Cejch na celý život

Problém

27. října 1940

Charlotte

Seděla jsem v obýváku na gauči a dívala jsem se před sebe, Eva seděla naproti mě. Celý týden jsem po ránu vždy zvracela, tak mě Eva dneska vzala k doktorovi, který došel k závěru, že jsem těhotná. Obě nás to dost šokovalo a trochu vyvedlo z míry. Celé dopoledne jsem probrečela, protože jsem nechtěla nosit Reinhardovo dítě. K večeru se otec vrátil domů. Podívala jsem se na něj a úsměv, který doteď měl, se vytratil. ,,Stalo se něco?" zeptal se. Eva se neměla ke slovu, tak jsem věděla, že mu to budu muset říct sama. Vůbec se mi do toho nechtělo a měla jsem velký strach. ,,Jsem těhotná..." řekla jsem tiše po chvilce. Otec zůstal mlčet, jen ke mě došel a jemně mě vytáhl na nohy, následně mě objal. Objetí jsem mu oplatila a následně jsem se rozbrečela. ,,Je mi to tak líto, Charlotte..." zašeptal mi do ucha. Nic jsem mu na to neřekla. Dlouho jsme mlčeli a já jen vzlykala. ,,Pomůžu ti zařídit potrat, zlatíčko..." zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem a víc jsem se na něho natiskla. ,,Děkuju..." zašeptala jsem ve vzlyku a pomalu jsem se odtáhla. ,,Já... Půjdu si lehnout" řekla jsem tiše a pak jsem se vytratila do svého pokoje. 

Hitler  

Zhluboka jsem se nadechl, abych zůstal v klidu, tak moc jsem ho nesnášel. Jediné, co mě uklidňovalo alespoň trochu, byl fakt, že teď ten zmetek dře v táboře a pomalu umírá. Sedl jsem si vedle Evy a povzdechl jsem si. ,,Proč zrovna moje holčička?" vydechl jsem. Eva mě začala pomalu hladit po zádech. ,,Najdeme toho nejlepšího doktora, který jí pomůže..." řekla tiše. ,,Ano" potvrdil jsem její slova tiše. Pak na mě dolehl vztek, prudce jsem se zvedl a došel jsem do své pracovny. Práskl jsem za sebou dveřmi a shodil jsem všechny věci ze svého stolu. Když jsem pak asi po hodině vychladl, tak jsem si skrz jednoho vojáka nechal zavolat toho nejlepšího doktora ve městě. Když dorazil, tak jsem se s ním sešel v naší zahradě a domluvil jsem Charlotte potrat, který proběhne za dva dny, aby to bylo, co nejdříve a aby se na to mohla taky nějak připravit. 

Eva

Došla jsem za Charlotte a lehla jsem si k ní na postel. Objala jsem ji a povídala jsem si s ní, aby na ty špatné věci nemyslela. ,,Bude to bolet?" zeptala se pak po chvilce. ,,Abych řekla pravdu, tak nebím, srdíčko..." zašeptala jsem a pohladila jsem ji po vlasech. Tušila jsem, že to bolet bude, ale nechtěla jsem ji zbytečně plašit a nebo ji vystrašit. Sice už to budou dva měsíce, co je zase zpátky doma, ale sama jsem si všimla, že jediný muž, se kterým se baví a smí na ni sáhnout je Adolf. Chápala jsem její strach a věřila jsem, že ho překoná. 

********************************************

Charlotte

Když jsem měla už týden po tom zákroku, tak mi bylo dobře. Prvních pár dní to ale neskutečně bolelo a ten potrat samotný nebyl nijak příjemný. Teď jsem zrovna vylezla z postele a došla jsem do kuchyně, kde už na mě čekala Eva se snídaní. ,,Dobré ráno" pozdravila jsem tiše. ,,Dobré ráno, jak je ti?" zeptala se Eva. Ptala se mě na tuhle otázku několikrát denně,, ale já jí to ani otci neměla za zlé. ,,Je mi dobře, už to vůbec nebolí" řekla jsem a pousmála jsem se. ,,To je dobrá zpráva" odpověděla a položila mi snídani na stůl. Došla jsem ke stolu a sedla jsem si, začala jsem jíst. ,,Kde je táta?" zeptala jsem se po chvilce. ,,Už brzy ráno odešel, musel si něco důležitého zařídit" řekla Eva a upila své kávy z hrnečku, ke mě přistrčila hrnek s čajem. ,,Děkuju" zamumlala jsem a jelikož byl už vlažný, tak jsem polkla sousto a rovnou se napila. ,,A nevíš, kdy se vrátí?" zeptala jsem se a odložila jsem hrnek. ,,To nevím. Proč se ptáš?" ,,Já jen že mě napadlo, že bychom si mohli udělat rodinné odpoledne nebo rodinný večer, podle toho, kdy se otec vrátí" vysvětlila jsem. ,,To zní dobře, tak uvidíme" usmála se Eva.