•1•

25 1 0
                                    

Felix's pov:

„Už máš zabalený věci?" Zeptal se mě můj dobrý kamarád Jeongin, aniž by se jakkoliv zajímal o to co říká naše třídní. „Jojo, strašně se těším, myslím si, že zmizet z domu na dva měsíce mi prospěje." Odpověděl jsem s úsměvem na rtech, při čemž jsem na sobě pocítil několik pohledů, a všiml jsem si že je ve třídě ticho. Než jsem si cokoliv uvědomil, už se do mě pustila učitelka „Felixi mohl bys alespoň poslední den školy poslouchat co ti říkám?" Zvýšila hlas, což už mě ani moc netrápilo, vzhledem k tomu že až mi předá ten hloupý papír a řekne klasické: „užijte si prázdniny" vyběhnu ze školy, a budu od ní mít klid na celé dva měsíce.

Když rozdala všem jejich vysvědčení, a takové ty bezpečnostní pokyny, už zbývalo jen jedno... „Tak si užijte prázdniny, a uvidíme se zase v září." Ještě to pomalu ani nedořekla, a všichni jsme okamžitě vyběhli pryč. 

~•~•~•~


Stál jsem před školou s Jeonginem, a řešil co si mám ještě přibalit na náš dvouměsíční tábor, ne že bych nevěděl co potřebuju, ale spíš, kdyby bylo něco co se mi může hodit, a já o tom nevím. „Hmmm myslím že máš všechn- sakra támhle je Bin... Prohrábni si vlasy, a urovnej si tu košili. Dobrý, jsi nádhernej, dělej jako by nic normálně pokračuj, v rozhovoru se mnou, a až projde kolem, koukni se mu do očí, až navážete oční kontakt, podíváš se zpět na mě, a budeš dělat jako by nic, jakože neexistuje ok? Hlavně musíš ten oční kontakt přerušit jako první, abys dal najevo že máš navrch. To zvládneš... No takže jsem byl s nima na ruským kole, což bylo fajn" Po všech instrukcích začal Jeongin blábolit o náhodných věcech. „To zní romanticky, taky bych chtěl na ruský kolo" Pokračoval jsem, když zrovna půl metru od nás procházel Bin. Přestal jsem vnímat co blábolí Jeongin, a začal jsem dělat vše podle jeho instrukcí. Chvilku jsem s Binem udržoval oční kontakt, a poté jsem ho přerušil, tak jak říkal Jeongin. On se v těchto věcech dost vyzná, takže ho vždy poslouchám. pokračovali jsme v blábolení, do doby než byli z doslechu. „To bylo tak hezký!!!! Mě bys na to sbalil hned!!! Říkám ti, do deseti vteřin je zpátky, a ptá se tě na instagram. Jedna, dva, tři,"  Začal ten trouba počítat, ale já jsem věděl moc dobře že Bin nepřijde, „sedm, osm, devě-" „ehm ahoj, nevím jestli to nezní divně, ale dal bys mi prosím tvůj instagram?" Přerušil I.N-a ten nejkrásnější hlas co jsem kdy slyšel, byl jsem rudý až za ušima, ale to by v mé situaci byl asi každý... „Umm j-jo jasně, půjč mi tvůj mobil." Usmál jsem se, a napsal mu do poznámek můj instagram. „Díky, napíšu, tak zatím" Otočil se na patě, a odešel. Opět jsme chvilku počkali než bude dostatečně daleko, a pak jsme oba vypískli. „Já jsem si byl jistý že nepřijde, jakto že jsi to věděl? Tohle fakt nechápu..." Řekl jsem sice nechápavě, ale také dost nadšeně. „Nojono, hold se vyznám v mužích..." Zasmál se, a vydal se se mnou po boku na autobusovou zastávku.

~•~•~•~•~•~

Dnes jsem se díky tomu že byl poslední den školy, vrátil velmi brzy domů. Jen co jsem vešel do svého pokoje, flákl jsem taškou o zem, a hned na to sebou o postel. Poté následovaly dvě hodiny tupého zírání do stropu, dokud jsem nebyl vyrušen zprávou. Kdo mi může psát v takto nekřesťanskou hodinu? Ve dvě odpoledne přeci všichni normální studenti spí.

14:26

babybread:
Přestaň se válet v tý posteli, a 
dobal si zbytek věcí...

Lixiecutie:
Znáš mě tak dobře, nebo tu
jsou někde skrytý kamery?🤨

babybread:
Znám tě dobře, ale ty
kamery si doufám nenašel 😅

Summer Love [Jilix]Kde žijí příběhy. Začni objevovat