Harmione | Osud nás svedl dohromady

kapitola první

Ze začátku bych vám chtěla říct, že tohle je můj úplně první příběh tady na Wattpadu. Prosím ignorujte chyby, které tady určitě budou. Spousta věcí není vůbec podle toho co je v knihách, větší část příběhu je vymyšlená a nijak nenavazuje na knížky. Doufám že se vám příběh bude líbit a přeju hezké čtení.
Terezka <3

Venku bylo chladno, poprchávalo a nikde ani živáčka. Hermiona, Harry a Ron seděli ve velké síni a dojídali snídani. Včera večer, přijeli po prázdninách zpět do Bradavic všichni velice vyčerpání. Po cestě je zastihla silná bouře a profesor Brumbál nařídil Hagridovi, aby prváky vzal v kočárech, stejně jako ostatní ročníky. Také Brumbálův proslov se přesunul na dnešní večer, aby si všichni pořádně odpočinuli. O to víc se všichni s nedočkavostí těšili na rozřazování moudrého klobouku.

Po dobré snídani se trojice vydala směrem do nebelvírské společenské místnosti. Harry s Ronem se rozhodli, že si zahrají karty a Hermiona si sedla do křesla před krb a vytáhla si knížku, kterou měla rozečtenou. „Co čteš Hermiono?“ Zeptal se Harry a vytrhl Hermionu ze snění. „Prosím?“ Zamžourala na Harryho. „Ptám se tě, co čteš za knížku.“ „Aha - no jmenuje se "Zapomenuté království".“ Vykoktala ze sebe Hermiona. „Stejně ti ten název nic neřekne," přejela Harryho pohledem „ale jestli chceš vědět o čem je, tak o něčem, co běžně nečtu.“ „Aha.“ odvětil Harry a otočil se zpět ke kartám. Dlouho bylo ticho, do doby než si Hermiona vzpomněla, že by měla hlídat čas „Jejda kluci, měli bychom se převléct a jít s ostatními do velké síně.“ Harry kývl a spolu s Ronem odešli do svého pokoje. Hermiona byla za pár minut hotová a čekala na ně před schodištěm. „Na mě se nedívej, já nejsem ten, co neustále zdržuje.“ „Rone, ty aby ses někde jednou nezapomněl.“ Zakroutila nevěřícně hlavou Hermiona a pomalu se vydala směrem k velké síni, kde už profesor Brumbál, se zbytkem jeho kolegů, čekal na studenty.

„U Merlinových kalhot, to je Dolores Umridgeová?“ „Kdo že, Hermiono?“ Harry těkal pohledem mezi Ronem a Hermionou a neměl sebemenší tušení o co šlo. „Dolores Umbridgeová, náměstkyně ministra kouzel.“ O té už jsem někde slyšel, pomyslel si Harry. Profesor Brumbál si odkašlal a celá síň utichla. „Milí studenti a profesoři, chtěl bych vás po dlouhých prázdninách uvítat zpět ve škole čar a kouzel v Bradavicích, a také bych chtěl uvítat ty nové, pro jež byly prázdniny dlouhým čekáním.“ „Proč prostě nemůže mluvit jako každý jiný člověk, kdo mu má ve všech těhle složitých větách rozumět?“ „Rone“ obořila se na něj Hermiona. „Brumbál je inteligentní člověk, a navíc, neuškodilo by ti, kdybys občas taky používal smysluplnější věty.“ Harry se zahihňal a otočil hlavu zpět k Brumbálovi.„Letos, k nám nezavítali pouze noví studenti, máme tu totiž i pár nových profesorů.“ „Přivítejte prosím potleskem madam Dolores Umridgeovou, která vás bude učit obranu proti černé magii a zároveň vás bude připravovat na zkoušky NKÚ.“ Hermiona, Harry a Ron se na sebe vzájemně podívali, z jejich výrazů šlo ale vyčíst pouze to, že tento ročník bude opravdu peklo.

Některé kapitoly jsou kratší, jiné delší. Píšu je postupně, takže se nebojte, nebudou pokaždé takto krátké.