " Máš pravdu, měly bychom." usměju se na ni a ona mi úsměv opětuje. " A jak to vypadá s mimčem, už se nám pěkně kulatíš. " popíchne mě Lucy. " No jo, už se nemůžeme dočkat, až tu bude s námi. Samozřejmě, že se bojím, ale Sofi mi slíbila, že mi se vším pomůže. Zatím je všechno naštěstí v pořádku. " radši zaklepu na dřevo. Lucy mě chytne za ruku a řekne... " Zvládnete to všechno neboj, já jsem tu pro tebe vždycky!"... " Takže už se nezlobíš? " kouknu na ní.
" Mio, prosimtě, já se ani nezlobila, jen mě to všechno hrozně zaskočilo a vůbec jsem to nečekala, ale sama vím, že srdci neporučíš, takže jestli si myslíš, že Lukas je ten pravý, tak ti to jen a jen přeju. Ani nevíš, jak mě to mrzelo, když jsme se pohádaly. Známe se tak dlouho a my se pohádáme kvůli klukovi. Věřila bys tomu? " se slzami v očích jí odpovím... " Lucy, děkuju, za všechno ti děkuju. Mám tě tak neskutečně ráda!" Lucy jen rozevře náruč a já ji skoro umačkám. " Ty víš, že já tebe taky, slib mi, že nebudeme mít žádné tajemství a vždycky budeme na 100% upřímné!"... " Slibuju!" zašeptám.