Pan domácí

1

Když ještě nemám napsáno nic nového, tak vám sem aspoň naservíruji něco ze svých starých povídek. Třeba to neznáte 😜 Snad se bude líbit. Má to 4 části 😉

***

Když Harry začal studovat lékouzelnictví, hromádka zlata, které zdědil po rodičích, se začala v trezoru povážlivě zmenšovat. Výdaje za školné, knihy, přísady do lektvarů spolkly téměř vše. V posledním roce studia už neměl téměř nic a tak vyvstala otázka, co dál. Při studiu si přivydělával bokem jen něco málo, ale to stačilo maximálně na pokrytí výdajů za jeho stravu a ošacení.
Bydlel tenkrát na Grimmaudově náměstí. A pak ho napadlo, že by mohl ten dům prodat.
"Nejde to nějak jinak? Třeba sehnat lepší brigádu?" zeptala se Hermiona.
"Bohužel nemám tolik času. Nezapomínej, že musím sloužit skoro nepřetržitě u svatého Munga," zavrtěl Harry hlavou.
"To mě mrzí, že to takhle dopadlo," poplácal jej Ron po rameni.
"Mě taky. Mám na ten dům tolik vzpomínek," hlesl Harry.
"A nemůžeš si vzít půjčku?" zkusila ještě Hermiona.
"Nemám, z čeho bych to splácel," zavrtěl Harry hlavou.
"Hm tak to asi není jiné řešení," povzdechla si Hermiona.
"Zítra zajdu do Věštce a podám si inzerát a zároveň se podívám po podnájmech. To bych mohl utáhnout. Štve mě, že mi nevyšla ta kolej na vysoké," zavrčel Harry.
"Nemůžeš za to, že měli přeplněno, dostal ses tam pozdě, protože jsi byl zraněný po válce." Utěšovala jej Hermiona.
"Jo já vím."
Usmívající se
"Tenhle vypadá docela dobře, poslouchejte. Pronajímá se menší dvojpokojový byt v domku v mudlovské části Londýna, kuchyň, koupelna s toaletou a chodby jsou společné. Vchod do bytu je zvlášť. Nájem činí dvě stě padesát galeonů na měsíc. Dům obývá domácí jen v letních měsících."
"No já ti nevím, vídat se s domácím při jídle a v koupelně," zavrtěl Ron hlavou.
"Ale nájemné je vážně nízké. Ostatní chtějí třikrát tolik, v tom bude nějaký háček," zamračila se Hermiona.
"Alespoň se tam půjdu podívat, za to nic nedám, uvidíme potom," mrkl na něj Harry.

***

"Vypadá to tady skvěle, jak to že tu nikdo nebydlí?" zeptal se Harry makléřky.
"Domácí je poněkud nerudný člověk. Vystřídalo se tu už hodně lidí, všichni ale zmizeli v létě, když se domácí vracíval domů," vysvětlila makléřka neochotně.
"To je tak strašný?" zhrozil se Harry.
"Je vážně dost nepříjemný," varovala jej.
"Hm, ale já vážně potřebuju, kde složit hlavu, beru to. S domácím si poradím," usmál se Harry.
"Dobře berte na vědomí, že nájem se platí vždy přesně prvního v měsíci. Tady máte klíče. Podepište mi smlouvu a pak zajděte nahoru za domácím."

