Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

10.

Koukal na mě vyjeveně. "Nemůžu se vrátit... neposlouchal si mě? Co když někdo zjistí, že má Haru dva quirky? Co až zjistí jaký? Víš moc dobře, že LOV moc dobře ví co One for All je. I kdo to přede mnou měl... navíc si stejně všichni myslí, že jsem umřel a tak je to nejlepší." obořil se na mě Deku zhurta. Zamrkal jsem překvapením. Před chvílí vypadal jako by se měl rozpadnout a teď? Odfrkl jsem si a prudce se postavil, ten nerd mě zase nasral.

"My tě potřebujem, rozumíš! Potřebujeme symbol míru, který si dokázal s All Mightem jako jediní. Víš ty vůbec jak to teď v Japonsku vypadá? Jak po válce! Jediný kdo ještě neůtočí je LOV! Určitě jim taky moc dlouho nepotrvá a začnou si opět dělat vše podle sebe, hm! Chápu tvůj strach o syna, ale vážně máš to srdce na to nechat svou zemi padnout záporákům?! Toho Dekua, kterého znám by se nechal klidně zabít, jen kdyby tím docílil bezpečí pro ostatní, jen aby docílil zavření těch sráčů co používají svou moc pro svůj vlastní prospěch!" řval jsem a pěstí praštil do stolu až sebou polekaně škubl.

"Ptám se tě znovu, chtěl jsem to brát s klidem, ale už mě taky pěkně sereš, vrátíš se semnou do Japonska?!" dořval jsem a propaloval ho pohledem. Teď se zase klepal od hlavy až k patě, už zase vypadal jak na základce, kde si i sám myslel, že je bez quirku... že je zase neschopný šprt.

"Jak po v-válce?" zeptal se vyděšeně. Přikývl jsem mu na to, už nemám sílu na něj řvát. I když odešel ze strachu, je to oprávněný strach. Bojí se o svou rodinu, teď už vlastně jedinou. Nevím jestli ví, že jeho matku zajali a zabili, aby Dekua vylákali, ještě před jeho 'smrtí'.
"Haru není jediný důvod proč se nemůžu vrátit." sklopil hlavu, když se po delší pauze znovu rozpovídal.

"Jaký jiný důvod ještě máš?" propálil jsem ho víc pohledem, ale opět se posadil. "No jde o mé quirky." zamumlal.
"Co s nima?" povytáhl jsem nad tím obočí. Teď jsem tomu moc nerozuměl, však, i když je ten první zvláštní, je vzácnost mít víc než jeden, ne?

"Teď už mám vlastně jen jeden." zašeptal smutně a schoulil se víc do sebe, jako by se přede mnou chtěl schovat. "Eh... tak mě teda moc mrzí, že nebudeš mít další děti, ale to pořád není důvod-"
"Je to naopak, Kacchan! Děti mít můžu... kolik jen budu chtít... protože tohle je můj quirk... One for All mám jen předaný... od Harua narození ho nedokážu absolutně aktivovat... cítím se opět jako když jsem byl malý... ať jsem se snažil sebevíc... nedokázal jsem nechat předměty levitovat... nedokázal jsem chrlit oheň... ano, měl jsem quirk, ale nevěděl jsem o něm... protože i má vlastní máma se za mě styděla... nemohl bych se jí podívat do očí, kdyby mě viděla přijít s Haruem. Neměl bych kam jít, můj byt má rozhodně někdo jiný, mám minimální příjem peněz od státu, jakožto rodič na mateřské. Mám falešné doklady, falešné jméno... jinak bych skončil s Haruem na ulici... všechny úspory z hrdinství jsem dal do nemocnice, když jsem rodil... potřeboval jsem experty, jelikož jsem první muž co kdy rodil a musel jsem jim ještě připlatit, aby mlčeli, že jsem tam kdy byl... chápeš?" naštvaně na mě celou dobu křičel, ale neubránil se obrovským slzám, které mu velmi rychle stékali po rudých tvářích. Při jeho monologu mi spadla čelist a obličej zjihl. Nedokázal jsem uvěřit tomu co jsem slyšel. Sklopil jsem hlavu a ohromně si ústa zakryl dlaní. Kdybych se tenkrát neopil... kdybych se s ním nevyspal... nezničil bych mu životní sen... mohl by být stále hrdinou číslo jedna... mohl by zachraňovat lidi... porážet záporáky... co jsem to jen provedl.

"Promiň... je mi to líto, Deku... nechtěl jsem..." vzhlédl jsem a unikla mi osamocená slza. "Co? Proč se mi omlouváš?" nechápal Deku a jeho velké uslzené oči na mě spočinuli. Uhnul jsem pohledem. "Je to má vina... kdyby nebylo té noci... tý před pěti lety... byl bys pořád hrdina... měl bys normální život."

"Není to tvá vina." zamumlal. "Cože? Jasně že je-"
"Není! Říkal si, že si tu noc nepamatuješ... já ano a klidně ti ji připomenu. Tehdy, na Denkiho narozkách... celou dobu jsem po tobě koukal... vždy ses mi líbil, ale nikdy jsem neměl dost odvahy za tebou jít... jenže alkohol, na který jsem nebyl moc zvyklí mi k tomu dopomohl... zašili jsme se do kouta a já tě tam poprvé políbil... úplně mě vykolejilo, že ses přidal a pak mi bylo jasný i proč... myslel sis totiž, že jsem nějaká pěkná holka. V tý tmě a pod vlivem alkoholu jsi mě vůbec nepoznal, ale mě to i taky bylo jedno... byl jsem konečně šťastný, že jsem u tebe... po nějaké době jsme šli k tobě do bytu, tam jsme si dali ještě pár sklenic něčeho, netuším čeho a nakonec jsem tě vyprovokoval k sexu. Odmítal si, sice si mě pořád nepoznával, ale vím, že si říkal něco ve smyslu, že už musíš přestat spát s náhodnýma holkama. A pro mou smůlu jsme ani jednou nepoužili kondom." vyřval opět.

Jakoby do mě udeřil blesk. Sice rozmazaně a promíchaně, ale vybavilo se mi několik vzpomínek. "Deku... já..."

"Minulost nejde vrátit. A i kdyby šla, nikdy by pak neexistoval Haru a já ho nadevše miluju, už bych si nedokázal bez něj představit život..." otočil se ke mě zády a složil se na zem. Propukl v tichý vzlykot. Lhal mi, chtěl by minulost vrátit, ale tak, aby prcek žil a on byl stále hrdinou. Nevěděl jsem co dělat. Nevěděl jsem co mu říct na útěchu. Ze strany jsem uslyšel vrznutí dveří. Otočil jsem se tím směrem a shledal rozcuchanou malou blonďatou hlavu co vykuleně koukala na Dekua. Najednou se zamračil a šel mým směrem. Bylo to docela vtipné, asi se snažil vypadat děsivě a i když měl po mě vlasy i barvu oči, obličejem byl celý Deku. Tato kombinace byla velmi zajímavá a mě to donutilo se usmát.

1004 slov