The blue gramophone « Wolfstar » ✔️

Ta jedna kapitola s vlkodlačí záhadou

,,Pardón, pardón, s dovolením, uhněte." James se právě snažil procpat davem v jejich společenské místnosti. ,,Ahoj Evansová," pozdravil zrzavou holčinu, která seděla na gauči. Hned za ním přišel Remus a usmíval se od ucha k uchu.

,,Zase ty?" Lily Evansová nebyla z jeho přítomnosti šťastná. Ale neodbyla ho, jelikož alespoň někdo jí věnoval pozornost. James byl docela roztomilý, ale byl to pitomec.

,,Mám pro tebe jednu nabídku. Můžeš Náměsíčku," zavelel Potter, a tak Remus vytáhl foukací harmoniku a začal hrát již předem domluvenou melodii.

,,Lily, jméno po květině. Její krása je známa v každé končině. Kouzelná očka v sobě hvězdičky mají, já doplavat se snažím mezi nimi k pevnině. Všechny ledy před její laskavostí tají. Nadaná je, a proto zvu jí, do naší krásné, školní aleje," zazpíval James za doprovodu harmoniky. To už bylo ve společenské místnosti ticho, a všichni poslouchali tuto velice amatérskou písničku.

Lily se zasmála. ,,Nádherné opravdu. Ale jestli to mělo být pozvání, tak nemám zájem," řekla mu chladně.

Ve společenské místnosti se to zas rozkecalo. James vzal Remuse za loket a táhl ho k jejich pokoji.

,,Zatracená holka. Však já ji příště tak okouzlím, že bude muset říct ano."

,,Možná to příště zkus soukroměji," řekl Remus a posadil se na postel. Svou harmoniku si zas strčil do šuplíku v nočním stolku. ,,Ale ta písnička byla skvělá, nechápu, že ti ji ani nepochválila!"

,,No že jo? Uvidíš, že do konce roku, už bude moje holka!" James si sundal košili a převlékl se do obyčejného trička.

,,Za chvíli tu bude Brumbál, měl bych se připravit," řekl otráveně Remus a hrudník se mu přitom sevřel, jako vždy v tuto měsíční dobu.

,,Přijdeme hned, jak to bude možný kamaráde," odpověděl mu James a mrknul na něj. Pak si převlékl i kalhoty a vyčistil brýle.
,,Půjdu najít Siriuse a Petera. Tak zítra ráno." S těmito slovy opustil místnost.

...

,,Jsi nervózní?"

,,Asi jako vždycky, profesore."

,,Uvnitř jsi to stále ty, Remusi. Nervozita je jen pocit, který můžeš lehce zahnat. Teď už tě nebudu rušit. Přeji klidnou přeměnu," řekl ředitel Brumál, a pak opustil Chroptící chýši. První přeměnu ve školním roce ho ředitel Brumbál vždy raději doprovází.

Remus opět zůstal sám. Těšila ho jen představa, že tu s ním jeho přátelé budou, i když on sám si to neuvědomí.

...

,,Remusi! Remusi! Proč jsi dneska, ten plánek nevzal sebou Dvanácteráku?" Kluci se snažili prohledat celý les, ale sami se tak trochu báli, co tam na ně mohlo číhat. A kdyby je někdo načapal, měli by z toho veliký problém.

,,Rozdělíme se, najdeme ho rychleji," navrhl James. Všichni se zastavili a podívali se okolo sebe.

,,Blázníš? Já tady nebudu pochodovat sám! Vždyť už se taky nemusíme nikdy najít," namítl Červíček, který by byl nejraději utekl pryč.

Víte, dnes k ránu, se stala jedna velice podivná věc. Když měl zbytek skupiny, doprovodit jejich vlkodlačího společníka zpět do Chroptící chýše, tak se to vymklo kontrole.

Remus se před vchodem zastavil, a začal se chovat divně. Rozhlížel se okolo, stále se drbal na hlavě a začal výt. Pak se prostě sebral a odběhl. Kluci se ho snažili dohonit, ale marně. Tím ho na zbytek jeho přeměny ztratili. Impulzivní chování je u vlkodlaků na denním pořádku, ale tohle se jim ještě nikdy nestalo.