Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

25.

Louisovi v hlavě neuvěřitelně vrtala Harryho nepřítomnost. Velkou částí sebe sama věřil, že se u nich objeví alespoň po té půlhodině, co tu už Gigi byla, ale on ne. V několika delších odmlkách, které v počas rozhovoru mezi ním a dívkou nastaly, natahoval uši a naslouchal, zda nezaslechne nějaké zvuky upozorňující na Harryho přítomnost.

,,Půjdu se kouknout po Harrym a zkontrolovat Kapitána," objasnil dívce, když se zvedl na nohy a přímým krokem se vydal ke dveřím ložnice.

Kapitán byl přímo na mísně, kam ho sám odvedl a to za dveřmi. Když Louis do místnosti vkročil, okamžitě se z podlahy zvedl a rozvrtěl ohon na všechny strany. Louis za sebou zavřel, aby se pro jistotu nevydal za Gigi, podrbal ho za ušima a očima přelétl pokoj. Hazz tam stále nebyl a zamřené dveře od koupelny poukazovaly na své.

S povzdechem se od psa odtáhl a došel pár kroky před dveře, jemně na ně klepaje, než zkusil zatáhnout za kliku. Samozřejmě s nimi nešlo hnout, protože je Harry ze vnitř pravděpodobně zamčel.

,,Curly," vydechl tiše a na chlapce znovu jemně zaklepal.
,,Otevři mi prosím."

Harry se však neozýval. Louis byl dost paranoidní, viděl a přečetl dost, aby si jeho fantasie začala vymýšlet všemožné scénáře.

,,Harry," znovu ho oslovil a uchem se natiskl na dřevo. To se vážně urazil? Nevěřil tomu, že tohle momentálně dělal kvůli strachu z Gigi. Musel nad ním zavrtět hlavou a s pozvednutým obočím si s Kapitánem vyměnil pohled. Nebude si sakra ničit dveře kvůli tomu, že je Harry pravděpodobně uražený a nechce ven. Znovu párkrát zkusil zatáhnout za kliku, ale bezvýsledně.
,,Otevři prosím tebe," poodstoupil v očekávání od dveří. Jenže Harry se pravděpodobně rozhodl, že s ním nebude komunikovat vůbec a tak se Louis, i přes svoji nevoli, rozhodl k jedinému možnému vyřešení situace. Nemohl by odejít s nevědomím, jestli se náhodou Harrymu něco nestalo.

Dveře do koupelny byly staré a šly vyrazit až směšně lehce. Zničil si tím ale zámek, no, co už.

Harry seděl opřený o kachličkovou zeď vedle umyvadla, ruce obmotané kolem nohou a snažně uhýbal Louisovým nechávaným očím.

,,Vážně Harry?" vydechl Louis. Měl plné zuby Harryho momentálního chování.
,,Fajn, pojď do mě, řekni, co ti vadí," čupl si před Harryho, snažně ignoruje psa, který se mu vtíral do náruče. Momentálně neměl ani pomyšlení na to, se s Kapitánem mazlit.

Harry mlčel jako zařezaný, což Louis fakt nesnášel. Mlčení nikdy nic nevyřešilo.

,,Harry," upozornil ho varovně. Konečně tím na sebe strhl pár smaragdově zelených očí, které se mu dosud záměrně vyhýbaly. Harry sledoval Louisovu tvář naplou v očekávaní a kousl se zevnitř do tváře.

,,Nechci aby tu někdo byl Lou," vydechl šeptem. Kdyby mluvil hlasitěji, pravděpodobně by se mu zlomil hlas. On tak moc chtěl, aby ho Louis pochopil. Takhle to u nich chodilo a on byl pravděpodobně prvním, který do jejich domova pustil cizího člověka. Moc se bál toho, co za to příjde.

,,Já ti Harry říkám, že tu Gigi bude. Je to přítelkyně mého kamaráda, nemůžu ji nechat být, chápeš to? A to mi tohle nemůžeš říct normálně, bez toho abys tu dělal takovéhle scény?" hleděl mu upřeně do očí a následně poukázal na dveře. Harryho bodlo u srdce.
,,Navíc ten byt stále platím já Harry. Můžu si tu ubytovat klidně partičku bezdomovců z ulice a bude to jen moje volba. Musíš pochopit, že tady jsou jiné zákony než u vás," mluvil k němu pevným, možná až moc tvrdým tónem. Harry sklopil zrak. Cítil se neuvěřitelně poníženě.

,,Jenže takhle nám nebude přáno Lou. Nechci aby se na nás-"

,,Tady neplatí vaše zákony Harry," umlčel ho prostě Louis. Bude mu to opakovat klidně dvacetkrát, než to pochopí. Než pochopí tak jednoduchej význam jeho slov.