Shinju

34. Kapitola

Vyšla jsem ze školy jako čerstvá absolventka vyšší střední školy. Měla bych mít radost tak jak to mají ostatní žáci, ale nemám. Teď už vím, že je definitivní konec. Než jsem prošla tou bránou tak jsem se naposledy podívala na tu budovu. Na ten dvorek, kde všichni skákali radostí a smáli se. Sbohem školo, sbohem Tobio.

Ten zatvrzelý paličák si to od nikoho nenechal vysvětlil a to zkoušeli všichni.

Daichi a Sugawara měli termín svatby 13. Července. Přesně měsíc od narozenin Sugy. Všechno bylo naplánované. Pomáhala jsem mu vybírat datum aby si to Daichi zapamatoval. A jako správná družička jim pomohla i s vybráním prstýnků.

---------------------------------------------------------

Svatba byla úžasná. Suga se jen usmíval a rozdával úsměv všem kolem sebe. Už jen kvůli němu jsem se naučila používat zase úsměv, ale byla to jen maska.

Hostina byla úžásná. Daichi i Suga se jen usmívali. Vypadali strašně zamilovaně a taky byli.
Seděla jsem stranou a zrovna se zahleděla na ozdobnou svíčku na stole, která svítila a příjemně voněla. Vůni jsem nevnímala, spíš obrázek, který zdobil sklenici. Byla tam fotka Daichiho a Sugy jak se objímají a věnují si polibek.
"Pojď tančit." Řekl něčí hlas. Zvedla jsem hlavu. Byl to Daichi. Usmála jsem se na něj.
"A nebude Suga žárlit?" Zavtipkovala jsem. On se hlasitě zasmál.
"No pokud se mě nepokusíš svést." Poznamenal se smíchem v hlase. Musela jsem se také zasmát.
"No já ti nevím, Daichi." Vtipkovala jsem dál, ale postavila jsem se a nechala se odvést na parket. Objal mě kolem pasu a nechala jsem se jim vést.
Pak Sugawara házel kytici, která mi přistála v náručí.

Celá má rodina a mí přátelé se mnou soucitili a podporovali jak jen to šlo. Nebýt jich tak to asi nedávám.  Hodně mi pomohli dostat se z nejhoršího.

---------------------------------------------------------

Skončily prázdniny a začala škola. Já nastoupila na stejnou školu jakou studuje Suga. Ne, vážně ho nepronásleduji a ani to nemám v úmyslu. Jen jsme došli k názoru, že to docela dost dobře umíme s dětma. Suga byl rád, když jsem nastoupila na pedagogickou univerzitu. A teď v mé situaci, říkával, že si mě ohlídá.

Ze všema jsem v kontaktu. Buď to mobilem nebo osobně.
Třeba s Kenmou a Kurooem jsme v osobním kontaktu. Máme kousek od sebe univerzity. I Daichi má blýzko univerzitu.
Chodívali jsme spolu do menší kavárničky a popíjeli kávu. Leč k nevíře, zachutnala mi. Oblíbila jsem si kafé latté.

Na univerzitě jsem měla spoustu nápadníků, ale nikdo se nevyrovnal Tobiovi. Všechny nabídky jsem odmítala.

Vystudovala jsem školu a vrhla se do práce.
Kupodivu jsem našla hned práci v jedné mateřské škole hledali učitelku k malým dětem. S radostí jsem to přijala.

Co se týče mé dušičky a mého srdíčka. Tak práce mi dokázala vyléčit dušičku, ale né mé srdce. Pomalých kouskách ho lepím doposud a ještě budu.
Čas od času zabloudím myšlenkama k Tobiovi, ale už to není tak často.

A tím bych ukončila svůj příběh.