Ano, Daddy

25. Nemocnice

Ty slova mi zněla v hlavě. Dokola a dokola.
Vím že James něco říkal, ale nevnímala jsem
ho.

Otec je mrtvý. Otec je mrtvý.

Nemohla jsem to dostat z hlavy.
Prostě jsem se vymotala z jeho sevření a rozběhla se do koupelny kde se zavřela a zamkla.
Kolena se mi podlomily a já spadla na zem.
Jedna slza, druhá, třetí. Propukla jsem v pláč.
James bouchal na dveře asi prvních deset minut, pak přestal. Viděla jsem před slzy rozmazaně ale i tak jsem prohledala koupelnu.
Mám to.
Tu malou, ostrou, stříbrnou věcičku.
Přiložila jsem ji k ruce a udělala tah, jeden druhý, třetí...... Nevěděla jsem kolik jich bylo. Ale nepomohlo to to stejné jsem zopakoval na druhé ruce a konečně přišla úleva.
Krev mi tekla po rukách až na zem, kam dopadli kapičky červené tekutiny.

Najednou rána. Zvednu podle ve vyražených dveřích stál James a Brácha. Jejich pohled padl ne mé ruce. Hlava se mi točí. Mám těžké víčka....

Pip píp píp píp .........

Otravný zvuk.
Hnusná vůně dezinfekce.
Pomalu otevírám těžké oči. Jsem unavená.
Vše je rozmazané. Ale jedno vím ležím v bílé místnosti což potvrzuje že jsem v nemocnici.
Když konečně zaostřím všimnu si že jsem v místnosti sama. Ruce obvázané bílým obvazem. Napojené hadičky a přístroje.
Co se stalo ?
Nic si nepamatuju.
Pokusím se zvednout ale nepovede se mi to.
Jsem moc slabá.

Dveře se otevřely a v nich stál James, Sam, Richard a William, Thomas a další dva chlapi v oblecích.
„Lilien" řekne Sam, který si jako první všiml že jsem vzhůru.
Z jedné strany stojí Sam a na druhou stranu si stoupne potichu Richie a mým nohám si stoupne James. V místnosti je ticho hrobové ticho, jen přístroje na kterých jsem naplněna ruší klid. „Nic si nepamatuju" skoro zašeptám. Sam nahlas polkne a Richie se začne dívat z okna. Vysoký muž u mých noh se dívá dolů, nevydal ani hlásku ani se na mě nepodíval.

Konečně promluvil...
Začal říkat co se stalo....
Co jsem udělala..

„Pokud máš sílu pojedeme domů" řekne bráška a já jen kývnu. „ James ti pomůže se obléct,my půjdeme vyřídit papíry" pokračoval a pak odešel i s ostatními.

„Omlouvám se" sklopím pohled na své nohy.
„Nic se nestalo, vím že to pro tebe bylo těžké." Odmlčí se. „Teď už si tě pohlídám princezno" řekne a konečně se usměje. Lehký úsměv mu vrátím se slzama v očích.

„Už vše bude dobrý, teď pojedeme k Richiemu. Budeme tam pár dní než se pořádně zotavíš. A pak se rovnou nastěhujeme do nového domu." Vykládá mi a u toho mi pomáhá nasadit si jeho mikinu.
„Dobze" zažvatlám. Když jsem oblečená, vezme mě za ruku a společně opouštíme budovu nemocnice.

Pomůže mi nasednout do černého auta které řídí William. Bráška a Richie jedou druhým autem.....

Po cestě jsem musela usnout, jelikož ležím v posteli přikrytá jemnou dekou. Už jsem tu byla. Takže jsme u Richieho.
Posadím se.
Oči mi zase zůstanou na bílé látce okolo mých ruk, těžce si povzdechnu.
Co jsem to jen udělala......
„Dobré ráno princezno" ozve se ode dveří od koupelny. James stojí ve dveřích jen v boxerkach .„Daddy" fňuknu a se slzama v očích se na něj podívám. Rozejde se ke mě a vezme mě do pevného objetí. Konečně pocit bezpečí. „Nic se neděje maličká, už je dobře" začne semnou lehce pohupovat. Je to uklidňující.
„Uz nebudeme plakat ano " chytne mě za tvář. Jen lehce kývnu a na jeho obličeji se objeví jeho krásný úsměv. „Napustil jsem nám vanu " řekne a i se mnou v náruči se zvedá a jde do koupelny. Teprve teď si všimám že jsem nahá. Posadí mě na okraj vany. A začne mi sundávat obvazy. „Ať si to nenamočíš" řekne s úsměvem. On se fakt nezlobí.„Daddy?" Klesnu hlasem.
„Ano moje milá"
„Ty ?ty se nezlobíš?" Kouknu mu do těch nádherných očí.. „Proč bych se měl zlobit maličká, bylo to na tvoji psychicku až moc velké sousto. Už to bude dobrý ano" dá mi pusu na čelo a sundá si boxerky. Sedá si první a mě si posadí mezi nohy a ze zadu mě obejme, hlavu si opřu o jeho hruď.
Jen sedíme a užíváme si teplou uvolnujici Vanu.

„Příště si dáme vanu už v novém domě" prolomí ticho. My se vlastně budeme stěhovat.„Dobře" usměji se. Trochu se pohnu a cítím jeho chloubu, jen už z toho z vlhnu. A možná trošičku naschvál se otřu ještě jednou. Jeho ruce se přesměrují k mým prsům, jemně si začne hrát s bradavkami.
Začnu potichoučku vzdychat. „Doopravdy to chceš?" Zeptá se pro jistotu, což mi způsobí krásný pocit v mém briše. „Ano chci....