Vzbudil jsem se ve svém temném pokoji s příšernou bolestí hlavy. Myslel jsem že asi umřu, vstal jsem ze své postele a došel do koupelny kde jsem se na sebe podíval a zděsil jsem se. Jedno oko se mi začalo zabarvovat do světlotmavé zelené. Lekl jsem se, opláchl jsem si obličej abych si mohl být na sto procent jistý že jsem to neměl ještě z rozespalosti. Ale neměl přišlo mi to divné ale neřešil jsem to, když jsem si opláchl obličej vydal jsem se do pokoje oblékl jsem do bílé košile s kraječkami, a černých kalhot. Vzal jsem tašku a odešel do školy. Naše škola je stará už přes pět tisíc let, na chodbách pozoruji lidi rád je pak kreslím do svého diáře. Moje nejoblíbenější místnost v této škole je knihovna..
Tubbonel:
"Oh,, zdravím vás pane ranboonieli
(Řekl s nadšením a podal mu ruku na přivítání)
Ranbooniel:
E-m dobrý den Tubboneli
(Řekl jsem nejistě neviděl jsem ho dost dlouho natáhl jsem ruku abych oboustranně projevil naše přivítání)
Tubbonel:
Ranboonieli říkej mi tubbo nebo tub je to lepší
(A objevila se mu jiskra v očích)
Ranbooniel:
Dobře tubbo dejme tomu že mě můžeš říkat ranboo nebo boo
(Už mě nebaví jak mi hurt říkají Ranbooniel)
tubbo:
Hej boo tvoje oko je zelené..
Ranboo:
....
(Cože není to možný určitě lže ráno bylo jen trochu zelené)
Emm vážně je zelené dojdu se podívat ano ?
Tubbo:
Dobře boo, tak ja jdu zatím za karletem
Ranboo:
Dobře běž
Není to možný... je víc a víc zelené měl bych jít do knihovny a něco o tom zjistit.. protože tohle se mi nezdá v pořádku však mam hnědé oči normálně.. o tomhle mi má matka nic neřekla než umřela měl jsem ji tolik rád " musela jsi odejít?! Já teď tady sám sedmnáctetý kluk který ani neví co způsobuje jeho zabarvení oka,,
Claylan:
Ale ale nejsi to ty Ranboonieli ? Možná vím co způsobuje tvoje zabarvení oka..
Ranboo:
Clayi jsi to ty ?
Clay:
Ano kdo jiný by to byl hlupáčku
Ranboo :
Co to způsobuje?
Clay:
Je to omezený tvým věkem jak dovršíš svých osmnáctin tak se změníš úplně a v den tvých devatenáctin umřeš. Měla to i moje babička byla ale někdo úplně jiný neměla to samé co máš ty říkala mi to matka když jsem byl ještě mladý hoch
Ranboo:
Cože.. osmnáct a devatenáct?!
Není to nějak málo?
(Zděsil jsem se protože tak málo času)
clayl:
,,Haha měl by jsi se vidět byla to sranda nevím co přesně se s tebou stane teda tohle by se stát nemělo,,
Ranboo:
Jsi blbej víš jak jsem se bál
Clay:
Ano vím právě proto je to vtipné
Jo a jinaj moc ti sluší ta košile
Ranboo:
jo em no děkuji
Tubbo:
Ranboo tady jsi pojď ven potřebuji s tebou mluvit ano.. přijď do altánku co je v rohu na školní zahradě
