Prokletá démony

2. Párty

Z okna jsem pozorovala přípravy té velkolepé párty, kterou Leo zaslíbil celému městu, a plně ignorovala holky, které se právě na tuto oslavu připravovaly. Oblékaly se do kusů hadrů, co si ode mě vyžádaly – Xen do černých džín a upnutého červeno-bílého tílka, Barb do bílých kraťasů a indigového topu – a drbaly, jestli je Herold a Cort vyzvou alespoň na jeden tanec. Daly si záležet, aby vypadaly dokonale – což zrovna u nich nebylo tak těžké –, a já už teď věděla, že Herold a Cort rozhodně nebudou jediní, kdo se za nimi otočí a vyprosí si tanec.

Já si takový půvab nenesla, ačkoli i já prazvláštním způsobem poutala pozornost, ale nepotřebovala jsem ho.

Pousmála jsem se na prince stojícího uprostřed všech příprav, se stříbrnou maskou na tváři a odhodláním v žilách.

Pochopila jsem, že Erik s celou akcí nesouhlasil, ale v tuto chvíli se nacházel pod Leem, takže nemohl nic dělat. Účastnil se tedy organizace a se strážci po svém boku ukazoval, kdo má kde co dělat. Přestože byl tak daleko, cítila jsem, že ho to akorát prudilo, ale stejně tak jsem cítila respekt a obdiv všech, kdo na přípravě pracovali.

Princ takovéto akce neměl řídit – na to měl své lidi.

Leo mu nemohl nakázat dělat něco, co sám nechtěl, ne v takovémto případě, ale Erik svůj lid miloval natolik, že ačkoli se mu do něčeho podobného nechtělo, organizace se ujal. Po pár konverzacích s pracanty to dokonce začalo vypadat, že si svůj úkol užívá, a sám přiložil ruku k dílu.

Došlo mi, že jeho původní popuzení nevycházelo z práce navíc, ale z člověka, který mu tu práci nakázal.

Potvrdila jsem si to ve chvíli, kdy se na ohromné pláži zjevil Leo a Erikův úsměv rychle pohasl.

„Jak dlouho máš v plánu ho ještě sledovat?" prohodila Xen za mými zády a nakoukla mi přes rameno, aby se ujistila, že tam opravdu nebylo nic, co by stálo za pozornost, a já jen bezdůvodně obdivovala prince.

„Nevím. Kolik mi ještě dopřejete času?" oplatila jsem jí s drobným úšklebkem. „Na rozdíl od vás, já už jsem připravená."

Když jsme se vrátily ze školy, já se ihned převlékla do oblečení na tuto úžasnou akci – džínových kraťasů a bílého topu – a učesala si cop, abych se nemusela připravovat na poslední chvíli. Poté jsem celý den prospala, ale i tak jsem měla času přespříliš.

Otočila jsem se zpět k dalekému dění za okny, jenže to už Erik stál úplně jinde a Leo zmizel kompletně.

Ideální.

S tichým zamručením jsem se svezla na postel a založila si ruce na hrudi, zatímco holky na sobě chystaly poslední drobnosti.

Uplynula sotva minuta, než se ozvalo zaťukání na dveře.

Holky zmrzly na místě a otočily se za mnou, jestli náhodou na rozdíl od nich někoho nečekám.

Nečekala jsem.

A nečekala jsem ani na chvíli, kdy se ony rozhodnou, jestli chtějí otevírat dveře, a sama je prudce otevřela.

Div jsem neztuhla v šoku.

„Dark," broukl Leo, mé jméno převalil na jazyku jako tu nejlahodnější čokoládu. „Takže přeci jen jsi tady."

„Nevím, kde jinde bych měla být," odvětila jsem a pozvedla bradu, má v rámci možností dobrá nálada se rychle vypařila.

Leo tu neměl co dělat.

„Co chceš?" zeptala jsem se rovnou, bez jediného náznaku úcty či obdivu, který lid choval k Erikovi.