Generace která neustoupí

Slib mi to

16.7.1941

Byl to teprve měsíc . Měsíc , co jsem se stal součástí . Vím , že je to buď zabi nebo zemři . Ale proč ? Proč lidé mají potřebu si dokazovat , že jsou víc . Všichni jsme si rovni , no ne ? Ne . Teda , aspoň tak to řiká doba ve které jsem žil .

„Fajn , půjdem spát . Ráno ve 4 vstáváme . Hlídku bude mít Adlem a Altman" byli slova jenž mě vyrušily z přemýšlení .

Seděli jsme zrovna v zákopu . Bez ohně , bez cigeret , jen my . Jediné světlo tvořil měsíc . I přesto bylo ale krásně vidět . Dělal jsem si zářezy na pažbu . Jeden zářez , znamenal jeden lidskej život . Občas jsem trávil čas tím že jsem je počítal . Počítal jsem , kolika lidem jsem vzal život

Podle bratra tohle byla válka kterou nečekal , ale i tak jsme doufali že do vánoc budem doma .

„Taky občas přemejšlíš , co mohli ještě dokázat ?"promluvil vojákův hlas do ticha
„Furt"byla jediná moje odpověd a dál se věnoval své pušce .

„třicet dva" řekl jsem „třicet dva lidských životů"dokončil jsem
„Nemáme na výběr"odpověděl voják

32 matek , co už nikdy neuvidí své dítě . 32 zničených lidských životů . Nevím co by na to řekla Ingrid . Vzpomínáte , jak jsem mluvil o židovce kterou jsme dostali z Německa ? To byla ona . Hrozně bych jí chtěl vidět , smát se s ní . Těžko říct jestli by ale byla schopná se mi podívat do očí . Kdyby věděla co jsem udělal , nikdy by se mi do očí nepodívala

***********

Ráno jsme šli dál , směr Moskva .Byl jsem unavenej . Jediné co mě drželo vzhůru byla naše speciální čokoláda . Jaktože nás může čokoláda držet tak dlouho vzhůru ? Je to jesnoduchý , má totiž takovou tajnou přísadu . Pervitin

„Slyšel si že Charlotte začala pracovat v lazaretu a dělá zdravotní sestru ?"řekl bratr který šel hned za mnou
„Ne , ale zjistil bych to"řekl jsem a začal se smát

Hlavou mi prolítali ty malé útržky minulosti . Z té doby kdy jsme byli spokojení . Naše nejvetší starost bylo že jsme neměli peníze na alkohol

Šli jsme lesem . Nic kromě zvuku ptáků slyšet nebylo . Ale najednou jsme uslyšeli cvaknutí . Zbystřil jsem a podíval jsem se před sebe . Voják co stál na místě a začínal brečet . Stoupnul na minu .

Otočil se na mě a já viděl toho muže , teda spíš kluka . Nebylo mu víc než 18 .

„Řekni mojí sestře že mě to mrzí . Kromě mě už nikoho nemá . Slib mi to"řekl a já jenom přikývl
„A teď zmizte" řekl a my začali utíkat .

Pak už jsme slyšeli jen výbuch