When the kitten bites | Dramione ✓

i.

"Říkám to naposledy, Grangerová, tohle se mnou nemá vůbec nic společnýho!"

"Ne? Tak to jsem si Malfoyova děvka napsala na tu postel šampónem asi sama!"

"Já nevím, kterej idiot se mi snaží udělat průser, ale já to nebyl!"

Bylo čerstvě po famfrpálovém zápase mezi Nebelvírem a Havraspárem. Zmijozelští studenti ještě ani nestihli zalézt do svých ložnic, když se schodištěm ozvala dutá rána a vyděšený výkřik. Zpoza rohu se chvíli na to vynořil Blaise, čepici nasazenou přes jedno oko, takže mu radši všichni uhýbali z cesty, a jakmile spatřil Thea, okamžitě ho popadl za předloktí a odtáhl s sebou pryč. Míchat se mezi ty dva nahoře bylo jako skočit baziliškovi do chřtánu.

"Co to sakra zase provádíš?" vztekal se Theo, když už poněkolikáté málem zakopl. "To u náš hoří nebo co?"

"Kéž by," odpověděl udýchaně Blaise, ale nezpomalil. "Přišla Grangerová."

Tahle nebojácná tvrdohlavá prefektka, která měla už od září Draca tak plné zuby jako nikdy předtím (pokud to vůbec ještě šlo), se u nich v pokoji díky Blaisově provokativní náladě stala tím nejvíc tabu tématem ze všech. Blonďák byl ochoten vyhazovat lidi z okna, když se o ní někdo jen slůvkem zmínil a sváděl to na nesnesitelně dlouhé porady a její neustálé chytré řeči. Samozřejmě, že za to byl dobírán, a spolubydlící mu často vkládali do úst slova, která se podle nich skutečně skrývala pod jeho nenávistnou maskou. Však se podívej, jak má tu sukni vysoko. To by se stačilo natáhnout a...

"Mně je upřímně jedno, kterej z těch tvých poskoků to byl, ale vylévat si vztek takhle je pěkně ubohý."

"Začíná mě z tebe bolet hlava, kolikrát ti budu do prdele říkat, že-"

"Přestaň takhle mluvit!"

"Jak jako? Říkat pravdu?" Na chvíli se odmlčel, aby se pořádně nadechl, a rukama si frustrovaně zajel do vlasů. "Nebo jsi snad citlivá na ošklivá slovíčka?"

"Ne... ne, to teda nejsem." Hermiona najednou znejistila. "Ale zní to divně a vůbec se mi to nelíbí."

To v Dracovi vyvolalo nečekaný zájem.

"Opravdu? Tak jak to zní, Grangerová, hm? Co přesně se ti nelíbí?" Hermiona moc dobře věděla, že ta myšlenka neměla v její hlavě co dělat. Donutila se mlčet, aby náhodou nenahrála tomu proradnému hadovi do karet, ale cítila, že kamennou tvář dlouho neudrží. Nelíbí se mi, že to vypadá, jako bychom spolu dávno chodili. A ještě víc se mi nelíbí, že jsem nad tím už někdy přemýšlela.

Pomalu se k ní přibližoval, na tváři ten jeho typický úšklebek, a jí bylo jasné, že pokud se teď hned neotočí, pořádně si na ní smlsne. Přestaň, Hermiono, prostě otevřít pusu a něco na něj zakřič. Pamatuj, proč jsi sem vůbec přišla. Nedokázala se ale soustředit. Draco si vyhrnul oba rukávy košile k loktům, pravou rukou si pomalu rozvázal kravatu, a ona od toho nedokázala odtrhnout oči. Jsem v pasti, došlo jí. Ví přesně, co dělá. "Nějak ti došla slova, kotě, hm?"

Kotě.

Nedokázala ani pořádně polknout. Byl teď už skoro u ní, tak, že kdyby natáhl ruku, mohl by ji k sobě přivinout. Z té představy se jí rozhořely tváře. Na vteřinu se mu podívala do očí. "Ne, já... já... jsem tak naštvaná, že už ti nemám co říct. Počkej, až se o tomhle dozví McGonagallová."

A než se Draco zmohl na něco dalšího, vyklouzla ze dveří a pod tíhou pohledů ostatních zmijozelských studentů vyběhla ven z jejich společenské místnosti.