Soulmates 💚bakudeku🧡 (cz)

1.

**z pohledu Dekua

Ahoj!
Jmenuji se Izuku Midoriya ale někteří mi říkají Deku.
Ten, kdo to vymyslel to sice myslel jako urážku ale mě se to zalíbilo, od té doby je to mé superhrdinské jméno.
Vlastně se mi to zalíbilo jen díky mojí kamarádce Ochako.
Ochako Uraraka.... s ní trávím svůj veškerý čas.
tedy skoro.
Taky je tu Teniya Iida a Shoto Todoroki, moji kamarádi a ostatní spolužáci které mám celkem rád...
potom je tu ještě jeden. Jmenuje se Katsuki Bakugou známe se od mala a nikdy jsem nepřišel na to proč mě tak moc nenávidí.
Na střední mě dokonce i šikanoval ale teď jsem v pohodě... nebo aspoň doufám.
No nic teď momentálně probíhá typická školní hodina ale něco je tu špatně. Mám pocit že mě někdo sleduje, ale vždy když se otočím nikoho, kdo by se díval mim směrem nevidím.
divné...
No nevědí radši se budu soustředit našeho učitele Shota Aizawu,  budeme psát test a já opravdu nemám v plánu dostat za 5 ne děkuji.
I s pocitem že mě někdo sleduje se soustředím až do konce hodiny co mě ale překvapí je Bakugou, který se hned jakmile zazvonilo zvedl a utíkal ven ze třídy jako by mu měl ujet vlak.
Ironie bydlíme na kolejích které jsou hned vedle školy.
Všichni vypadali stejně překvapeně jako já, přeci jen bylo do té doby hrobové ticho protože Aizawa usnul asi čtvrt hodiny před zvoněním což znamená ticho.
Někdo zakašlal a místností se rozezněl smích a následně si všichni začali povídat.

**čas oběda

S tácem v ruce jsem stál čelem k přeplněné jídelně a očima se snažil najít známou tvář. Můj pohled skončil na Todorokim a tak jsem se rozešel za ním.
"Ahoj máš tu volno?" zeptal jsem se.
on jen pokrčil rameny a ukázal na místo vedle sebe.
S úsměvem jsem se rozešel k onu místu a usadil se.
Pozoroval jsme Todorokiho jak ji svou ledovou sobu.
On se na mě jen podíval a potom zase zpět.
"Proč nejíš?" zeptal se s pohledem na mou porci jídla.
"Jen si už nepamatuju kdy jsme spolu naposledy mluvili" teď už se podíval i on na mě.
"Mydoriyo.... dneska ráno zapomněl jsi?" řekl s nechápavým výrazem.
"Ale já myslel jen my dva ty pako" Musel jsem se zasmát.
"jo tak" znovu se pustil do jídla.
Po chvíli přišla i Uraraka s Iidou a přisedli si.
"A pamatujete si na to když..." spustila Uraraka další zajímavou historku.
Ucítil jsem na sobě zase ten nepříjemný pocit jako když vás někdo pozoruje.
Rozhlížím se do všech stran ale nikde nevidím nikoho kdo by měl sebemenší důvod se na mě dívat.
Ale tak jsem v jídelně spolu s dalšími 400 lidmi takže jasně že se na mě může někdo podívat.
Je možné že je to kvůli Todorokimu, má totiž neobyčejnou velkou jizvu přes polovinu obličeje, které si jde těžce nevšimnout.
"Deku-kun?" Přerušila mě z myšlenek Uraraka.
"Huh? jo?"
"V pohodě?" Zeptala se staroslivě.
"jo jen jsem přemýšlel" usmál jsem se a opět se pustil do jídla.
Najednou se rozrazily dveře do jídelny a v nich stal naštvaný Bakugou.
Rozešel dalo by se říct až skoro rozběhl se k Denkimu který vypadal celkem vyděšeně.
Když už byl u něj chytil ho za límec a následně mu něco řekl, Denki ale zakroutil hlavou na což mu přistála rána od Bakuga.

***

Ahojky chtěla bych vás přivítat u mé po delší době nové knížce snad se bude alespoň trochu líbit a budu se snažit vydávat alespoň trochu kvalitnější kapitoli takže se omlouvám když budu vydávat po delší době ale mám hodně školy a málo času. Taky bych chtěla poděkovat za aktivitu u mojich ostatních příběhů prostě WOW děkuju moc ❤️.
Snad jste si užili první kapču mějte se.
(620) slov