💚V Zajetí Lásky💛

40.

Seděla jsem ve Velké Síni a hrabala se v jídle. S Dracem jsme se po sněmu na příkaz Pána Zla vrátili zpět do Bradavic. Pohledy nenávistných studentů nás propalovaly do země. Týdny jsme se neukázali a najednou si do školy přijdeme a bez žádných problémů díky Severusovi.

Musela jsem nad vším, co se stalo na sněmu přemýšlet. Zabít nevinného bez jakéhokoli vysvětlení.. za chvíli se ze mě stane masový vrah.. jak prosté. Zaráželo mě ale to, že z toho ti cvoci měli radost.

Přemýšlím i nad Dracem. Nemohu rozpoznat na jaké je on straně. U Luciuse jsem si jistá, ten by svého Pána nezradil, až tedy pokud by mu nešlo o život.. zbabělec. Narcissa se mi nezdá, že by chtěla patřit mezi zlo. Taky, jestli dobře vidím, jsem neviděla, že by na své ruce měla znak Pána Zla, tudíž mezi Smrtijedy nepatří, ale láska ji táhne nejvíc. A Draco..

Severus jen děla samé podrazy. Na Pána Zla, což mu nemohu brát za zlé. Začínám mu věřit, je to můj otec. Ale bojím se o něj jako dcera. Jediný můj příbuzný co je mezi živými nesmí zemřít a vystavuje se takovým hrozbám.

Jídlo bylo poslední dobou čím dál odbornější. Msta z kuchyně? Kdo ví.
Proto jsem se taky nimrala v jídle už skoro hodinu. A ostatní, sice s ohrnutými nosy, jedli.
,,Tobě nechutná? Nebo co se děje?" Prolomil mé myšlenky Draco.
,,Em.. překvapivě.. je to odporný.."
,,Jo, je. Ale něco sníst musíš."
,,Ano já vím.." pronesla jsem mrzutě a dala si sousto do úst.
Draco si povzdechnul a lítostivě se na mě zahleděl. Potom vyvrátil pohled a pokračoval v jídle.

Naposledy jsem jídlo prohrábla.
,,Promiň." Procedila jsem a odcházela jsem pryč.
Nedokázala jsem snést těch milion očí, které na mě neustále koukaly.
Mám pocit, že všichni vědí o tom, co se stalo. Že vědí o tom, že jsem zabila Zachiho.
Běžela jsem do ředitelny za Severusem. S ním, jakoby jsem byla v bezpečí.

Zaťukala jsem nejistě na dveře.
,,Ano!" Zaznělo zpoza dveří mrzutě.
Když jsem vstoupila, jeho tvář se ze vteřiny změnila. Z mrzouta na tatínka.
,,Neruším?"
Severus se pousmál. ,,Ne. Něco se děje?"
,,Ne..teda já vlastně nevím." Sklopila jsem hlavu k zemi.
,,Posaď se. Povídej."
Sedla jsem si na protější křeslo a zhluboka jsem se nadechla.
,,Cítím se hrozně. Všichni na mě koukají, jak kdyby.. kdyby věděli, že jsem ho zabila." Měla jsem slzy v očích.
,,Betty.. nikdo o tom neví. Buď v klidu. Co se děje na sněmu se nikdo nesmí dozvědět a taky nedozví. To moc dobře víš." Snažil se mě uklidňovat.
,,Neříkej mi, že se nikdy nikdo nedozvěděl něco ze sněmu..?"
,,Dozvěděl.. ale dlouho se to nestalo."
,,Výborně. Teď mě hodně uklidňuješ.."
,,Promiň." Přešel ke mně a pevně mě objal.
,,Díky." Usmála jsem se do objetí.

Najednou začali odbíjet hodiny celou. Severus se odtáhl a podíval se z okna.
,,Budu muset na chvíli odejít. Klidně si běž lehnout. Zanedlouho se vrátím." Smutně jsem přikývla a pustila ho.
Severus odešel a já přešla do jeho ložnice si lehnout. Byla jsem natolik unavená, že se mi víčka jednoduše zavřela.
———————————

Probudili mě až malé polibky na rtech. Zamručela jsem a přetočila se na břicho.
Polibky se přesunuly na můj krk. S úsměvem jsem se otočila zpět a pootevřela jsem oči. Věděla jsem kdo to je. Taky že se nade mnou usmíval Draco.
,,My už spíme?"
,,Jsem unavená.. A jak ses sem vůbec dostal?" Odmotala jsem své ruce okolo jeho krku.
,,Severus si nezabezpečil ředitelnu než odešel. A já moc dobře věděl, že jsi tu." Znovu se usmál a políbil mě. Já polibek protáhla. On však nepřestával a přemístil se na krk kde pokračoval níž a níž a přitom rozepínal mou košili od habitu.
,,Draco.. nech toho! Severus se za chvíli vrátí..!" Špitla jsem nejistě.
,,Nevrátí." Procedil mezi polibky, které právě obohacovaly mé břicho.
Musela jsem se pousmát. Lechtalo to..
ale bylo to příjemné, proto jsem ho nechala si dělat, zatím, co chce.

Polibky putoval níž a níž. Nemohla jsem odolat a své ruce jsem zaryla do jeho vlasů a nechala jsem uniknout pár vzdechů.
,,Draco.."
On se však provokativně vrátil zpět na můj krk kde zanechal malou značku a začal mě dychtivě líbat. Polibky jsem mu s chutí vracela.
Sundal ze mě hltavě hábit a i on sám si přetáhl svou košili přes hlavu. Znovu se vrátil k malým cestičkám polibků po celém mém těle.
Pulzoval mnou chtíč a touha po tom, co jsem dlouho neměla. Překvapivě i on to chtěl.

Když chtěl udělat dobře nám oběma, z ničeho nic se rozletěly dveře.
,,Bet..ty?!"
,,Tatí..teda Seve.." Vyjekla jsem studem.
,,Sakra." Procedil mezi zuby Draco.
Severus raději odešel z ložnice a naštvaně za sebou zabouchl dveře.

Já si rychle oblékla nejspíš Severusovu košili, která byla přehozená přes židli a vyšla jsem ven z ložnice za Severusem.
,,Promiň." Promluvila jsem provinile.
,,Betty.. Já chápu, že jste.. skoro.. dospělí.. Ale proč v mé ložnici!!!" Vyjekl.
,,Já.. se opravdu moc omlouvám.."
,,Běž se raději obléknout." Promnul si sedící Severus v křesle čelo.
,,Tvá košile nestačí?" Namítla jsem.
,,To je moje košile?!!" Znovu povyskočil.
,,No byla přehozená přes.." když jsem viděla jak se tváří.. ,,..Jo, jdu se převléknout.."
Došla jsem zpět do ložnice, kde se vyvaloval v posteli Draco.
,,Okamžitě se stroj! Jdeme na kolej!"
,,Zlobil se?"
,,Nečekaně." Nadzvedla jsem obočí a začala jsem se převlékat zpět do hábitu.

Když jsme odcházeli, Severus raději mlčel. Myslím, že ho tížilo něco jiného než jen to, že nás našel polonahý v jeho ložnici a posteli.