Is this love? |ls| ✔

VII.

Harry

Dnes je den s velkým D. Po podivné události s Tomlinsonem jsem se dal do kupy a domluvil si rande. Tedy - ne s Tomlinsonem, samozřejmě. Jdu na rande s Alexem. Ano, s TÍM Alexem. S tím krásným, snědým, tmavovlasým klučinou. Máme spolu pár přednášek a mám takový podivný pocit, že se mi vrací vzpomínka z té mojí nevydařené akce. Myslím, že jsem s Alexem mluvil. A pokud ne, určitě jsem chtěl.

Přednášky tentokrát utíkaly hrozně pomalu. Každou chvilku jsem se koukal na hodiny, ale ručičky jakoby se vůbec nehýbaly. Když konečně skončila škola, jakoby toho nebylo až až, musel jsem do práce. Obvykle bývá spoustu lidí, ale dneska nikdo. Pořád jsem jen stál za pultem a čekal až někdo přijde. Lidí bylo málo a ke všemu kupovali malé nákupy - tudíž mi zbylo ohromné množství pečiva. 

Všechno jsem to zabalil, uklidil, ale dnes mi to tedy rozhodně nešlo od ruky. Uklizeno mívám do 40 minut, dneska jsem jen úklidem strávil hodinu a čtvrt. Cestou domů jsem se stavil v charitě a pospíchal domů. Dal jsem si rychlou sprchu a připravil jsem se na...pokud by šlo všechno dobře, mohli bychom naše rande zakončit tady. Na noc. V mojí posteli. 

Všechno jsem přichystal, aby mě potom nezaskočilo že nemám třeba kondomy. Nerad bych to pak rušil.

Oblékl jsem se, vyčistil jsem si zuby, zkontroloval jsem se v zrcadle a vyrazil jsem. Máme sraz u vody v parčíku. Je to tu moc hezký, jsem rád že navrhl toto místo. Když jsem dorazil na místo, nikoho jsem neviděl. Podíval jsem se na telefon - jsem tu od 20 minut dřív. Koukal jsem na hladinu a přemýšlel jsem. 

Z mého přemýšlení mě vyrušily ruce na mých zádech. Někdo do mě strčil a já už jsem se viděl jak padám do vody. Naštěstí mě v čas chytil - kdo jiný než Tomlinson.

"Zbláznil ses?! Mohl jsem tam spadnout! Je to odsuď celkem výška! Mohl jsem si ublížit!" srdce mi bušilo jako pomatené.

"Nespadls."

"Ale mohl jsem!" Vůbec nepřemýšlí. Ten člověk je naprosto mimo.

"Vždyť tě držím." Usmál se a já jsem si teprve teď uvědomil, že mě drží téměř v objetí. Hned jsem se vyprostil z jeho spárů a silně do něj strčil. On spadl na trávu a já jsem si na něj obkročmo sedl. Chytil jsem mu ruce a přemýšlel, jestli ho mám uhodit, nebo co mám udělat. 

"Vždycky jsi mě přepral. Proč se teď nebráníš?" Koukal jsem mu do obličeje a všiml jsem si jak zhluboka dýchá. Vypadal jakoby běžel maraton. To má ze mě strach? Nebo nemůže dýchat? Trochu jsem se nadzvedl, abych na něm neseděl celou vahou. Asi jsem moc těžký.

"To je v pohodě. Nemusíš se nadzvedat. Nechávám tě schválně. Samozřejmě." Nevěřil jsem mu ani slovo. Dál jsem se mu koukal do obličeje. Držel jsem mu ruce a v ten moment mi přišlo strašně sexy ho takhle políbit. Naklonil jsem se k němu. "Harry? Jsi tu někde?"

Sakra Alex! Odtáhl jsem se a zakřičel "Tady!" Zvedal jsem se z Tomlinsona a viděl Alexe jak přichází. "Neruším?" Zeptal se zmateně. 

"Ne. Jasně že ne, jen jsme se zase...trochu jsme se pohádali. Dobře že jsi přišel." Usmál jsem se a dal jsem mu malou pusu na tvář. Louis se zvedl. "Nemysli si, že mě přepereš Stylesi." Zasyčel skrz zuby a odešel. Na odchodu věnoval Alexovi jeden velmi, velmi jedovatý pohled a znechucené 'fuj'.

"Promiň za něj, on je..."

"Nemusíš se za něj omlouvat. Nemáš za něj zodpovědnost." Usmál se na mě "Navíc ho chápu, prochází si teď asi nelehkým obdobím." Nechtěl jsem se o tom bavit a už vůbec ne o něm. Proto jsem jen pokýval hlavou a vydali jsme se směr kino. 

V kině jsme se náramně bavili. Po dohodě že půjdeme na komedii jsem se cítil mnohem lépe. Druhá možnost totiž byl horor a to není můj šálek kávy. 

Po kině jsme se procházeli po městě. Moc jsme si rozuměli, bylo to fajn. Povídali jsme si, smáli se. Myslím, že se mu taky líbím. Když už jsme zamířili domů, nabídl se že mě doprovodí. Byl jsem rád. Rád ho k sobě domů pozvu.

Když už se se mnou před domem loučil, pozval jsem ho dovnitř.

"Harry...nechápej to špatně. Jsi moc fajn kluk, ale...chtěl jsem to jen zkusit. Dlouho se mi nelíbila žádná holka a ty ses zrovna takhle nabídl. Ale po dnešku...já nejsem...nejsem gay. Promiň. Jsi fakt fajn, je s tebou sranda, ale myslím že u Tomlinsona budeš mít větší úspěch." Oh. Tak tohle mě trošku zamrzelo.

"S Tomlinsonem se nenávidíme."

"Fakt? Aha, promiň. Myslel jsem že to jen tak děláte, nevěděl jsem že to tak fakt je."  

Nechápavě jsem zavrtěl hlavou. Poté co Louimu rozbiju obličej, zničím ho po psychické stránce a přímo před Alexovýma očima na Louise zase útočím si pořád myslí, že je to...nahrané? Nechápu. Totálně nechápu.

Trapně jsme se rozloučili a já jsem sebou fláknul na gauč.

"Proč já?" Položil jsem otázku do prázdna. Fakt jsem to tentokrát viděl nadějně. Zazvonil mi telefon. Gemma.

"Ano?"

"Ahoj!"

"Ahoj?"

"Víš že je u vás příští týden pouť? Půjdeme tam? Prosím, prosím, prosím, prosím."

"Gemm já...nevím."

"Co je? Ty se tam netěšíš? Ou - promiň, neruším tě s tím fešákem v posteli, že ne?"

"Ne. Nevyšlo to."

"Jak jako 'Nevyšlo to'?"

"No..neni to gay."

"A to zjistil jako až teď?"

"Jo. Prej jo. Klidně ti zopakuju co říkal."

"Nemusíš. To je jako si sypat sůl do rány. To mě mrzí Hazz. Tak si to spolu na tý pouti vynahradíme, jo?"

"Fajn. Budu se těšit."

"Já taky. Mám tě ráda Harry."

"Já tebe. Pa." Ukončil jsem hovor a šel jsem si lehnout. Chvilku jsme přemýšlel co je se mnou špatně, ale na nic tolik zásadního jsem nepřišel, tak jsem radši zavřel oči a pokusil se tuhle hrůzu zaspat.