Soutěž od Queenie

Tajemství dopisu

,,Mami můžu se koukat? prosím" žadonila devítiletá Lenka. ,,To víš že můžeš, Leni" odpoví Pandora Láskorádová, manželka Xenofiliuse Láskoráda. ,,Ale pod jednou podmínkou, nesmíš na nic sahat a budeš se držet dál." ,,Jasně mami" zavolala Lenka a běžela do maminčiny pracovny. Nebo spíše takové laboratoře, ve které Pandora experimentuje s kouzly. Lenka si sedla na židli v rohu místnosti a se zájmem sledovala jak maminka kouzlí.

Strávili v laboratoři celé odpoledne. ,,Mami ukážeš mi ještě to kouzlo s tím duhovým ohněm? prosím." ,,To víš že ano" odpověděla s úsměvem Pandora. Bylo to velmi náročné kouzlo, které Pandora sama vytvořila. ,,Iris Ignis" vyslovila a mávla hůlkou na směrem ke krbu, který stál na druhé straně místnosti. Kolem Pandory se najednou začal tvořit bílý dým. Lenka to s hrůzou v očích pozorovala. ,,Mami co se to děje, tohle se stát nemělo!" vykřikla. Dým za chviličku zmizel a odhalil Lence pohled na maminku se zlomenou hůlkou v úplně opuchlé ruce. Oblečení měla propálené a všude po těle měla ošklivé spáleniny. Po chvíli spadla na zem začala vykašlávat chuchvalce dýmu. ,, Leničko moje, pojď jsem" zasípala Pandora. Lenka přišla blíž a klekla si k ní. ,, Nadevše tebe a tatínka miluju Leni a chci aby jste to věděli. Vezmi jsi prosím tenhle medailónek. Sice není dopsaný, ale otevři ho až se budeš cítit osamělá, ano?" A se slzami v očích naposledy Lenku pohladila po vlasech.

Od Pandořiny smrti uběhlo pět let a z Lenky vyrostla krásná dívka, která už čtvrtým rokem chodila do Bradavic. Za ty roky se cítila spoustu krát osaměle, ale dnes to bylo nejhorší. Spolužáci jí schovali všechny věci, skoro nikdo se sní nebavil a Lenka nevěděla co má dělat. Seděla na okně v Havraspárské věži a sledovala kapky za oknem. Po chvíli jí jí napadlo, otevřít medailon. Od té doby co jí umřela maminka ho nikdy nesundala. Byl krásný, měl tvar srdce a měl na sobě kytičku a ještě jedno malinkaté modré srdíčko. Lenka si medailon pečlivě prohlížela a poté ho otevřela. Vypadl z něj maličký dopis. Lenka si dopis zvětšila a pomalu otevřela obálku. V obálce byl popsaný pergamen a fotografie Lenky s rodinou i fotky z mládí jejích rodičů. Lenka si prohlédla fotografie a pak se pustila na čtení dopisu.

Milá Leni,
Jestli tenhle dopis čteš pravděpodobně jsem už po smrti. Doufám, že jsi v pořádku a máš se dobře. Také doufám že ti moc nechybím. Hrozně tě miluju a chtěla bych být s tebou...

Tenhle dopis ti píšu z jednoho důležitého důvodu. Musím ti totiž něco prozradit. Jsi velmi nadaná čarodějka. Máš jednu speciální moc. Moc, kterou jsem měla i já. Můžeš rozumět zvířatům. Nevím, kolik ti je v době, kdy čteš tento dopis, ale doufám že víš co je nitrozpyt. Jsi šikovná holka, takže pokud to nevíš tak si to jistě zjistíš viď? ;-) Můžeš poslouchat a

Tam dopis končí, je utržený. Nic jiného tam napsaného není. Lenka se nikdy nedozvěděla co mamka chtěla napsat.  Ale ke konci čtvrtého ročníku si našla kamarády. Harryho, Rona, Hermionu, Nevilla a Ginny se kterou chodila do ročníku. Zažili společně velkou akci na odboru záhad, která bohužel špatně skončila... Určitě spolu zažijí i veselejší zážitky.

Ahoj doufám že se vám jedondílovka o Lence líbila. Hrozně se omlouvám za chyby s jelikož s psaním začínám budu ráda když mě na ně upozorníte nebo třeba něco poradíte.
Budu se těšit zase u dalšího tématu od 1queenofstory

Síma