Původní

21. Kapitola

2.11.1995

Společně jsme se vydali za Hagridem. Když jsme došli k jeho hájence, zabušil jsem na dveře.

,,To jsme my, Hagride!" zavolal na něj Ron.

,,Taky kdo jinej?" ozval se Hagridův hlas. ,,Akorát jsem dorazil... Tak uhni, Tesáku... říkám uhni, ty troubo jeden..." Když jsme vešli dovnitř, podíval jsem se na Hagrida. Nevypadal úplně dobře. Měl ve vlasech zaschlou krev, na těle modřiny a různé tržné rány. Určitě to udělali obři. Říkal jsem, že to nevyjde? Ale zajímalo by mě, co se stalo, aby mu to udělali.

,,Co se ti stalo?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď věděl. 

,,Dyť říkám – nic," odsekl rázně Hagrid. ,,Dáte si hrnek?" 

,,Hele, nezamlouvej to," nedal se odbýt Ron. ,,Vypadáš úplně příšerně!" 

,,Ale mně vopravdu nic není," přesvědčoval ho. ,,A kdo je tohle?" zeptal se při pohledu na Ricka.

,,To je Henry White." představil jsem Ricka.

,,Moc rád vás poznávám." řekl Rick, ale nemyslel to úplně vážně. Vždy, když přijde na následovníky Brumbála nebo Voldemorta jsme extrémně opatrní. I když jsme opatrní kolem všech lidí.

,,Hagride, tebe přepadli!" Ron ho dál vyslýchal. 

,,Povídám naposled, že to nic není!" opakoval tvrdohlavě Hagrid. 

,,Taky bys říkal, že to nic není, kdyby se tu objevil někdo z nás a místo obličeje měl půl kila sekané?" rozčilil se Ron.

,,Měl by sis zajít za madame Pomfreyovou, Hagride," snažila se mu domluvit Hermiona. ,,Některé z těch ran vypadají dost ošklivě."

,,Zvládnu to sám, jasný?" houkl neústupně Hagrid. Povzdechl jsem si. Tohle je vážně tvrdohlavost.

,,Tohle přece nebudeš jíst, že ne, Hagride?" zeptal se Ron, když Hagrid vzal do ruky ubrus, který překrýval syrový lehce nazelenalý steak. ,,Vypadá to jedovatě."

,,Taky to tak má vypadat, je to dračí maso," vysvětloval Hagrid. ,,A nemám to tu kvůli jídlu." Zvedl maso a připlácl si ho na levou tvář. Vypadalo to docela nechutně.

,,To už je lepší. Pomáhá to, aby rány nepálily, víte?" vysvětlil nám.

,,Tak co, povíš nám už konečně, co se ti stalo?" zeptal se Ron.

,,To nemůžu, Rone. Je to přísně tajný. Dybych vám to pověděl, přišel bych vo víc než jen vo místo." řekl.

 ,,To tě takhle zmlátili obři, Hagride?" zeptala se tichým hlasem Hermiona.

,,Vobři?" podivil se Hagrid. ,,Von tu snad někdo něco povídal vo vobrech? Kdopak vám tohle nakukal? Kdo vám vykládal, co jsem...Kdo říkal, že jsem... no tak?"

,,Domysleli jsme si to sami," špitla omluvně Hermiona. 

,,Jo tak domysleli, říkáš?" zabručel Hagrid a přísně si ji změřil okem. 

,,Bylo to tak nějak... docela jasné," hlesl Ron. Souhlasně jsem přikývl. A Rick udělal to samé.

,,V životě jsem eště nepoznal děcka, co by jako vy tři dycky věděly víc, než je zdrávo," bručel. ,,A vůbec to neberte jako kompliment. Takovejm lidem, co do všeho strkaj nos, se taky říká šmíráci." Samozřejmě, že říká. Jenže já vím plno věcí prostřednictvím svých vizí a to rozhodně není šmírování.

,,Tak jestli nám to nechceš říct, půjdeme." řekl jsem a rozloučil se. Společně s Rickem jsme pak odešli. Celý ten příběh mě upřímně nijak nezajímal a navíc, nijak to nezmění skutečnost, že se mu nedařilo spojenectví zajistit. Tak proč marnit čas nějakým příběhem.

,,Chápu, proč jsi odešel." řekl mi Rick po cestě k hradu.

,,Jo?" zvedl jsem obočí, i když jsem tomu rozuměl.

,,Často jde jen o výsledek a ne příběh. A navíc, nejsi jeho největším fanouškem."

,,To vážně nejsem," přikývl jsem. ,,Je moc zaslepený Brumbálem."

,,Někdy se ptám, jaký je rozdíl mezi Fénixovým řádem a Smrtijedy." tázal se Rick.

,,Obě skupiny slepě následují své vůdce. Jenže jedni zabíjejí a druzí pouze omračují. Jedni používají tzv. temnou magii a jiní ji chtějí mít nezákonnou." shrnul jsem to.

,,Pravda." přikývl Rick. Během konverzace jsme došli do hradu a do společenské místnosti. Tam jsem si sedl ke krbu a Rick se o mě opřel. V místnosti nebylo plno studentů, takže jsme měli víceméně soukromí. Teda do chvíle, než přiletěla jedna z mých nejméně oblíbených osob.

,,Harry!" vyjekla osoba a skočila na mě. Došlo vám, že je to Ginny?

,,Ahoj, Ginny. Gratuluji k výhře." řekl jsem jí.

,,Děkuji, Harry. Sice nejsem tak dobrá jako ty, ale vedla jsem si dobře." snažila se lichotit.

,,Šlo ti to." řekl jsem jednoduše a sundal ji ze mě.

,,Děkuji." zašeptala a začervenala se.

,,Už musím jít." prohlásil jsem a rychle odešel do ložnice. 

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Rick, když jsem vešel do místnosti. Jen jsem přikývl, neměl jsem náladu mluvit.

,,Jdi si lehnout." řekl mi a já to udělal. Teda nejdříve jsem se vysprchoval a oblékl si pyžamo. Teprve pak jsem si lehl do postele a zavřel oči. 

,,Dobrou noc." popřál mi Rick a dal mi pusu na čelo.

,,Dobrou." zašeptal jsem a lehl si na levý bok. Chvíli jsem se ovšem převaloval, než se mi podařilo usnout. A to jen proto, že jsem poslouchal Rickův vyrovnaný dech.