💚V Zajetí Lásky💛

Epilog

O 15 let později

Přede mnou jde malé děvče, které táhne před sebou vozík s kufrem a klecí s bílou sovou.
Ruku v ruce jdu společně s Dracem po nám velmi známém nádraží kde se rozeběhneme proti jednomu sloupu a bez naražení projdeme na proslulé nástupiště 9 a 3/4.

Lokomotiva, ze které se vyjímala pára čekala až všechny děti nastoupí a usednou do svých sedadel a začnou mlsat sladkosti.

Za námi jde i onen Netopýr, který se stal dědečkem a své vnučce ponechal celý svůj život.
Snaží se jí věnovat co může, aby ona měla dětství a ne jako jeho dcera, která prožívala dětství se svou už nevlastní babičkou pod přísnými pravidly.
——————————

,,Nemrač se tak!" Vyjela jsem po Severusovi, který pomáhal s kufrem.
,,A proč bych se neměl mračit? Zase musím tam, kam se mi ani za Boha nechce.. a převzít veškerou kontrolu nad školou.. Vždyť nebudu mít čas ji ani vídat.." začal si stěžovat mrzutý Severus.
,,Budeš. Dědeček si rozhodně rád udělá čas. Znám tě. A mračení dělá špatný vliv na děti. A jedno z nich je tvoje vnučka, tak si dávej pozor ať si ji sám nezkazíš." Mile jsem se usmála a podala mu klec s bílou sovou.
,,Dobrá, tak já se pokusím být veselejší." Ironicky nadzvedl koutky.
,,Ale tebe nebudu vídat. A to mě užírá ještě víc." Smutně se mi zakoukal do očí.
,,Třeba je jedna věc, která by byla hodna ji učinit.." podívala jsem se na svou dceru, ,,Co říkáš?" ona se na mě rozzářeně usmála.
,,Dědo, já si myslím, že maminka má pravdu." Odvětila a objala Severuse malýma ručkama.
Severus se na mě vážně zadíval.
,,No neříkal jsi náhodou, že ti chybí profesor na Péči o kouzelné tvory? A pokud si vzpomínám, měla jsem nejlepší." Doširoka jsem se usmála.
,,To myslíš vážně?" Nevěřícně mi hleděl do očí.
,,Myslím, že vtip vypadá jinak dědo." Zachechtala se malá dívenka.

,,Uvidíme se v Bradavicích." Naposledy jsem objala svého tátu, který vzápětí zmizel.

,,Už se pojede." Promluvil za mými zády Draco. Já se naň ho s úsměvem podívala.

,,Ať se ti na škole Čar a kouzel líbí zlato." Dala jsem jí pusu na čelo, a pak jsem jen sledovala jak dívka nastoupila do vlaku a sedla si na své sedadlo.

Vlak se rozjel a všechny děti začaly mávat na své rodiče či prarodiče, kteří plakali štěstím.

A i malá Rose zamávala svým rodičům a zmizela v dálce za jedoucím vlakem..
Teď byla už jen připravena na kouzla a dobrodružství, která ji budou čekat.
Ráda poslouchala příběhy z Bradavic od maminky, tatínka či nejstaršího dědečka Severuse..

Tak příběh Betty je u konce. Omlouvám se, že nějakou dobu nevycházely kapitoly pravidelně. Teď jsem se vše snažila napravit a příběh dokončit.
Vím, že to není úplně ten nejlepší příběh. Měla jsem někdy své světlé dny kdy mě napadaly věci úplně samy a někdy ty špatné dny kdy mě naopak nenapadalo vůbec nic nebo mi nešlo psát a tak i ty kapitoly vypadají.
Přesto doufám, že se vám příběh Betty líbil.
Momentálně plánují dopsat POTC příběh DENÍK SLEČNY VIKTORIE. A pak se možná vrhnu na něco dalšího. Kdyby i Vy jste měli typ na téma příběhů, nebo něco, co rádi čtete, můžete mi je napsat a já se pokusím třeba něco vymyslet.
Přeji vám hezky zbytek prázdnin a den.
ADEL❤️‍🔥