Trosečníci [SasuNaru] ✓

18. Asi mi umrznou koule

V následujících dnech se jejich vztah po malých, ale dosti zřetelných krůčcích začal zlepšovat. Naruto se opravdu snažil, nehledal na druhém chlapci žádné zbytečné chyby, které by mohl okomentovat nějakou drzou, ale trefnou poznámkou a Sasuke v návaznosti na to neměl důvod být arogantní a povýšený, což jejich komunikaci a hlavně vzájemné soužití dost dobře usnadňovalo. Ne nadarmo se říkalo 'chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě'. Pořekadlo to sice bylo staré, ale očividně dost trefné.

Dalším a pravděpodobně i hlavním důvodem, kvůli němuž spolu o dost lépe vycházeli, bylo to, že se ani na vteřinu nezastavili. Buď prohledávali les kolem pláže ve snaze najít nějaké ovoce, kterým by si mohli vylepšit jídelníček, jenž byl prozatím složený převážně z krabího masa a sem tam nějaké mušle, nebo plánovali, co je třeba v následujících dnech podniknout jako první. I když oba museli uznat, že krabi nebyli vážně vůbec špatní, na druhou stranu taková potrava měla opravdu málo látek, které v době vývinu potřebovali dostat do těla. O tom, že mořské plody celkově moc nezasytily, raději ani nemluvě. Proto je napadlo podniknout nějakou kratší cestu džunglí, aby zjistili, zda kolem náhodou nerostou banány, nebo třeba kokosy, avšak prozatím bohužel neúspěšně. Sedmý den od ztroskotání se konečně rozhodli, nechodit pro vodu sem a tam jako největší idioti, jelikož taková cesta jim dohromady vždy zabrala několik hodin a než se dostali zpět na pláž, část zásob vody měli již vypotřebovanou, a tak pomalu zabalili vše, co měli k dispozici a vydali se na sérii několika túr, aby všechny věci dostali nahoru k vodopádu.

Výbavy sice neměli mnoho, ale vzhledem k Sasukeho zdravotnímu stavu jim to zabralo celý den, ještě ke všemu, když s sebou nesli záchranný člun, který by byl na pláži stejně k ničemu a oběma bylo jasné, že by jej akorát zničily přírodní živly. Poté, co dorazili, vybrali si vhodnou jeskyni, velkou tak akorát pro ně dva, člun jako postel a záchranný batoh s jeho obsahem.

***

Naruto si oprášil špinavé ruce a modrým pohledem znalecky přejel přes jejich nový "domov". Nebyl sice nějak extra velký, ale v pohodě se do něj vešli oba dva. Jeskyně tvořila jakousi malou čtyřmetrovou místnůstku, slepou uličku, která již nepokračovala nikam dál, s úzkým výklenkem do strany, kam se tak akorát vešla jejich nová "postel". Člun byl vtěsnaný mezi dvě skalní stěny, posazený na jakési podestýlce z velkých listů okolních palem a kapradin. Za těch několik málo dní, co zde strávili, měli pod gumovým dnem písek, který byl sice nepohodlný, ale rozhodně nebyl tak tvrdý jako skála pod nimi. A i když si o měkké matraci mohli nechat jenom zdát, tohle jim oběma připadalo jako poměrně dobré řešení.

Blondýn si pro sebe jemně kývl hlavou, zeleň na kamenném povrchu byla jeho nápad a musel uznat, že i když neměl načteno tolik knih jako jeho spolužák, v praxi dokázal vymyslet spoustu skvělých věcí. Otočil se na místě a zadíval se na Uchihu, který se snažil zahradit vchod do jeskyně velkými listy z okolních palem. Nebylo to sice úplně bezpečné a některá zvířata, která mohla v noci přijít pít k vodě, je mohla ucítit, ale rozhodně to bylo lepší než drátem do oka.

"Tak, to bysme měli," zamručel po několika dalších minutách Sasuke a několikrát černým zrakem přejel jejich dobře odvedenou práci, "Je tu sice mnohem chladněji než na pláži, ale aspoň nás sluníčko nebude budit tak brzo ráno."

Plavovlásek lehce kývl hlavou. "Vždycky si tu můžeme rozdělat malej oheň, někde blízko ke vchodu. Ideálně tak, aby nechytly ty větve, ale aby všechen kouř šel ven."

Nebo se prostě budeme tulit, pomyslel si hned na to.

"Jo, to není špatnej nápad," přitakal černovlásek a nespokojeně, jako kdyby zacítil něco odborného, nakrčil nos.

Uzumaki se zachechtal. "Jestli tě zajímá, odkud jde ten smrad, tak jsme to my. Já jsem z toho výšlapu spocenej jak prase a ty taky zrovna nevoníš po fialkách."

"Tak sorry, příště si předtím, než ztroskotáme, zabalím hromadu pičifuků, třeba budeme mít štěstí," procedil s potlačovaným smíchem. Netrvalo dlouho a už se ti dva, pohánění dobře odvedenou prací a překvapivě skvělou náladou, smáli jak idioti na celé kolo.

