Sofie šla nakupovat. Jako každý den si koupila krabičku žvýkačkových cigaret a sáček Theodory. U pokladny potkala neurčité To, v poblité žluté kostkované košili s krátkým rukávem. Na kalhotách Tomu visela cenovka s číslicemi pět nula nula. \\Nejspíš jeho cena\\, pomyslela si Sofie a začala se hrabat ve své peněžence. Vylovila pět set korun českých a zamávala bankovkou před obličejem neurčitého Toho. Neurčité To se usmálo, natáhlo ruku k Sofii a vzalo si bankovku, zaplatilo nákup onou bankovkou a posunky Sofii naznačilo, že je na čase jít za Konzum. "Já ale musím zaplatit svůj nákup", řekla Sofie. Neurčité To zareagovalo tím, že řeklo prodavačce aby nakrájela 20 deka vysočiny, nákup strčilo do kapsy svých drahých kalhot a vyšlo ven. Prodavačka v místním konzumu byla natolik zaměstnaná pokládáním plátků suchého salámu na voskovaný papír, že si ničeho nevšimla a tak společně vyšli z Konzumu, vstříc západu slunce. Večerní obloze však nevěnovali ani špetku pozornosti a zašli do nejbližšího křoví.
Sofiin úhoř byl již připravený k akci, hlavička mu vyčuhovala zpod límce u košile. Neurčité To se vyděsilo. "Ale já jsem ASEXUÁÁÁL", zakřičelo tolik, že to vyrušilo i prodavačku Milunu od krájení salámu a tak se vyšla z Konzumu na to boží nadělení podívat. "Mládeži, doufám, že zde, na svaté půdě, nefetujete! Mě ty buchny už sbírat nebaví, ani to nemám v popisu práce!" Jakmile tuto rozmluvu Miluna dokončila, uvědomila si, že práce v místním konzumu je vlastně debilní a tak se rozhodla, že se stane učitelkou v místní UMPRUMCE. Když je člověk učitel, má totiž jeho buzerace mládeže alespoň nějakou odezvu, zatímco z prodavačky v Konzumu si nikdo nic nedělá. Dynamicky odhodila žlutomodrou uniformu, kterou odnesl hurikán a roztrhal ji na milion malých kousíčků. Sofie a neurčité To se pouze povznesly nad touto situací, pro ně zcela běžnou, jelikož se v tomto podivném městě dějí mnohem absurdnější věci na denním pořádku. Zadívali se sobě do očí ve stejný moment a políbili se. V tu chvíli neurčitému Tomu narostlo břicho. "Já jsem těhotný!!!!!!!!!!!", zpanikařilo neurčité To. Sofiiny oči se rozzářily radostí a s velkým nadšením vypískla: "Jé, jupííí, mimííí". "Mimochodem jmenuji se Filip a identifikuji se jako bojová helikoptéra.", představil se poté co byl udíťován.
"Ahoj Filipe, já jsem Sofie. Ukažme si vzájemně svoje skicáky.", řekla a podala Filipovi svůj skicák. "Čau", řekl Filip a se Sofií si vyměnili skicáky, začali si je se zájmem prohlížet. Oba byli vtaženi do papírového světa formátu A5 a zkoumali každou stránku i do toho nejmenšího detailu. "Pěkný", řekli oba ve stejný moment a tím byl jejich svazek zpečetěn. Dítě bylo sice nemanželské, ale alespoň bude vyrůstat ve funkční, úplné a především tradičně netradiční rodině. Na památku si vyfotili selfíčko a okamžitě ho založili do čistého skicáku, který odteď zastává funkci rodinného alba. Poté se rozhodli, že se vzájemně nakreslí, aby bylo manželství co nejoficiálnější a tak se i stalo. V tu chvíli bylo už něco málo po osmé hodině večerní a tak se Sofie musela vydat na intr. Filip se nabídl, že ji jako správný gentleman doprovodí, ale jeho těhotenské břicho bylo tak velké, že by tam do devíti nedokázali dojít. Sofii však vyšší síla vnukla skvělý nápad. Jelikož je konzum ve větší nadmořské výšce než intr, může Filip snadno válet sudy po kostkové dlažbě až k intru a budou tam během velmi krátké chvíle. \\Třeba díky otřesům způsobených touto sportovní aktivitou naše dítě bude normální.\\ Pomysleli si oba dva ve stejný moment. Díky prohlížení skicáku toho druhého se totiž naladili na vajb toho druhého a jejich vědomí se spojili v jedno. Možná s tím má něco společného záhadná směs sušených hub z Konzumu, kterou snědli místo brambůrků, nebo snad žvýkačkové cigarety? Velmi nebezpečná a návyková věc, nevhodná pro těhotné muže i ženy.
