Být stále sám,
Asi takový úděl už v životě mám,
Každou vteřinou v tichu umírám,
Rozdílnou smrt si vybírám.
Alkohol, fet, cigarety,
Na narozeninách barevné konfety,
Hořkosladký konec další mety,
Přede mnou další katastrofické lety.
Výsměch, přetvářka a hloupé řeči,
Říkají, že ticho prý léčí,
Tak proč v tichu démoni stále jen ječí,
Modlím se, v pokoře, v kleči.
Den za dnem střídá se dál,
Slunce zapadá, a já pořád sám.
Tebe pořád v hlavě mám,
nevím, co pověděl dál.
Všechno je vesměs zbytečné,
až na ty chvíle výjimečné,
těch, jenž je málo znatečně,
a chutnají tak výtečně.
V chrámu duše mé,
Vše je spálené,
Zdi zborcené,
Působí bezcenné.
A já tiše krčím se v koutě,
Ze života znechucen, zarmoucen,
Tvoje rty líbám dál,
I když jsem zcela sám.