***

Těsně předtím, než začalo zapadat slunce, vyrazili ještě z jeskyní pryč k malému jezírku pod vodopádem, aby se pořádně vykoupali. Naruto měl přece jenom pravdu, když říkal, že zrovna dvakrát vábně nevoněli. Po velkých kamenech slezli až dolů do nižší trávy, kde spolu ti dva před několika málo dny seděli a kochali se krásným výhledem (nebo minimálně Uchiha), svlékli si od potu promočené oblečení a v ruce jej rychle přeprali, aby z něj dostali alespoň tu nejhorší špínu a smrad. Poté ho rozprostřeli na rozpálené kameny a nechali ho uschnout v posledních paprscích slunce toho dne.

Když pak konečně vlezli do vody, museli se, celí rozhicovaní z celodenního tahání krámů sem a tam, rozklepat chladem po celém těle, jak studené to bylo!

"Asi mi umrznou koule, dattebayo!" vypískl Naruto a měl co dělat, aby okamžitě nevylétl z vody ven, ale i když se Sasukem již vycházel o mnohem líp než předtím, rozhodně si před ním nehodlal hrát na nějakou dámičku, co nic nevydrží. Ještě ke všemu, když si Uchiha kráčel do vody jako král tak, jak jej bůh stvořil. A on musel uznat, že to nebylo vážně dílo k zahození.

Trvalo jen několik sekund, než k němu starší mladík došel a kývl hlavou. "Je to fakt studený," přitakal, očima nenápadně koukaje na spolužákovo pevné, obnažené tělo. Pohledem rychle přejel přes ztvrdlé hroty bradavek, pokračoval přes vypracované břišní svalstvo až k pupíku, z něhož se táhl tenký proužek blond chloupků, končící až pod hladinou. Voda byla sice naprosto dokonale čistá, tak, že viděl až na dno, ale jak předtím plavovlásek správně podotkl - voda byla opravdu studená, a proto zrovna nebylo o co stát. Sám to znal z vlastní zkušenosti, jelikož měl pocit, že se mu jeho varlata snaží zalézt zpátky do břicha, aby se alespoň trochu ohřála.

I tak ale musel uznat, že pohled na Naruta byl opravdu příjemný a že kdyby zrovna po pás nestáli v ledovém jezeře, nejspíš by ho ten výjev nenechal chladným. Nahého jej sice viděl už mnohokrát, když se spolu sprchovali po tělocviku, nebo školním basketu, avšak nemohl si pomoct, aby mu to tentokrát nepřipadalo... jiné. Uzumaki se s ním již několik dní snažil vycházet a on musel uznat, že se mu jejich momentální příměří vážně docela líbilo. Byla to poměrně hezká připomínka toho, že dříve to mezi nimi klapalo a on doufal, že to vydrží co nejdéle. Přece jenom o něj tenkrát měl vážně velký zájem a to se nedalo jen tak zapomenout. Jistě, všechno to odporné chování jak z jeho, tak Narutovy strany asi jen tak zamáznout nepůjde, ale pokud se mezi nimi objeví dřívější chemie, tak proč to znovu nezkusit?

Několik minut se ještě otužovali, než se konečně donutili, ponořit se celí a alespoň trochu se vydrhnout. Když měli očistu hotovou, vylezli ven a natáhli se na trávu na malý plácek, tam, kam ještě stále svítilo sluníčko.

"Ty, Sasuke... co myslíš, že dělají naši přátelé?" zeptal se blondýn a upřel na něj dvě velké, modré a naivní oči.

Černovlásek se na něj zadíval, černými hloubkami přejel přes jeho malý, roztomilý nosík, plné narůžovělé rty a tři zvláštní jizvičky na každé z tváří, a silně stiskl ruce v pěst. Normálně by mu asi odsekl, že vzhledem k tomu, do jakého se dostali průseru, nejspíš všichni zahynuli strašlivou smrtí utonutím, ale když se na něj takhle díval, nemohl tu poklidnou chvíli a to příměří, které mezi nimi panovalo, něčím narušit. Lehce se pousmál, zavrátil hlavu dozadu, podložil si ji spojenými dlaněmi a zahleděl se na pomalu růžovějící oblohu, a v ten okamžik tomu i sám uvěřil. Třeba jim vážně nic nebylo a byli živí a zdraví, v bezpečí na lodi, nebo už doma.

"Myslím, že sedí doma na zadku a koukají na bednu a čekají u televizních zpráv, aby se dozvěděli, jestli už nás našli, nebo ne," řekl nakonec to, co mu přišlo na mysl jako první. A kupodivu ani moc nelhal.

"Fakt? Fakt myslíš, že nás hledaj? Že se odtud dostanem?" naléhal na něj dál zlatovlásek s podtónem naděje v hlase.

"Jsem tím naprosto přesvědčený. Dokud Itachi neuvidí moje mrtvý, studený tělo přímo před sebou, bude mě klidně hledat i na druhým konci světa. A věřím tomu, že tvoji rodiče jsou na tom úplně stejně."