Vzbudil jsem se v noci. Všude na půdě byla tma. Jak já tu chatu nenávidím! Do nosu mě udeřil pach krve. Co to je? Že by chcíplá krysa?
Nahmatal jsem lampu a rozsvítil. Nikde nic. Zase jsem zhasl. Uslyšel jsem kroky.
Urychleně jsem znovu rozsvítil. Zase nikdo nikde. Já neměl ty všechny horory číst! A taky jsem neměl jet sám na chatu.
Vypnul jsem světlo. Kroky jsem uslyšel blíž. Lampa zasvítila a já vykřiknul.
Přede mnou byla žena s rozcuchanými vlasy, špinavým oblečením. Vlastně sama vypadala jako bezdomovec. Místo jednoho oka tam však měla květ plastové růže. Celé to krvácelo a ošklivě hnisalo.
,, Já se omlouvám! To chce on! Ne já! On mě ovládá!" brečela mezitím co zvedala kámnen nad moji hlavu. Světlo prasklo.
ČTEŠ
Hororové lepidlo
HororHororové lepidlo, příběhy na dobrou noc. Zapněte si světlo, pozdravte svého Karla v chodbě a můžete se pustit do čtení. To, že vás mezitím sežere Karel, který žije pod vaší postelí, už nebude můj problém. Možná dorazím na váš pohřeb. Karle, nevíš...
