RETURN 《FF - HP》

SIX

Jakmile jsem se přestal točit, ocitl jsem se v bílo zlaté kuchyni.

Sirius stál kus od krbu a s otevřenou pusou projížděl očima po kuchyni.

"Tak co Siriusi. S Ginny a Kráturou jsme udělali nějaké změny, doufám že to nevadí." podíval jsem se na něj.

"Harry... když jsi říkal že to tu nepoznám... jak jste dokázali udělat něco tak nádherného z něčeho tak příšerného?"

"Krátura." pokrčil jsem rameny.

"Krátura?" podíval se na mě překvapeně.

"Siriusi, Krátura není tak špatný jak si myslíš. V životě to neměl vůbec jednoduché."

"A co hrozného asi tak zažil?" uchechtl se a já si už dnes po několikáté povzdechl.

"Siriusi. Krátura byl otrávený Voldemrotem a později viděl umírat Reguluse."

"Reguluse? Není to tvůj bratr?" zeptal se táta.

"Ano. To byl můj bratr. Ale byl zabitej smrtijedy."

"Nebyl zabit smrtijedy." zavrtěl jsem hlavou. Z horní skříně jsem vytáhl ohnisku whisky a nalil jsem si trošku do skleničky. Mamka na mě pohoršeně přimhouřila oči. "Mami. Dnes musím. Je toho prostě hodně. Lidé kteří jsem viděl umírat stojí vedle mě. Prostě jednu si dát musím. Chce ještě někdo?" zeptal jsem se a Sirius, táta, Dora a Fred souhlasili a tak jsem jim také nalil.

"Co jsi myslel tím, že můj bratr nebyl zabitý smrtijedy?" zeptal se Sirius a já mu podal skleničku ohnivé whisky.

"Voldemort za svůj život vytvořil jisté věci." začal jsem vyprávět. "Ví někdo co je to viteál?" zeptal jsem se.

"O viteálu byla zmínka v jedné knih v Brdavické knihovně. Ale bylo tam jenom to, že je to velice černá magie a že nebudou o ní mluvit." odpověděla mi mamka.

"Ano. Je to velice černá magie." souhlasil jsem s ní. "Viteál je věc do které uložíte část své duše. Ale k tomu aby jste mohli svou duši rozdělit, musíte někoho zabít. Voldemort jich vědomě vytvořil šest. Sedmý viteál chtěl vytvořit po mé smrti. Ale vytvořil ho nevědomě ze mě, když se ode mě odrazila vražedná kletba a od něj se část duše odštěpila a nalepila se na mě."

"CO?" vykřikli všichni.

"Díky tomu jsem získal nějaké schopnosti od Voldemorta. Poté co mě trefila podruhé vražedná kletba, byla zničena jeho část duše, ale některé schopnosti mi zůstaly... No abych pokračoval. Voldemort jich vytvořil šest, sedm se mnou. A tvůj bratr, Siriusi, to zjistil a pokusil se ho zabít." podíval jsem se na svého kmotra. "Musel vypít lektvar, který ho pomalu, ale jistě zabíjel. Stejně tak jako předtím Krátura a později Brumbál. Tvůj bratr přikázal Kráturovi aby ten viteál vzal sebou domů a zničil ho. Regulus byl stažen pod hladinu mrtvými a Krátura se na to musel dívat."

"Proč mi Krátura nic neřekl. Nebo proč Regulus nešel za mnou?" Sirius se posadil na židli a zaklonil hlavu.

"Krátura dostal přikázáno od Reguluse, aby to neřekl nikomu z rodiny." zakroužil jsem se sklenkou a trochu se napil. "A víš jistě, že za tebou Regulus nešel?" Siriusovi se rozzevřely oči šokem.

"Byl za mnou asi tři týdny před tím, než jsem zjistil že zemřel. Kdybych ho poslouchal mohl ještě žít." zavrtěl hlavou. "Je to moje chyba. Moje chyba že zemřel."

"Siriusi podívej se na mne." Sirius se pořád díval na strop. "Siriusi podívej se na mě." zopakoval jsem. Konečně se na mne podíval. "Ano kdyby jsi ho tenkrát vyslechl možná by tu byl. Ale Regulus mohl jít třeba za Brumbálem nebo ke komukoli. Ale on se rozhodl zemřít a tím se pokusit zničit Voldemorta. Byla to jeho volba. Stejně tak Brumbála nebo moje když jsem šel do toho lesa. Není to tvoje vina."

"Děkuji." podíval se mi hluboko do očí. "Harry jak to že vždy víš co říct?" zeptal se.

"Říkám jenom to, co mi mi pomohlo slyšet když jsem ztratil kohokoli z blízkých." musel jsem se znova napít.

"Promiň." omluvil se Sirius.

"To nic." odbil jsem ho. "Chce se někdo převléknout než vyrazíme?" mamka s Dorou souhlasili.

"Vy půjdete taky! Potřebujete to!" prikázála mamka a už všechny hnala nahoru. Musel jsem s Fredem smát.

"Vy dva taky! Hned!" a už nás také hnala.

"Harry tvoje mamka je snad ještě horší než ta naše." mnul se Fred ruku do které se uhodil jak vybíhal schody. Protočil jsem oči.

"Siriusi roztřídíš všechny do pokojů? Doufám že si to tu ještě pamatuješ." zeptal jsem se.

"Samozřejmě." odpověděl a začal všechny strkat do pokojů.

Já sám jsem skočil do sprchy a oblékl si na sebe rifle a bílé triko s krátkým rukávem, přes které jsem si hodil obyčejnou šedou mikinu.

Vyšel jsem z pokoje a na chodbě stál zatím jenom táta. Počkat!!! Co to sakra má na sobě??? To je SUKNĚ?!?! Nevydržel jsem to a musel jsem se začít smát.

"Co je?" zeptal se mě. Můj smích přivolal i ostatní. Jakmile tátu uviděli začali se smát se mnou. "Tak řekne mi někdo co se děje?"

"Jamesi, nemyslím si že tohle nosí mudlové." řekl konečně Remus.

"Vždyť jsem to na nich viděl." protestoval.

"Ale na ženách." už jsem si musel utírat slzy smíchu.

Táta zčervenal a vběhl zpět do pokoje ze kterého už konečně přišel oblečený v černých džínách a červené košili.

"Můžeme?" zeptal jsem se. Všichni přikývli. "Teddy s ostatními je jak jsem říkal v Doupěti. Raději se tam přemístíme. Nevím jak by reagovali na to, že jim z krbu vyskočí hned několik původně mrtvých lidí."

"Mohli by si myslet že jsme Smrtijedi." řekla mamka a já přikývl na souhlas a rozešel se k východu.

Zamkl jsem pro jistotu dveře, i když to většinou neděláme. Kouzly máme dům zabezpečený víc jak dost. A pak jsme se všichni přemístili.