Jen strach a sobectví

Kapitola 14 - Návštěvy

Ava, napůl sedící, napůl ležící na posteli, svírala v rukou skleničku s dýňovým džusem a pozorovala madam Pomfreyovou, jak pobíhá po ošetřovně. Postarší dáma měla její nekonečný obdiv nejen pro svou neutuchající energii. Vypadala, že ji nic nerozhází, všechno brala tak, jak to bylo, a na nic se neptala. Ani na to, jak se tomu Nebelvírovi podařilo vybít si všechny přední zuby.

A co víc, přesně věděla, co dělat při záchvatech migrény. Ava až po probuzení zjistila, že kolem její postele lékouzelnice vyčarovala diskrétní bariéru, aby ji nerušily okolní zvuky, a v její soukromé bublince kouzlem ochladila vzduch. Také ji čekala sklenička dýňového džusu, který opatrně usrkávala. Pravda, musela se s lékouzelnicí chvíli dohadovat o tom, že teď opravdu nic jíst nebude, a pravděpodobně ani zítra ne, ale jinak byla madam Pomfreyová tak úžasná, až se jí z toho chtělo slzet. Když to porovnala se svou první migrénou v Krásnohůlkách...

Z myšlenek ji vytrhl Snape, který se z ničeho nic zjevil vedle její postele: „Potřebuji s vámi mluvit, slečno Malfoyová."

„Jistě," nedůvěřivě protáhla. Tušila, co bude následovat.

„Jak se cítíte?"

„Pořád mi není úplně dobře. Bolí mě hlava, nemám úplně cit v prstech a rychlejší pohyby mi nedělají dobře. Ale to je normální, bývá to tak vždycky."

„Hmm," bylo jediné, co k tomu Snape řekl. Poté, co zakouzlil druhou diskrétní bariéru, tentokrát aby ostatní neslyšeli je, přistoupil k nočnímu stolku, na němž ležela její vyřezávaná skříňka na lektvary. Vytáhl odtamtud jednu lahvičku a zabodl do ní černé oči: „Jak mi to vysvětlíte?"

„Pomáhá mi to při migréně."

Profesor povytáhl jedno obočí: „Buďte tak laskava a objasněte mi, jak přesně vám Antikoncepční lektvar pomáhá při záchvatech migrény."

„Kvůli výkyvům hormonů jsem byla náchylnější k záchvatům. Vzhledem k tomu, jak ten lektvar funguje, se pravděpodobnost záchvatu snížila," nevzrušeně pokrčila rameny. Za tu dobu, co lektvar pila, to musela vysvětlovat tolikrát, že už se ani nečervenala.

„A tohle vám mám věřit?"

„Pokud si přejete, pošlu sovu své lékouzelnici."

„Ano, to rozhodně uděláte. Takhle hloupou výmluvu jsem totiž ještě neslyšel a velmi by mne udivilo, kdyby byla pravdivá."

„Co na tom, že je to divné, hlavně, že to funguje. A navíc, kdyby náhodou, madam Pomfreyová by se mnou nemusela řešit nějakou nehodu jako před chvílí s tou Mrzimorkou. Copak tu Antikoncepční lektvary nejsou volně dostupné jako v Krásnohůlkách?"

„Byly by, kdyby nás profesor Brumbál vzal na vědomí. To ale není vaše starost," zabručel a vrátil lahvičku zpět. Místo ní vytáhl jinou: „A tohle?"

Tentokrát Ava strnula. Věděla, že profesor ten měňavý lektvar poznal, vždyť byl mistr lektvarů. Jenomže jak to měla vysvětlit? Copak mohla vyzradit tohle tajemství? Ale ten lektvar prostě potřebovala!

„Même la plus belle rose a des épines," pronesl najednou Snape a upřeně se na ni zadíval. „Jak dlouho?"

S vědomím, že nemá cenu zapírat, útrpně zavřela oči: „Co si pamatuju."

„Pouze vy?"

„Ne, i mé sestry."

„Proč?"

Ava otevřela oči a upřela na profesora rezignovaný pohled: „Musíme. Jednou týdně, každé pondělní ráno. Když jsme zapomněly..."

Neklidně se ošila při nepříjemné vzpomínce.