Spolupráce ||Dramione, FF ✅

23. Kapitola

Bylo to tam. Mysl geniálního tvůrce kouzel byla v celé své kráse vystavena na starožitných stránkách špinavé malé knihy, kterou Hermiona našla ve své tašce.

Ne, že by Draca ve skutečnosti zajímalo, kdo vytvořil smrtící kletbu. Někdo to koneckonců udělat musel. Těžko by vznikla sama od sebe a kdyby to nebyl autor všech těch knih a deníků, pak by to byl určitě někdo jiný. To, co však Draca znepokojovalo, bylo chování mladé, kudrnaté čarodějky, která vypadala jako Hermiona a zároveň jako úplně někdo jiný. Ta dívka, která seděla na opačném konci místnosti, rozhodně nebyla jeho Hermiona. Vypadala jako někdo, koho vysál mozkomor.

„Hermiono?“ oslovil ji už po několikáté. Dívka však stále nereagovala. Hluboce se zamračil. Nesnášel, když ho ignorovala. „Ale no tak, Grangerová,“ zakňučel mrzutě. „Není to konec světa. Prostě nějaký chlápek vytvořil smrtící kletbu, co je na tom? Tváříš se, jako by ti někdo zabil kočku." A zase nic. Žádná reakce a už ho to přestávalo bavit. „Nechápu, co tě na tom tak vzalo. Vždyť je to minulost. Něco, co se stalo hrozně dávno. Vážně, Grangerová, nechápu to."

Hermiona sebou téměř neznatelně škubla a Draco čekal, že se konečně začne chovat zase normálně, ale to bylo jediné, co udělala. „Upřímně, kdybych já vytvořil tak silné kouzlo, nestyděl bych se za to,“ zamumlal.

„Samozřejmě."

Bylo to poprvé, co téměř po hodině promluvila a Draco musel potlačit vítězoslavný úšklebek. Už si začínal myslet, že ji bude muset dostat ke sv. Mungovi. Hermiona se otočila na místě směrem k němu. „Je mi jasné, že bys rád vlastnil autorská práva kletby, která zabila tisíce kouzelníků a čarodějek.“ Její hlas ledový jako led.

A Draco zjistil, že potěšení z toho, že konečně zase mluví, zase rychle mizí. „Asi bylo lepší, když jsi mlčela," zamumlal otráveně. „A kromě toho, není to kletba sama, víš, ale kouzelníci, kteří ji používají,“ odpověděl kysele a doufal, že zase nezačne s těmi věcmi o tom, že je zlý, že se chce přidat k bandě uprchlíků z Azkabanu a bla bla bla...

„Samozřejmě, že za to nemůže samotná kletba." Hermiona se postavila a zamířila ke dveřím.

Draco byl i hned na nohou a postavil se před dveře, než je Hermiona stihla otevřít. „Můžeš mi vysvětlit, co to s tebou je? Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale řešíš naprostou hloupost."

Hermiona zakoulela očima a zkřížila ruce na prsou. „Ty to pořád nechápeš?Kdyby ta kletba neexistovala, Voldemort by nezabil Harryho rodiče. Vlastně nezabil by nikoho."

Tentokrát to byl Draco, kdo zakoulel očima. „Myslel jsem, že jsi nejchytřejší čarodějka tvého věku, Hermiono. Existuje spousta kleteb, kterými můžeš někoho zabít. Možná se smrt nedostaví okamžitě jako u Avady, ale je to tak. Ta kletba prostě existuje a ty s tím nic neuděláš."

„Vím to,“ zašeptala tiše a položila mu bledou ruku na rameno. Jemně ho odstrčila od dveří a odešla.

Draco zůstal stát u dveří naprosto vykolejený. Nedokázal pochopit, proč Hermiona něco takového řeší. Vždy se zabývala jen důležitýma věcma. Proto si byl naprosto jistý, že se s ní něco děje. Něco se jí muselo stát. Tohle nebyla ona.

***

Draco bezcílně bloudil po chodbách. Neměl co na práci. Hermiona byla bůhví kde a ve zmijozelské společenské místnosti bylo k nevydržení. Neustále se tam na něj lepila Astorie Greengrassová, která by podle slov jeho matky byla tou nejvhodnější partnerkou pro něj. Něco na tom bylo. Astorie je atraktivní dívka, čistokrevná a z bohaté rodiny. A byla o něco míň otravná, než Pansy. Ale... není to Hermiona.