Trosečníci [SasuNaru] ✓

15. Pomozte mi, prosím

V malém, moderně zařízeném obýváku seděli u hrnku kouřící kávy dva dospělí muži se zasmušilými výrazy v obličejích a navzájem se měřili pohledy. Jeden z nich, šedovlasý učitel, nervózně těkal pohledem po okolí a prohlížel si, jak krásný jeho možná nezvěstný, ale nejspíš mrtvý student spolu se starším bratrem mají dům, utápěje se mezitím ve vlastních, tíživých myšlenkách.

Nemohl ani slovy popsat, jak strašně moc byl unavený a vyčerpaný, ta katastrofa přece jenom zasáhla i jeho. Už už si na lodi představoval, jak velice brzy stane u nebeské brány a bude se muset zodpovídat ze svých hříchů, ale to se naštěstí nestalo. Pomoc byla rychlejší, než soudný den a jak to tak vypadalo, vesmír s ním měl ještě nějaké další plány, když ho nechal žít. V záchranné vojenské helikoptéře si představoval, jak se doma naloží do horké vany a trochu si odpočine. Ale jestli s něčím rozhodně nepočítal, bylo to zpovídání se Itachimu Uchihovi.

Ten jen seděl naproti němu a temným ostřížím zrakem jej pozoroval, jako kdyby se ho snad snažil rozhodit a donutit, aby začal zpívat. Když z něj ale ani po deseti minutách těžkého ticha a husté atmosféry nevymámil ani "jak se máš ", musel to nakonec vzít zcela do vlastních rukou. Naklonil se ke konferenčnímu stolku, aby z něj vyndal desky s dokumenty, pořádně se uvelebil v křesle a přehodil nohu přes nohu.

"Takže Kakashi... Vložil jsem ve vás plnou důvěru, že se o mého bratra i ostatní postaráte a opravdu jsem vám věřil, ale když mi včera zavolala policie a řekla mi, co se stalo, nemohl jsem to nechat jen tak," začal vážným tónem, otevřel desky a začal si prohlížet jednotlivé stránky, které v nich měl vložené, "Jistě chápete, že po tom, co zemřeli naši rodiče, jsem musel celou Sasukeho výchovu vzít do svých rukou, a ano, možná jsem ho dost omezoval, ale alespoň se mu pod mým dohledem nikdy nic nestalo."

"Co to tam máte?" zeptal se nechápavě Kakashi a na gauči se narovnal. Tohle se mu moc nelíbilo.

"Vytvořil jsem si takovou vaší malou složku, od jednoho zaměstnání ke druhému. Ze všech škol vás vyhodili, Kakashi. Nedbalost. Nevhodný přístup ke studentům. Opilost," přečetl pár záznamů s pohledem přikovaným do složky. Pak zvedl zrak a zpříma se na něj zadíval. "Jak vás vůbec mohlo napadnout vzít ta děcka na tak nebezpečný výlet? Nechápu, jak vás vůbec mohli zaměstnat."

Hatake tam celou tu dobu seděl, ani nedutal a poslouchal všechno, co mu ten snob říkal, než jen zavrtěl hlavou a uchechtl se.

"Jak? A to, jak skončili všichni třídní učitelé vašeho bratra jste věděl?"

"Oni-"

"Několik jich během těch tří let odešlo a poslední chtěl spáchat sebevraždu," zavrčel šedovlasý a předklonil se jeho směrem, aby dal svým slovům ještě větší váhu a ušklíbl se, "A to všechno jenom kvůli vašemu dokonalému bratříčkovi a tomu blonďatému hňupovi."

"Myslíte Naruta?" nakrčil obočí Itachi, který vůbec nevěděl, kam druhý míří.

"Přesně toho. Jistě, ostatní taky čas od času vyvádí kraviny, ale jsou to vesměs neškodní idioti. Ale Uzumaki a Sasuke, ti jsou zdrojem všech problémů. Tak strašně moc se nenávidí, že svoje problémy a neshody řeší veřejně, kvůli čemuž se vždycky stane něco špatného a odnesou to všichni."

"Nesmysl," odfrkl si dlouhovlásek a zavrtěl hlavou, "Ti dva jsou přátelé. Celá léta-"

"Tak bratra asi neznáte tak, jak si myslíte. Zkuste si tu třídu někdy ukočírovat a pak mě můžete soudit. Já jediný na ně totiž jakž takž platil," zamračil se a zvedl se k odchodu, "Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby se ti dva navzájem shodili z paluby, jak se nemohli vystát. Možná, že místo neustálého pracování byste se měl víc zajímat o Sasukeho život. Už vám nemám co říct. Mějte se."