Teorie kvetoucího čaje

I.

WINDA

Kamenná římsa neposkytovala luxus, když jsem se na ni posadila, ale to mě fakt netrápilo. Dívala jsem k horizontu, jehož linie rozdělovala zrádný oceán a oblohu. Jednoho dne v dálce zahlédnu loď, hmatatelnou naději, která zachrání domorodé kmeny před zkázou. Můj svět přežije a já splním svou povinnost. Životy, které kvůli mně přestaly existovat, získají hodnotu. Vykoupím vlastní svobodu ze stínu událostí, jež snad byly předurčeny v den, kdy jsem se narodila. 

Přemýšlet, co by bylo, kdybych se narodila jako první já, mě už za ty léta unavilo. Opřela jsem se zády o zeď vysokého majáku a hluboce se nadechla vzduchu nasáklého solí. V okolí se mísilo šumění oceánu, který zaléval písečnou pláž, a šustění listů palem. Vytáhla jsem z pochvy nůž se stříbrnou střenkou a ostřím nože jsem začala oškrabávat kůru z větvičky, kterou jsem si s sebou vzala, když jsem odešla z haciendy královny Xolani. Nebyla jsem obyčejným členem gardy Jejího Veličenstva a to některým strážkyním hlodalo náladu. Pro jiné jsem zas byla zosobněním zlých duchů, kteří nosí smůlu v lepším případě, v horším způsobují tragédii. Už se stalo. Při vzpomínce na výbuch a při představě mrtvých těl domorodců pod hromadou balvanů jsem sebou trhla tak prudce, až mi ostří prořízlo kůži na prstě. Sykla jsem bolestí a nadávala, zatímco jsem se snažila krvácení zastavit. Figurku z větvičky jsem rozčílením hodila do vysokého trsu trávy, stejně se mi nepovedla. Nějak ztrácely smysl věci, které pro mě dřív tolik znamenaly. A ze všeho nejvíc jsem se bála, že až dosáhneme vítězství nad Sogiantskou republikou, můj život ztratí smysl. Svoboda mi bude k ničemu, protože budu nikým. 

Strach a slzy jsem formovala do zloby, kterou jsem pádlovala k přístavu Bao-lawa stále silněji a silněji. Polykala jsem bolest, která vystřelovala z poraněného prstu, zatímco jsem civěla na oheň majáku, který poskytoval rybářům a obchodníkům z kontinentu cestu k jihovýchodnímu cípu ostrova Machozi. Ostrovu, který v sobě ukrýval mnohá tajemství.    

~~~

FEDIK

Legendy ostrova Machozi mluví o mystériích pozorující každý Váš krok, každý čin i gesto. Nehmotné Vám stojí za zády, dýchá na zátylek, ale když se otočíte, není nikoho, kdo by Vám dělal společnost. Duše v jejich milosti poznají pohostinnost a dobrou vůli. Ti však kdo se jim znelíbí, v neštěstí propadají.

Duchové.

Rozum člověka vyloučí možnost existence duchů, neboť pro ně nemá důkazy. Proto nazývá tyto myšlenky za hloupé. Domorodý člověk o nich ale takto nepomýšlí, zda-li vůbec. Požáry, úrody, smrt i narození považují za vůli duchů, ke kterým vzhlížejí a uctívají. Jsou proto hloupí nebo primitivní?

Dnes ostrov Machozi, v našem jazyce ostrov Slz, z většiny náleží Sogiantské republice, kde žijí lidé inteligentní natolik, aby obyvatelům zajistili život mimo rámec naší fantazie. Podle vlastních zkušeností mohu říci, že je existence duchů vůbec netrápí. Možná o nich ani neví, nebo na ně zapomněli. Zbytek ostrova je však nadále divoký, nevyzpytatelný a bohatý na přírodní krásy. Skýtá rodině duchů poslední úkryt, než je racionalita lidstva jednou provždy zahubí.

Pročítal jsem dva roky starý článek z novin neustále dokola, abych si byl jist, že jsem o Anlefsku zjistil naprosto vše. Každá dějepisná kniha nebo knižní průvodce omílá známá fakta, ale neposkytuje pohled do nitra země, která mi začíná nahánět strach, čím více se blíží datum odjezdu.

Ozvalo se zaklepání. Velmi rychle jsem schoval ústřižek do zásuvky nočního stolku. Představoval slabost, kterou si jako prvorozený princ Společenství nemůžu dovolit. Nemohu mít pochybnosti, když ke mně během plavby budou všichni vzhlížet. Stanu se kotvou těch, kteří pocítí nejistotu, zatímco budeme mířit k neznámým břehům. Dávám v sázku vlastní život, ale koho to zajímá? Vzpomněl jsem si sálo dlouhé monology matky pokaždé, kdy jsem zatoužil být kýmkoliv jiným. Narodit se jako následník trůnu je výsada těch nejsilnějších. Vzdát se jí by znamenalo slabost. Možná jsem litoval, ale nikdy jsem nebyl zbabělcem. Věděl jsem, co je mou povinností a, ačkoliv to znamenalo potlačovat vlastní sny, hodlal jsem ji splnit.