Můj sen <3

Tělo bez duše

Je 14.3., sobota. Od včerejšího dne sedím na okně a koukám na ulici. Ráda pozoruji lidi. Obzvláště zamilované páry. A že jich pod mým oknem projde spoustu. Jakoby nějak vycítili, že tu bydlím zrovna já. Obvzláště me zaujmou dva mladí lidé. Jdou, chlapec objímá dívku za ramena a potom jí cosi řekne. Dívka se mu vyvleče, podívá se na něj, vlepí mu facku a s pláčem uteče. Tohle by se nám nejspíš nikdy nestalo...Milovali jsme se...Vím to...Sedím na okně a koukám do prázdna. Zahledím se do jednoho místa a než se naděju, všude je tma a hvězdy. Za rohem je nejnovější disco-club, reflektory září až sem. Je tu poměrně živo, většinou tu vidím holky i kluky stejné věkové kategorie jako já. Přesně o půlnoci, otevře dveře mamka:,, Broučku, běž spát," prosí mě. Podívám se na ni a beze slova znovu sklopím zrak. Když ho znovu zvednu, mamka sedí vedle mě. Položím jí hlavu na rameno. Ona mě hladí po hlavě a dá mi pusu na tvář. ,,Zlatíčko, jdi si lehnout. Musíš spát," zadívá se mi mamka do očí. Znovu odvrátím pohled a zadívám se na skupinu lidí. Rozpoznám v nich holky a kluky ze třídy. Teď jsem tam mohla být s nimi. Když se znovu podívám po mamce, už tam nesedí. Asi to se mnou vzdala. Usnu, s hlavou opřenou o okenní rám. Spím dvě hodiny, ale i tak nejsem unavená. Venku už je světlo a na stole mám nachystanou snídani: Musli s ovocem a s mlékem. Normálně bych se rozplívala, ale copak vážně čeká, že po smrti, mého nejbližšího přítele, mé SPŘÍZNĚNÉ DUŠE, budu mít chuť na jídlo? :(