Už navždy! ... snad.

zataženo občas trakaře

„Tak co?" Ptal jsem se Majdy, hned co zavěsila.
„NIC... Ale stopro byla v autě" 
„Takze jela domů." Rekl jsme si pro sebe a hned si začal balit své věci.

„A nebo taky kamkoliv jinam... A co jste si vlastně vývěva udělali?" Mluvila na mě dál Majda.

„Ale... Nic... A určitě jela domů... A nebo...
Ne... Nejela domů" zahodil jsem svoji tašku s oblečením. Popadl jsem klíče od sveho auta, mobil a peněženku a vyběhl jsem se ke svému autu.

„Davide kam jedeš?" Křičela za mnou Majda.

„Napravit to co jsem posral" sedl jsem si do auta a bezmyšlenkovitě se rozjel směr rubava.

„A co my? Davide!" Křičela za mnou ještě Majda... Ale já už ji skoro neslyšel...

Vnímal jsem jen zvuk zapnutého motoru a lesní cestu, která vedla na okresní silnici, kterou jsem měl k Mery blíž a blíž. Musel jsem to napravit... Nemohl jsem dopustit že bych o ní přišel, o ně oba... A tak jsem ještě zrychlil... Aby už nebylo pozdě...

________________________

Cesta ubíhala rychle... Bylo to rychlé hodně rychlé... Těch několik hodin, které jsem v autě strávil se jevili jako minuty... Byl jsem už někde před Rubavou, když se to stalo... Přímo přede mnou narazilo auto do svodidel a do něj další... Z ničeho nic... Jen tak tak jsem stihl zastavit, abych se bouračky taky neúčastnil. Vyskočil jsem z auta a hned zkušeně vytočil 155.

Nahlásil jsem nehodu a hned vyrazil k místě nehody. Z jednoho auta se nějak dostali dva kluci o par let mladší jak já. Oba byli s chlopní chůze a viditelně měli jen pár podlitin. Z druhého auta ale pořád nikdo nevycházel... Nějak se mi to nezdálo a tak jsem se vydal blíž. Všiml jsem si že v autě sedí dvě ženy tak v mém věku. Všiml jsem si že řidička vypadá víceméně v pohodě, ale snaží se pomoct své spolujezdkyni, která na tom očividně moc dobře nebyla. Už na první pohled jsem viděl její zorničky a pod airbagem zaklíněnou nohu. Otevřel jsem dveře spolujezdce a pomohl docela pěkně dívce se špinavě blonďatými vlasy vytáhnout kamarádce nohu.

Odnesl jsem ji dál od auta, zafixoval nohu a začal kontrolovat další zranění.

Blondýnka mě celou dobu pozorovala a já si nemohl nevšimnout jejího velice patrného úsměvu.

Teprve když přijela sanitka pro ženu v bezvědomí, tak jsem si uvědomil, že je mi ten obličej podvědomí... Až o mnoho dní později jsem zjistil proč...