Filip jako koule se koulí a to je co říct, že má sílu se koulet. Rychlostí světla se dostane přes náměstí, kde stálo zmrzlinářské auto. Těhotenské choutky ho zmohli a tak si koupil zmrzlinu, místo ní však dostal přes obličej ubrousek načichlý chloroformem. "Fuj co to je, já chci čokoládovou zmrzlinu", vyčetl Filip zmrzlináři, že se ho pokusil unést. Když si zmrzlinu nakonec vyhádal, uvědomil si, že ji nemá čím zaplatit, rozeběhl, ale zakopl o Sofiin penis. Poslední věc kterou uviděl bylo, jak se z kostky dlažební vylíhl pták, který ho nakonec donesl až k intru. Vláčí ho po kostkách, Sofie mezitím odhání všechny zvědavce, dokonce ani na cígu se nezastaví. Sofie, která šla pomalou chůzí vedle něj mu před intrem dala pár facek, aby zjistila jestli žije. Po cestě ho větve v korunách stromů pleskaly přes obličej, ale to ho nedokázalo probrat, avšak díky pár ranám, na Sofiiny poměry jemným, ožil během sekundy.
Rozloučili se tím, že si dali pusu. V ten moment se Filipovo břicho zvětšilo jednou tolik. Díky účinkům pochybné směsi sušených hub z Konzumu si toho ani jeden z nich nevšiml, jelikož celý svět se roztékal a fakt, že Filip během sekundy přibral nikoho nezajímal. Vždy se to dá svést na špatnou životosprávu. Pivo sem, pizza tam a pivní bachor se znenadání zvětší, když k tomu přispěje trocha stresu z blížících se klauzur nebo maturit, podporující přejídání nebo naopak nechuť k jídlu, rapidně se měnící váze studentů nikdo nepřikládá žádnou hodnotu, včetně jich samých.
Den byl ukončen tím, že se Sofie nahlásila na intru a zamávala Filipovi z okna kuchyňky. Přišla o deset sekund pozdě a navíc bez respirátoru, takže ji byly na další den zakázány vycházky. V domě vedle, kde bydlel ňákej starej pán, který buďto umřel nebo prostě zmizel se Filip ubytoval. Nebyl to dům, ale lavička před Intrem. Svítalo, nebe bylo blankytně modré a ze dveří intru rázným krokem vykročila velmi nasraná paní Dagmar, jedinou věcí na kterou se ho zeptala bylo "KDO MI SEŽRAL TY TŘEŠNĚ?!". "Nevím, asi želva", odpověděl Filip velmi zdvořile a debílkovsky se usmíval na paní Dagmar. Díky dojíždějícím houbám ji totiž viděl jako kombinaci Shreka, maxipsa Fíka a mistra Třísky. "Děkuji, té želvě zakážu vycházky do konce týdne.", odpověděla paní Dagmar a nasedla na svého bílého oře, který byl zaparkovaný před intrem a vydala se hledat třešně na konec duhy. Po cestě její kůň přejel nějakou želvu, která se tam omylem ocitla a paní Dagmar se jí vysmála, že je hloupá, když umřela. Želva ale neumřela a naštvala se, začala přímo zuřit a tak kousla paní Dagmar do prdele. Kůň se v ten moment proměnil ve zmateného studenta, který se snažil pět vteřin pochopit co se stalo, ale když mu došlo, že je to beznadějné vydal se do školy. Paní Dagmar řekla: "Ale né, má kletba byla prolomená! Tak tobě nestačí sežrat mi třešně, ale musíš osvobodit všechny mé otroky, jež jsou svázáni kletbou jménem 'Pravidla Intru, aneb Buzerace Je Fajn'. Ty drzá želvo!". Po této scéně vzala želvu, zhluboka ji zmrazila, hodila do pračky a po vyždímání si z ní uvařila želvovou polévku, kterou donesla do školní jídelny, aby ji rozdali pouze studentům ubytovaným na intru, nemůžou se přece otrávit normální lidi, kteří každý den poctivě dojíždí a trpí silným spánkovým deficitem.
