Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

27.

Obloha za okny postupem času potmavla, až skrz okno do místnosti svítilo jen chabé světlo z pouličních lamp. Louis byl za celý den nezvykle utahaný a už dobrých deset minut spal, zatímco Harry se zavřenýma očima přemýšlel nad celým dnešním dnem. Nad malou Khai, nad Gigi a zároveň nad okamžikem, kdy na něj Louis byl naštvaný. Zatímco on ležel rameny a hlavou na polštáři na svých zádech, Louis měl svoji hlavu položenou na jeho bříšku, paže obtočené kolem jeho boků a nohu přehozenou přes ty Harryho. Kudrnatý tudíž byl skoro celý odkrytý, ale dnešní večer byl nezvykle teplý a klidný, takže v tom neviděl problém. Navíc perfektně dosáhl na Louisovy vlasy a mohl se mu tak v nich jemně prohrabovat.

Kapitán hlasitě oddechoval ve vedlejší místnosti na gauči a Harry byl tak v tento okamžik vážně jediný, který byl ještě vzhůru. A přitom mohlo být něco málo po deváté. Byl celou myslí soustředěný na budoucnost, která se měla za pár dní stát přítomností. V jeho mysli hlodal červík pochybností, ale on vážně dětinsky věřil, že jeho nápad je perfektní. Že tím Louise dostane pod jejich ochranu a bude mít všechno po čem jeho srdce toužilo. Bude mít svojí maminku a sestřičku, bude s nimi v bezpečí a zároveň bude mít Louise a budou spolu žít až do stáří. To byl jeho sen a on po něm toužil. Představa, že by si vážně měl mezi rodinou nebo Louisem vybrat, jej táhla k zemi a on se proto rozhodl být nestranný. Jenže pro tohle všechno musel jeho plán vyjít a on věděl, že Louis by jej určitě nepodpořil. Musel jednat sám za sebe.

Bezmyšlenkovitě ležet a přemýšlet nad budoucností mohl několik dlouhých minut, když v tom se na domovní dveře ozvalo zaklepání a následně se tichem a tmou roznesl Kapitánův ostrý, varovný štěkot. Harry strnul a naslouchal, zatímco Louis sebou na Harrym cukl a probral se. Až po pár sekundách mu došlo, kde se nachází a že očividně usnul na Harryho břichu. Zvedl od chlapce zrak a nechápavě se zahleděl směrem ke dveřím, kde před domovními dveřmi vyváděl Kapitán.

,,Kolik je?" hlesl ochraptělým hlasem Louis. Bylo na jeho hlase slyšet, že se právě zbudil a Harry, kdyby mu právě vyděšeně netlouklo srdce strachy, by se rozpouštěl jako zmrzlina na slunci.

Louis si pohledem na svůj mobil i sám odpověděl. Kdo od něj kurva chtěl něco o půl desátý večer? Mohl spát necelou půl hodinu a tak se cítil nefunkčně.

Klepání na dveře se znovu ozvalo načež Louis i přes svůj nesouhlas vstal a jen ve vytahaných pyžamových kalhotech zamířil z ložnice a následně zmizel v druhém pokoji.

Harry zůstal strnule sedět na matraci. Divoce mu tlouklo srdce a on se neskutečně bál. Nevěděl co se dělo a narozdíl od Louise byl ustrašený strachy. Nebyl si jistý, jestli má zůstat nebo jít za ním.

Louis právě v předsíni s napomenutím Kapitána letmo přiotevřel dveře, aby na nezvanou návštěvu viděl. Před tvář mu nejbližší muž nastavil žlutomodrý odznak, který Louis až moc důvěrně znal. Více dveře otevřel, aby na nově příchozí viděl.

,,Tomlinson?" ujistil se mladík před ním.

,,No?" zavrčel nepříjemně. Co po něm v noci chtěla FBI.

,,Máme tady s agentem H. za úkol dohlédnout na bezpečný a nezfalšovaný odběr potřebných tělesných tekutin Harryho Stylese, na vývoj a přípravu zbraní, které pravděpodobně budeme potřebovat," přednesl Louisovi tmavovlasý muž příkře.

,,Teď? Skoro v deset večer? Jste máklí?" odolával obrovské chuti plácnout se dlaní do čela.
,,Navíc o ničem takovém nevím, nebyla mi podána žádná zpráva předem a rozhodně to teď nehodlám řešit," přivřel Louis okamžitě dveře, ale mezi ně a práh muž nastrčil svoji botu. Louis měl chuť jej prostě chytit za límec a vyhodit ze dveří svého bytu.