Původní

20. Kapitola

2.11.1995

Říjen utekl jako voda. Kromě toho, že jsem se scházeli dvakrát týdně, se toho moc nestalo. Až na to, že Hermiona měla zase nápad, ovšem tentokrát to bylo praktické, ovšem vůbec to nebylo originální. Vymyslela falešné galeony, kde se zaznamenával den a hodina další schůzky, aby lidem nepřišlo divné, že se schází velká skupina studentů. A nějak to fungovalo. 

A taky tím, že se blížil první zápas ve famfrpálu, Nebelvír proti Zmijozelu, dočasně se schůzky zrušily, protože Angelina trvala na téměř každodenním tréninku. A nebylo nic, co bych uvítal víc, takže jsem je docela rád zrušil, aby mohli trénovat a já měl klid. A taky jsem ho pořádně využil. Několikrát jsme s Rickem opustili Bradavice a udělali si rande v restauraci. Daleko lepší čas, než trénování nějakých studentů.

Dnes nastal den, kdy bude první zápas famfrpálové sezóny. Ron byl od rána nervózní, protože to je jeho první zápas a také mě celý tým přesvědčoval, abych se vrátil na pozici hledače. A upřímně, přesvědčovala mě i McGonagallová, která chtěla vyhrát pohár. Jenže i tak jsem se nevrátil. Na mé místo nastoupila Ginny. Asi na mě chtěla udělat dojem, jenže má smůlu. A s ní nikdy nebudu.

,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se Rona, když jsme se seděli ve Velké síni a jedli snídani. Ron přikývl, ale neřekl ani slovo.

,,Nejspíš jsem se zbláznil, že jsem se do toho pouštěl," řekl po chvíli ticha. ,,Prostě zbláznil."

,,Nebuď trouba," lehce jsem ho okřikl. ,,To přejde, uvidíš. Trocha nervozity je normální." Dál už jsem jeho stěžování neposlouchal. Upřímně, neměl jsem na to nervy.

,,Ahoj." ozval se za námi hlas. Otočil jsem se a spatřil jsem Lenku.

,,Ahoj, Lenko." pozdravil jsem ji. Všiml jsem si, že plno studentů na ni zvědavě zíralo a někteří se nezakrytě smáli a ukazovali si prstem. Lenka totiž měla na hlavě klobouk ve tvaru a velikosti lví hlavy. 

,,Já fandím Nebelvíru," prohlásila a celkem zbytečně si ukázala na svůj klobouk. ,,Koukněte, co to dělá," zvedla ruku a poklepala si na klobouk hůlkou. Klobouk otevřel dokořán tlamu a napodobil lví řev tak věrně, že všichni kolem leknutím nadskočili. ,,To je věc, co?" rozzářila se spokojeně. ,,Chtěla jsem ještě, aby v zubech drtil hada, který by představoval Zmijozel, ale na to už nebyl čas. Co se dá dělat... Hodně štěstí, Ronalde!" a odešla. Upřímně, tohle jsem nečekal.

,,Připraveni na hru?" objevil se za mnou Rick. 

,,Já jo, ale tady ten," poplácal jsem Rona po ramenou, ,,propadá panice."

,,Uklidni se. Nervozita je tvůj největší nepřítel." poradil mu Rick a sedl si vedle mě. Hned po něm k nám přišla Angelina v doprovodu Katie a Alice.

,,Až budeš připravený," ozvala se Angelina, ,,půjdeme rovnou dolů na hřiště obhlédnout si, jaké jsou podmínky, a převléknout se."

,,Jo jasně, jdu." řekl Ron a zvedl se.

,,Budeme fandit." zavolal jsem za ním.

,,Tak a jsme sami." řekl Rick. ,,Mrzí tě, že nehraješ?"

,,Vlastně ne. Já spíše dával přednost létání než famfrpálu." řekl jsem.

,,Chápu." přikývl Rick. Chvíli jsme tam ještě seděli, než jsme se vydali na tribuny.

Když jsme tam došli, viděli jsme, že tam je už plno studentů. Našli jsme si místo a posadili se. Teď se jen čekalo na to, až to začne.

Zmijozelský tým už nastoupil a teď se čekalo na nebelvírský tým, kteří přišli o chvilku později. Asi dostávali motivační řeč. Nebelvírský tým byl uvítán hlasitým potleskem. A bohužel pro mě, si mě všimla Ginny a zamávala mi. Já jsem dělal, že jsem si toho nevšiml.