***

Harry se poté rozloučil a vydal se do druhé části domu, zaklepal na dveře vedoucí do soukromého bytu.
"Dále," ozvalo se uvnitř. Ten hlas mu přišel podivně známý. Harry pomalu vešel dovnitř a zůstal konsternovaně zírat na svého nového domácího a zároveň bývalého profesora v jednom.
"POTTERE!" na chvíli se zdálo, že přes Snapeův obličej přeběhlo překvapení, ale teď se již mračil jako obvykle.
"Profesore? To vy tu bydlíte?" vyhrkl Harry.
"Ačkoli to pro vás může být šok, opravdu netrávím veškerý svůj čas v bradavickém sklepení v rakvi," ušklíbl se Snape.
Harry se zasmál: "No tak to je gól!"
"Mým úmyslem nebylo vás pobavit," zavrčel Snape.
"Já jsem spíš myslel to, že s vámi budu bydlet, právě jsem podepsal smlouvu a nesu vám ji," vysvětlil Harry. Opět náznak překvapeného výrazu se Snapeově tváři.
"Vedle mne, ne se mnou Pottere. Předpokládám, že vás makléřka seznámila s platbami a s řádem. Budete-li se chovat slušně, budeme spolu vycházet."
"Samozřejmě," uculil se Harry.
"Proč vlastně hledáte podnájem? Pokud se dobře pamatuji, vlastníte dům po Blackovi," zvedl Snape jedno bočí.
"Musel jsem ho prodat. Potřeboval jsem peníze na studium," vysvětlil Harry. Ať už Snape čekal jakoukoli reakci, s touto variantou nepočítal.
"Co studujete?" zeptal se Snape po chvíli.
"Lékouzlenictví," odpověděl Harry pyšně.
"Harry James Potter, druhá lektvarová pohroma Bradavických dějin? Jak se toto mohlo stát?" pozvedl Snape tentokrát obě obočí.
"Bystrozorství mi už nepřišlo jako dobrej nápad. Měl jsem hodně času na uvažování, když jsem ležel na ošetřovně. To si přeci musíte pamatovat, když jste ležel vedle mě," uchechtl se Harry.
"To mi ani nepřipomínejte, měl jste mne tam tenkrát nechat," odfrkl si Snape.
"To bych nikdy neudělal a vy to víte. Je mi jedno, že se jste naštvaný, že jsem vám pomohl, když vás Nagginy kousla. Mimochodem, kdyby vás to zajímalo jsem v lektvarech nelepší z ročníku," zazubil se Harry.
"Nevycházím z údivu. Kdo je takový trouba, že vám klasifikuje lektvary za výtečné?"
"Profesor Křiklan," uchechtl se Harry.
"Ehm dobrá…" brblal si Snape pod vousy.
"Až dokončím následující akademický rok, budeme kolegové," řekl po chvíli Harry.
"Nechápu, o čem to mluvíte," pročistil si Snape hrdlo.
"Já moc dobře vím, že jste také lékouzelník. Viděl jsem ročenky," usmál se Harry.
"Mistrem lektvarů se člověk nestane jen tak," připustil Snape.
"Mimochodem ředitelka McGonagallová mi nabídla místo profesora lektvarů až odpromuji," zubil se Harry.
Snapeovi vypadla tužka z rukou. Tentokrát se mu povedlo jej opravdu šokovat.
"Takže to, že budeme kolegové, bylo myšleno vážně? Pro Merlina to se vás snad nikdy nezbavím," vyhrkl Snape.
"Já bych to neviděl tak černě, profesore," zasmál se Harry.
"Pravda jako profesor Obrany proti černé magii znám mnoho kleteb, které by situaci vyřešily," ušklíbl se Snape temně.
"Pevně věřím, že byste toho nebyl schopen. Kvůli mé matce," zachechtal se Harry. Rád Snapea provokoval. Jako tenkrát, když spolu leželi na ošetřovně.
"To byla podpásovka, Pottere!" zamračil se Snape.
"Člověk si musí ty vaše komentáře udržet od těla nějakým způsobem."
"Vy jste měl být Zmijozel," zavrtěl Snape hlavou.
"No to by byla vážně sranda, být s Malfoyem koleji," zachechtal se Harry.
"Kdy se nastěhujete?" změnil Snape náhle téma.
"Zítra, jestli to nevadí,"
"Pane Pottere, nabízím vám službu za peníze. Samozřejmě, že mi to nevadí," zavrtěl Snape hlavou.
"Fajn, budu se těšit, profesore," zasmál se Harry a odešel.

Snape ještě notnou chvíli seděl v křesle neschopen se pohnout. Harry Potter bude bydlet u mne doma. Svět se zbláznil.