Cena za lásku

xii

/hii, vitam vas u nova kapitoly <3 uzijte si ji, miluju vas <3/

Word: 972

-------------------

William:

,,Tak to si děláš srandu, ne?! V žádným případě, Edwarde. Ne. Nikdy," mumlám stál dokola a mám pocit, že jsem jediný, kdo si uvědomuje absurdnost situace.

,,Tak proto furt děláš ty...blbosti?" otočím se na něj a v jeho očích je záblesk lítosti. Jako by ho opravdu mrzelo, že mě takhle využívá.

,,Nejenom proto, Maličký," zamumlá Edward nazpátek a já se zasměju.

,,Jasně, kudrnáči. Ještě mi řekni, že sis ke mně vybudoval nějaký pouto, jako je to v těch trapnejch filmech o únosech," protočím panenky a Edward si povzdechne.

,,A co když jo?" spojí svůj pohled s tím mým a na chvíli, jenom na malou chvíli, jako bych mu to věřil.

,,Tak to máš blbý, Blacku. Mě na tohle nenapálíš. Musím jít, měj se tady hezky," rychlým krokem opustím ten dům a nechám Edwarda samotného. Trhnu sebou, když k mým uším dolehne tříštění skla. Vážně právě rozbil skleničku?

Edward:

Výborně. Fakt úžasný. Teď jsi to všechno podělal, idiote, nadávám si v hlavě a s bušícím srdcem si přehrávám každou sekundu toho, co se stalo. 

,,Sakra!" zařvu a sevřu mezi prsty svoje hnědé kudrny. Právě jsem si zkazil všechny šance se někdy probudit živej.

Prohrábnu si vlasy a posadím se do křesla. Musím vymyslet něco, jak si získat alespoň malinkou šanci, že bych nemusel vlastnit tohle průhledný tělo.

Prudce se postavím a v druhém momentu mi do tváří fouká studený podzimní vzduch a já se snažím zjistit, kde by Maličký mohl bydlet. Teď bych si přál umět lítat, jako si všichni myslí, že duchové umí, ušklíbnu se. Nebo procházet zdmi, to by taky bylo fajn. 

Najednou nad sebou zavrtím hlavou. Chovám se jako nějaký puberťák, nebudu za ním dolízat jako ztracený štěně. 

Otočím se a vejdu zpátky dovnitř. Zabouchnu dveře a snažím se nevnímat hněv, co ve mně roste, když si nalívám zlatohnědou tekutinu do nové skleničky.

Nechápu ho. Člověk se snaží ho přesvědčit, že mu není lhostejnej a stejně je to k ničemu. Možná je dobře, že odešel, ušklíbnu se a rty smočím v mé oblíbené chuti whisky.

William:

Se zabouchnutím dveří se svalím na postel a snažím se si urovnat myšlenky. Co se to právě stalo, zatraceně?

Zatahám si za vlasy a v mých očích se objeví slzy. Netuším, co mám dělat. Nejradši bych usnul. Na hodně dlouhou dobu. Abych si mohl dát přestávku. Od Edwarda, od svých myšlenek a hlavně od toho pocitu, že i když by mi ten kudrnáč měl být naprosto lhostejný, někde hluboko dole vím, že tomu tak není.

Po tváři mi steče několik slz a já složím hlavu do dlaní. Co teď? Co mám sakra dělat? A jak se tohle stalo?

----------------------

Když zvednu svůj uslzený pohled k zrcadlu naproti mně, nejsem o nic moudřejší. Nevím, co si počít. Z nějakého důvodu mi na něm záleží, a já ani za nic nechápu, jak se to stalo. Proč prostě nemůžu trávit čas jako normální středoškolák?

Jediné, co se mi právě chce jít udělat, je usnout. Zapomenout alespoň na chvíli na všechny myšlenky ohledně Edwarda. A především doufat, že budu ráno vědět, co si o tom všem myslet.

-----------------------

Pomalu pootevřu dveře a zmoženě zasténám, když uvidím kožené křeslo. Uh, skvělý. Vstoupím dovnitř, i když se na to musím hodně přemlouvat a zabouchnu dveře. Do pár chvil slyším rychlé kroky mým směrem a psychicky se připravuji na Edwarda a cokoliv, co by mohl chtít.

,,Maličký," vydechne kudrnáč, když mě spatří a já protočím panenky.

,,Netvař se tak překvapeně, Edwarde, děkuju," založím si ruce na prsou a opřu se o zeď kousek vedle mě. Edward si povzdechne a prohrábne si kudrny, navazující se mnou oční kontakt.

,,Ráno jsem nelhal, Maličký," řekne a já znovu protočím panenky.

,,No jo, no jo, to už jsem slyšel, kudrnáči. A teď bych chtěl pravdu,"  odrazím se od stěny  a posadím se na koženou sedačku u knihovny. Edward si stiskne kořen nosu, pravděpodobně přemítající, co mi říct.

,,Co po mně chceš, Maličký?" zamumlá a spojí se mnou pohled. Nadechnu se, abych odpověděl, ale Edward mě přeruší.

,,Člověk se ti snaží vysvětlit, že mu nejsi lhostejnej, ale pro tebe je to hrozně těžko uvěřitelný. Proč prostě nemůžeš pochopit, že mi na tobě záleží?"

,,Mhh, možná to bude tvým chováním ke mně. Nebo tvým sváděním mě pro zábavu. Nebo tvoje stalkování mě ve snech ode dne, co jsme se potkali. Nebo to, žes mě dostal jako nějakou součástku na zlomení nějaký hloupý kletby. Jo, něco z toho to bude, Edwarde," pronesu s hraným klidem, ale uvnitř mě to začíná vřít. V jaký si myslí, že je pozici, aby mě nutil cítit se špatně?

,,Maličký-"

,,Nech toho, do háje! Přestaň si mě omotávat okolo prstu tímhle," frustrovaně rozhodím rukama, ,,divadlem, kudrnáči! Buď mě přesvědč, že ti na mě fakt záleží, nebo mi zmiz ze života, sakra! Mám toho plný, zuby, Edwa-"

A pak se to stane.

Kudrnáčovy rty se dotknou mých, umlčující ty moje. Jeho ruka okolo mého pasu a jeho tělo natisknuté na tom mém. Zády se dotknu zdi, když se Ewardovy rty jemně otřou o ty mé. Moje srdce buší tak hlasitě, že jsem si jistý, že to musí slyšet. Je to zvláštní pocit, ale z nějakého důvodu nechci, aby to skončilo.

Zapletu svoje prsty do jeho kudrlin a cítím jeho úsměv, když  si ho přitáhnu blíž. Edwardova ruka mě hladí po tváři, a intimita tohohle momentu mi v břiše vyvolává motýlky. Když se odtáhne, ještě chvíli nechám zavřené oči. Nechci se vrátit do reality. Jako maják mi v hlavě ale bliká jediná myšlenka.

Zatraceně. Políbil mě a já mu to dovolil. A co hůř, líbilo se mi to.

,,Záleží mi na tobě, Maličký. Nevím, jak se to stalo, ale je to pravda," Edwardova ruka mi prohrábne vlasy a já rychle proklouznu okolo jeho těla, snažící se odsud dostat co nejrychleji pryč.

,,Maličký, co se-"

,,Tohle se nemělo stát, Edwarde," zamumlám a bez dalšího slova, nebo pohledu na něj odejdu.