Poprvé a navždy [dnf]

*42*

POV George

Vrátili jsme se ruku v ruce k ostatním. 

Dream: ,,Tohle je vyřešené..."

Otočil se ke mně a dal mi pusu do vlasů. Trochu jsem zrudl, ale hned na to jsem se vzpamatoval. Ostatní se jen usmáli. 

George: ,,Tak... Kde máme zmrzlinu...?"

Všichni se podávali na Karla s Quackitym a ti se nervózně pousmáli. 

Quackity: ,,No co je...? Roztekla by se." 

Začali jsme se všichni smát. Naše cesta pokračovala. Prošli jsme tedy kolem několika dalších památek. Já se stihl někde na chodníku rozflákat, ale přežil jsem bez zranění. Kromě tamtoho nedorozumění to byl skvělý den, protože jsme jinak dělali takové blbosti, že se divím, že stále žijeme. Po dlouhém únavném dni jsme konečně přijeli domů. Chvíli jsem byl na pokoji nebo ve společenské místnosti, ale pak jsem šel na terasu. Ostatní se dole bavili. V jednu chvíli se přede mě někdo postavil a přerušil můj tok myšlenek.

Dream: ,,Ty už jsi zase tady?"

George: ,,Hm..."

Dream: Nad čím přemýšlíš? Děje se něco...?"

Řekl se starostí v hlase a posadil se vedle mě. Jsem rád, že si o mě dělá starosti...

George: ,,Všechno je v pořádku..."

Řekl jsem popravdě a na chvíli se odmlčel, ale bylo na mně poznat, že chci k tomu ještě něco dodat.

George: ,,Jen... jsme tedy teď spolu že...?"

Dream: ,,Jo... Jsme...!"

Usmál se na mně a já mu úsměv oplatil. 

George: ,,To nad čím jsem ale přemýšlel je, jestli to někdy řekneme fanouškům... Vím, že je zvláštní nad tím takhle přemýšlet, ale prostě jsem tuhle otázku nemohl dostat z hlavy."

Dream: ,,Hm... Myslím si, že bychom jim to někdy měli říct. Nemusí to být hned, ale nemusí to být ani za rok. Nevím... Jak budeš chtít..."

 Jeho úsměv se ještě zvětšil. Kývl jsem na něj, ale jiná slova už nepadla. Nastala chvíle ticha. Koukali jsme si do očí a úsměvy nám z tváří pomalu začali mizet. Dream se ke mně začal přibližovat. Neodolal jsem a přibližoval jsem se také. Chytil mě za boky a přitáhl si mě blíž. Zajel mi pomalu rukou pod triko a mně přejel mráz po zádech. Bylo to opravdu příjemné. Pomalu ale jistě mě Dream začal pokládat na záda a on by na mně vlastně ležel. Už už to vypadalo, že se políbíme, ale v tu chvíli k nám přišli ostatní. Okamžitě jsme se narovnali a trochu si od sebe odsedli.

Wilbur: ,,Tak tady jste."

Niki: ,,Hledali jsme vás snad úplně všude..."

Další kapitola je zde! 😜 Doufám, že se vám líbila. 😋 Chtěla jsem se zeptat,... Chcete, aby tento příběh pokračoval i po konci pobytu ve Francii nebo ne? 😇  Jako vždy moc děkuji za aktivitu. ❤ Páčko! ╰(*°▽°*)╯