Už navždy! ... snad.

naše místo...

Kačka už byla doma. Majda u sebe v pokoji a já se chystala na schůzku s Davidem. Nechtěla jsem tomu říkat rande, když jsem nevěděla, přesně co se tam bude dít.

Oblékla jsem ji svoje oblíbené šaty a k nim obyčejné bílé tenisky. Protože byl už večer a venku se už trochu ochladilo, tak jsem si na šaty oblékla ještě sako.

Jen tak tak jsem se do toho vešla, taky to je asi naposledy, na hodně dlouhou dobu, co je mám na sobě.
Do batohu jsem si hodila papír s ultrazvukem a pár dalších věcí, jako jsou klíče, peněženka, mobil...

Zavolala jsem na Majdu, že odcházím... Ani jsem nečekala na odpověď... A hned jsem se vydala na oblíbené místo mého mládí.

Park za městem, byl v tuto dobu plný zamilovaných párů držících se za ruce. Lidí venčících psy a bylo zde ještě i pár dětí, které si užívaly pohodu na koloběžkách a kolečkových bruslích.

Cesta na naše místo vedla parkem, člověk musel vyjít mírný kopeček, než vyšel nad celou Rubavu a mohl si užít nádherný výhled na celé město. Moc lidí toto místo neznalo, a tak tu bylo vždycky ticho, klid a pohoda.

Když jsem na naše místo dorazila David tam už byl. Seděl na lavičce a užíval si výhled. Pomalu jsem k němu přistoupila... Nadechla se a pozdravila ho.
„Ahoj"
„Ahoj" postavil se, oplatil mi pozdrav a já citila, jak se mi dívá do očí.

Když jsem se posadila, sedl si hned vedle mě. Chvíli jsme se jen tak kochali tím překrásným výhledem v naprostém tichu a klidu...

Pak David prolomil ticho...

„Je tu krásně... Vzpomínáš si, jak nám bylo 11... Sedávali jsme tu pro dlouhých letních večerech a povídali si o nejrůznějších kravinách... Tehdy se mi líbila Kája s béčka a tys mi radila, jak bych ji měl pozvat na rande... Byl to poslední rok, co jsme se spolu bavili... Předtím než se naše mamky rozhádali..." Podíval se na mě David a na chvíli se odmlčel. Jakoby mi chtěl dát prostor, ať taky něco řeknu, ale já moc dobře věděla, že on sám bude za chvíli pokračovat.

David se postavil a obešel lavičku taky aby stal přímo zamnou.

„Tehdy jsi mi poradila, ať jí pozvu na zmrzku, že to na ní zaručeně udělá dojem... Dělala jsis z toho srandu... Oba jsme se tehdy strašně smály... Ale ty časy, když jsme byli děti my, jsou pryč... A nastává čas na to, abychom..."

„Daví" ozvalo se najednou za námi a nějaká holka skočila Davidovi kolem krku.

„Kam ses ráno vypařil, hledala jsem tě snad všude?" Zeptala se blondýna Davida. A mě hned stuhl úsměv na rtech.