Zírám do tvých hlubokých očí.
Očí v kterých je strach a vztek.
Sedíš na žildli svázana, z rukou ti kape krev
Okolo tebe jsou bíle růže
Růže, které znázorňují tvou nevinnost.
Ale si opravdu tak nevinná?
Nemáš žádnou posedlost?
Nebaví mě si s tebou hrát na kočku a myš.
Ale copak se to s tebou děje?
Ty snad spíš?
Upadáš do spánku smrti.
Spánku ze kterého probrat se je nemožné.
A však duše tvá tu naříká a navždy tu už zůstane.
ČTEŠ
Básně Bez Naděje Na Úspech.
Poetryidk prostě básně co jsem psala kdysi dávno a myslím že si zaslouží zveřejnit. Užívej.
