Lie bylo osmnáct let když nastoupila do školy do Evropy , studovala pět let v České Republice a další tři roky v Anglii . Když se vrátila zpět do svého rodného města díky její sestře Caroline která se měla v dávat za muže jménem Klause Mikaelson...
Rychle jsem se posadila a koukala jsem na mámu . Byly jsme venku u rybníka tam kam nás vodila když jsme byli s Caroline malé
" Kol měl pravdu smrt nebolí "
" Kol ? Nějaký nový přítel "
" Ne Kol Mikaelson "
" Aaaa Klause bratr "
" Ano "
Usmála jsem se a koukla jsem kolem .
" Tak že jsi poznala rodinu Mikaelson ? "
" Ano já a Klaus .."
" Já vím drahoušku "
Řekla mi máma , pousmála jsem se a koukla jsem si na ruce a pak opět na ni .
" Tak že tohle je teď tvůj život , klid , ticho nikde nikdo ?"
Zeptala jsem se a máma se usmála a vstala , chytla mě za ruku a šli jsme spolu kolem toho rybníka .
" Překvapuje mě že jsi umřela "
" Proč ?"
Zasmála jsem se a máma se na mě koukala .
"Drahoušku "
Máma se zastavila a chytla mě za ruce , usmála se a pohladila mě po tváři .
" Až přijde čas kdy konečně všechny tři budeme spolu poznáš to . Až se vrátíš najdi muže jménem Alexandr "
Koukala jsem se na mámu a začalo mě pálit celé tělo .
" Mami "
" Klid to nic "
Máma mě rychle obejmula a já jsem se ponořilo do tmy , když jsem otevřela oči v pokoji nikdo nebyl . Posadila jsem se a koukla jsem se na sebe , byla jsem celá od krve , zvedla jsem se a šla jsem ke dveřím . Otevřela jsem se a slyšela jsem svoje děti jak plakali , šla jsem za tím pláčem byli sami v pokoji . Vzala jsem si je do náruče a šla jsem s nimi opět do pokoje , jak jsem je vzala do náruče přestali plakat .
Položila jsem je na postel a koukala jsem se na ně , byli tak nádherní oba dva . Rebekah začala křičet když nenašla děti a v domě začalo pozdvižení , jediný kdo nakoukl do mého pokoje byla Freya .
" Potichu "
Řekla jsem a otočila jsem se na ni , ona se chytla za ústa . Nechala otevřené ty dveře a odešla , nemohla jsem se na ně přestat dívat byli jak dva andělé . Cítila jsem jak si Klaus položil ruce na moje ramena , zavřela jsem oči a nadechla jsem se , on si sedl za mě a čelo si opřel o moje zadá .
" Tak strašně jsem se bál "
Pošeptal , otočila jsem se k němu , on mě chytl za tvář a políbil mě na rty opřel jsi svoje čelo o moje a zavřel oči .
" Myslel jsem že už tě nikdy neuvidím "
Koukala jsem se na něho a pousmála jsem se , nadechla jsem se a opět jsem se podívala na děti .
Když jsem se osprchovala tak v pokoji už všechno bylo uklizené a děti spali , oblékla jsem se a nadechla . Byl to divný pocit necítila jsem že bych byla nějaká jiná , srdce mi tlouklo , chuť na krev jsem neměla . Sešla jsem po schodech dolů a Hayley s Rebekah mě obejmuli , usmála jsem se a obejmula jsem je taky , Kol zavrtěl hlavou a usmál se ,obejmula jsem ho a pak Elijaha .
Koukla jsem se na Klause a ten se usmál , chtělo se mi brečet a zároveň jsem byla šťastná že jsem tady sním , Rebekah vytáhla šampaňské a šli na terasu . Koukala jsem na Klause a on šel ke mě , usmála jsem se a on mě políbil na čelo , obejmula jsem ho kolem krku a zabořila jsem si obličej do jeho krku on mě obejmul kolem pasu a políbil mě do vlasů .
Měsíce ubíhali a děti rostli jako z vody , Clarke a Hope měli půl roku , Klaus seděl v kuchyni a měl na klíně malou Hope .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přišla k němu Hayley a vzala si jí od něho , Klaus jí malou dal a Rebekah si vzala o de mně malého Clarke . Usmála jsem se a Klaus se postavil , nalila jsem si kávu a koukala jsem se na něho .
" Je čas abychom se vrátili domů "
Řekl mi Klaus , kývla jsem hlavou a napila jsem se té kávy .
" Já vím , kdy chceš odjed ?"
Zeptala jsem se ho , on se usmál a dal mi vlasy za ucho .
" Večer , bude lepší když pojedeme přes noc aby děti mohli spát "
" Dobře "
Usmála jsem se , Klaus se na mě díval a usmál se .
" Co ?"
On pokrčil ramena a pozvedl obočí , usmála jsem se a on mě políbil na rty . Pak mi začal šeptat do ucha , zasmál jsme se a on se na mě podíval .
" To jsem dlouho neslyšel , miluju když se směješ "
Usmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři .
Nejhorší na tom bylo že nikdo z nás neměl tušení jak to bude v New Orleans vypadat . Od doby co jsme odešli a to bylo několik měsíců jsme tam nikdo z nás nebyl . Camilla přestala volat když Marcel a Caroline zaútočili na Klause a ostatní , bála jsem se aby děti byli v bezpečí teď šlo jen o ně ...
