Původní

31. Kapitola

14.2.1996

Upřímně, poslední týdny nebyly nejlepší. Hlavně se hodiny věštění a péče o kouzelné tvory konaly pod kontrolou Umbridgeové. Ta totiž čekala na dokonalou záminku někoho vyrazit. A jak jsem řekl Rickovi, vím kdo dostane padáka. A myslím, že i vy to tušíte. Také byla vznesena nová vyhláška. A to že učitelům zakazuje poskytovat informace, které nesouvisí s předmětem, za který jsou placeni. Podle mě naprostá kravina. Umbridgeová se tady ještě více roztahuje. To ovšem v červnu skončí.

Dnes jsem se však vyladil na veselejší notu. Byl totiž Valentýn a plánoval jsem vzít Ricka ven. Nechtěl jsem s ním jít do Prasinek, protože by nás všichni viděli. Ne že by mi to vadilo, ale ještě není čas, aby to věděli. Ten přijde, stejně jako všechno ostatní, v červnu.

,,Jdeme?" zeptal jsem se zezadu Ricka. Rick lehce vyskočil.

,,Už mě neděs." zašeptal. ,,Tak kam jdeme?" 

,,Nejdřív musíme do Prasinek, tam se přemístíme." vysvětlil jsem. První jsme ukázali Filchovi povolení a pak jsme se vydali do Prasinek. Když jsme dorazili, vydali jsme do uličky směrem k hostinci U Prasečí hlavy. Tam jsem popadl Ricka za ruku a přemístil nás do uličky v Londýně. Vrátil jsem si původní vzhled a i Rickův jsem trochu upravil. Rick sice na sobě nenosil kouzla, ale oblékal a česal se jinak. A to jsem mu zpravil. 

,,Jdeme?" propletl jsem si s Rickem prsty.

,,Jasně." přikývl. Společně jsme vykročili do centra Londýna. Procházeli jsme se a lidé se na nás dívali. Pravděpodobně proto, že se držíme za ruce a také kvůli mým vlasům.

,,Jdeme na konkrétní místo?" zeptal se po cestě Rick.

,,Později." řekl jsem a dal mu polibek na čelo. Upřímně, moc jsem toho naplánovaného neměl. K večeru půjdeme na večeři, ale jinak jsem to nijak neplánoval.

,,Chceš někam konkrétně?" zeptal jsem se ze zvědavosti.

,,Chtěl bych se jen procházet v parku." pošeptal mi. Přikývl jsem a vydali jsme se do parku. 

,,Hyde park." vydechl Rick, když jsme se tam dostali. 

,,Jo." řekl jsem a společně jsme se vydali na procházku. Upřímně, bylo to tady trochu zasněžené, takže to byla nádhera.

Procházeli jsme se dobrých pár hodin. Upřímně, když jsem s Rickem, ztrácím pojem o čase. A abych byl upřímný, vůbec mi to nevadí.

,,Tak pojď." pobídl jsem ho, když jsme opouštěli park. Bylo už podvečer a když jsem se podíval na hodiny, bylo půl šesté. Tak byl čas vzít Ricka do restaurace.

,,Kam jdeme?" zeptal se mě Rick, když jsme se procházeli Londýnem.

,,Uvidíš." řekl jsem tajemně. Ještě chvíli jsme šli, než jsme stáli v uličce kousek od jedné luxusní restaurace. Kouzlem jsem se převlékl do společenštějšího oblečení a to samé jsem udělal Rickovi. Pak jsme šli do té restaurace.

,,Máme rezervaci pod jménem Alexander." řekl jsem obsluze, když jsme vešli dovnitř.

,,Následujte mě, pánové." pokynula nám servírka a dovedla nás k našemu stolu.

,,Ty ses zbláznil." řekl mi Rick, když se podíval do jídelního lístku. Vím, že ho zarazily ceny.

,,Ne." zakroutil jsem hlavou. Je pravda, že často nechodím do restaurací, které mají hodně vysoké ceny. A to proto, že to nestojí za to. A málokdy udělám výjimku. Dnes nastal den na výjimku. Je to můj první Valentýn s Rickem jako mým přítelem.

Užili jsme si společnou večeři. Pak bohužel nastal čas, abychom se vrátili do Bradavic. Vůbec se mi nechtělo. A taky nechci, aby dnešek skončil.

,,Musíme jít." řekl mi Rick, když jsme stáli v uličce už v normálním oblečení.

,,Vím." povzdechl jsem si a přemístil nás. Do nepoužívané učebny. Odtamtud jsme se vydali na kolej.

,,Užil jsem si to." řekl mi Rick, když jsme šli směrem ke koleji.

,,Já taky." přikývl jsem a rozhlédl se, jestli někdo není kolem. Když jsem se ujistil, políbil jsem Ricka. Ten mi polibek hned vrátil. 

,,To bylo skvělé." řekl Rick, když jsme se odtrhli. Jen jsem přikývl. Potom jsme šli ke koleji mlčky. 

Došli jsme ke vchodu do nebelvírské koleje. Řekli jsme Tlusté dámě heslo a mohli jsme vstoupit dovnitř. Ve společenské místnosti bylo plno studentů. Naštěstí tam nebyl nikdo z mého ročníku. A ani Ginny. Takže jsme prošli společenkou bez jakékoli zastávky. A k mému štěstí, v ložnici taky nikdo nebyl.

,,Co teď?" zeptal jsem se Ricka. Ten nic neřekl a jen zamkl dveře. Potom přistoupil ke mně a začal mi sundávat horní část oblečení. Hned jsem mu začal dělat to samé. Když bylo horní oblečení dole, sundali jsme boty, ponožky a kalhoty. Po nich zůstalo jen spodní prádlo, které taky bylo brzy pryč. Teprve teď jsme se začali líbat. Spadli jsme díky tomu na mojí postel. A odtud to pokračovalo. Užívali jsme si společný čas.