Is this love? |ls| ✔

III.

Harry

"Vstávej."

Jak milé probuzení. Ignoroval jsem pokyn mojí sestry a dál si užíval ve světě snů.

"Jsi hluchej?! Vstávej!" křičela. Pomalu jsem rozlepil oči a po prvním pohybu už jsem cítil tu ukrutnou bolest hlavy.

"Hej!"

"Jsem vzhůru. Nemusíš tak řvát!" Gemma mi věnovala ostrý pohled, až z ní šel respekt a dál pobíhala po domě. 

"Máš tu uklizeno, táhni do školy, nestíháš. Já odjíždim nazdar." Musel jsem zakroutit hlavou nad jejím chováním. Opravdu netuším o co jí jde, kdo jí co udělal, ale nechápu proč si to vybíjí zrovna na mně.

Pomalu jsem se zvedl a došel jsem do kuchyně, kde jsem si nalil sklenici vody a vzal jsem si prášek. Na snídani jsem neměl ani pomyšlení a tak jsem pomalu vyrazil do školy. Zastavil jsem se na autobusové zastávce, kde vždycky čekám na Nialla. Přijel jeho autobus, ale Ni nikde. Možná to včera přehnal s pitím. Vlastně se divím, že u mě nespal. Vůbec si nepamatuju, že by odjel.

Když kolem mě procházel Liam, poměrně fajn kluk, každé ráno jezdí s Niallem, zeptal jsem se ho jestli náhodou neví co je s Niallem. Odpověděl že už je ve škole, že jel dřív. Nechápu proč mi to Horan nedal vědět. Protočil jsem oči a vydal se do školy. Dnešek mám dost plný. První přednášku bez Nialla, potom dvě s ním, pauza a další s Ninim. 

Vešel jsem do školy a zamířil jsem si to na první přednášku. Měl jsem pocit, že na mě všichni koukají. Nebylo to zrovna příjemné, proto jsem se stavil na záchodech, abych zkontroloval co je špatně. Je pravda, že nejlépe nevypadám, ale zas tak hrozné to není, aby na mě všichni civěli.

Ve dveřích jsem se skoro srazil s Tomlinsonem. Nestačil jsem se divit. Někdo mu pořádně zmaloval obličej. Uchechtl jsem se, když jsem kolem něj procházel. Beztak si to zaslouží. On mi na oplátku nevěnoval ani jeden pohled. Taky divný.

První přednášku jsem přežil, na druhou jsem došel dřív, abych měl čas Niallovi vyčinit, že mě nechal stát na zastávce. Sedl jsem si k němu, měl rozbitý ret. Ani mě nepozdravil. Jen odvrátil pohled a dělal, že neexistuju. "Co se ti stalo?" taky jsem ho nepozdravil a rovnou jsem přešel k věci. On ale neodpověděl.

"Myslel jsem, že u mě přespíš." Zkusil jsem neúspěšně znovu. "Ani ses neozval, že dnes jedeš dřív."

"Nech mě být. Nemám na tebe náladu Harry." Nikdy jsem neviděl Nialla takhle skleslého.

"Ni? Co se děje?" Niall si povzdychl, zvedl se a šel pryč. Nechápu to. Co se včera stalo tak hrozného? Udělal jsem snad něco já? Nialla jsem následoval. Zasloužím si odpověď. On se zastavil a spustil.

"Nic si nepamatuješ?" zavrtěl jsem hlavou "Fajn. Včera ses choval jak naprostej idiot." Snažil jsem si vzpomenout, opravdu, ale nedařilo se.

"To...ehm...tohle jsem...udělal jsem...ten ret, ten máš ode mě?" opatrně jsem se zeptal, i když jsem odpověď radši ani nechtěl znát.

"jo." Vyděšeně jsem se mu podíval do očí. "Ale to neni to nejhorší. Včera jsi úplně přestal přemýšlet. Myslím...myslím že by ses měl jít Louimu omluvit." Beze slov jsem stál a civěl na Nialla. Není možné, že bych mu byl schopný takhle ublížit. Tedy pokud Niall mluví o tom zničeném obličeji, který Tomlinson má. Vždycky měl větší sílu než já, přepral by mě. Navíc u mě doma ani nebyl přece. Nebo...jo?

"Včera Louis přišel. Netuším co tak hrozného ti řekl, ale vrhnul ses na něj jak magor. Vůbec jsem tě nemohl odtrhnout a když jsem se o to snažil, dal jsi mi pěstí. Nebylo to od tebe vůbec férový. Obzvlášť ne teď. Neslyšel jsi čím si momentálně Louis prochází snad?"

Pomalu jsem vstřebával informace. Můj mozek to vůbec nepobíral. "Ne, neslyšel."

"Včera se asi přišel trošku odreagovat. Nedávno..." naklonil se blíž ke mně "...nedávno mu zemřela mamka." Odtáhl se a sledoval mou reakci.

"To jsem netušil." Na víc jsem se nezmohl. Niall odešel a já jsem zůstal stát na místě. Často mívám chuť mu ublížit, ale nechce se mi věřit, že bych to opravdu udělal. Další přednášku jsem strávil zadumaný ve svých myšlenkách. Dospěl jsem k názoru, že nechci být idiot a i když velmi neochotně, Louisovi se omluvím. 

Proto jsem si příště sedl k Louimu. Podíval jsem se na něj a chtěl jsem spustit. Sotva jsem ale otevřel pusu, přerušil mě s ostrým: "Drž hubu." 

Tentokrát jsem chápal, že se zlobí. Po zbytek hodin jsem neměl odvahu na něj promluvit. Až po škole jsem si na něj počkal. Chtěl mě ignorovat, projít kolem mě jako bych tam nabyl, ale zastavil jsem ho. 

"Promiň." zvedl ke mně oči a věnoval mi jeden z jeho ledových pohledů. "Moc si sice nepamatuju co se dělo, ale promiň. Prej to bylo moc. Ne-nevím co to do mě..."

"Stejně jsi kretén. Rád ti to oplatim" ukázal mi prostředníček a odešel. Good job Harry. Bylo mi to trochu líto, ale i přes to jsem byl zase naštvaný. Místo toho, aby ocenil mou snahu, mi akorát zase vyhrožuje.

Cestou domů jsem zavolal Gemmě a taky se jí omluvil. Ta mou omluvu naštěstí přijala a oznámila mi, že se u mě za nedlouho zase staví. Doma jsem odložil věci a šel do práce. Zbytek dne mi utekl poměrně rychle. V pekárně, kde jsem pracoval, bylo dnes dost lidí a tak to ubíhalo krásně.

Doma jsem se přinutil podívat se na školu a doplnil jsem si nějaké zápisky. Zkontroloval jsem mail, který nás upozorňoval na blížící se školní výjezd. Netušil jsem, že nás na vysoké něco takového čeká. Těšil jsem se. Podle popisu by to mohla být sranda a mohli bychom tam mít poměrně dost volného času. Jen doufám že se do té doby udobřím s Niallem.

To snad ale nebude problém. Pozvu ho na jídlo, to vždycky pomůže. S plánováním akce 'udobři si Nialla' jsem se pomalu přesunul do koupelny a následně do ložnice. Dnešek byl náročný. Měl bych se omluvit všem kdo tu byli. Viděli tu naší rvačku všichni? Proto na mě tak zírali? Všichni si musí myslet, že jsem naprostý zmetek. Achjo, to jsem nechtěl. 

Další díl!! Snad se líbil. Co říkáte na Harryho chování? A co na Louiho?