Můj sen <3

Nejsem blázen!

Ježiš, Mike mi tak chybí, že ho i slyším. Promnu si oči. Asi už jsem unavená. Odložím pero a sednu si na okno. Opět...Přikryju se dekou a pomale usínám. Potom ještě slyším:,, Ty jsi tak nádherná," ale to už skoro spím, tak tomu nevěnuji pozornost. Druhý den ráno se probudím o osmi a hned zase sednu ke stolu. Ta ,,kniha" potřebuje pořádně dopilovat. ,,Miško, je to krásný," uslyším zase ten hlas. A děláš si srandu? Co to je? Mike je mrtvej...Nebo ne? Jsem zmatená...Nebo...Ne, nikdy jsem nevěřila na duchy a nemám v plánu s tím začínat...,,Můžeme spolu komunikovat," znovu se ozve. Zacpu si uši. To se mi nesmí dít! To prostě nejde! ,,Mikeu?" řeknu nahlas. Nic. Potom znovu:,, Mikeu?" opět nic. Potom si jen pomyslím: Mikeu? ,,Ano?" znovu se mi ozve. ,,To...to jsi ty?" pomyslím si. ,,Kdo jiný?" zasměje se. ,,Ale jakto...Vždyť jsi..." ,,Ano jsem," ozve se smutně. ,,Ale jsem tu pro tebe. Miluju tě," ozve se a po celý zbytek dne ho už neslyším. Nechápu to...To je nemožné! Pokračuji v psaní. Jsem na padesáté první straně a pořád mě to baví. Jak píšu, nejím, nepiju, nespím. Teprve, až když skoro vyčerpáním omdlím, uznám, že je čas přestat. Ukousnu si kousku jablka, upiju trošku vody a schoulím se do postele. Usnu do minuty...Celou noc se mi zdá o jeho očích. Vidím je před sebou. Vzdalují se mi. ,,Mikeu!" zakřičím a rozběhnu se. Vzdaluje se. Rychle, ve stejném tempu, jako běžím. ,,Miluju tě!" zašeptá Mikeův hlas. ,,MIKEU!" zakřičím. ,,Katniss, Kat, je to dobré!" zakřičí někdo a já sebou cuknu. Ležím zpocená a schoulená v mamčině náručí, která mě kolébá jako děcko. ,,Mami," polykám slzy. ,,Já vím, broučku, já vím," zašeptá a ukolébává mě k hlubšímu spánku....