Závojem zmatení zprudka upadám dál,
V hlavě milion stupidních myšlenek mám,
Umlčuji postupně jednu za druhou dál,
Stojím na prázdné ulici, kde dřív vítr vál.
Popel z cigaret,
Chuť na mých rtech,
Rád bych chtěl zase vyletět,
A ne v koutě se stydět.
Za svoji pravou tvář,
Za svůj prázdný diář,
Co by na to řekl farář?
"Vy jste hřích, a já lhář."
Co stvořil Bůh špatně není,
To jen lidské pochopení,
Pro tak všední věci,
Jako jsou plačící děti.
Růže, tulipán, sedmikráska,
Kam se poděla má sebeláska,
Já chci zase se mít rád,
A ne být potulný nomád.
