Oddálená minulost

241 16 1
                                    

Ahojky ...děkuju mooc za skoro 800 reads ....a 50 hvězdiček ...jste úžasní ! <33 a tuhle kapitolu chci věnovat Nikky3110 užij si čtení !. :33 a ještě jednou děkuju jste suprrr !! ZZ ❤️
========================,,Drake to musel udělat a mi všichni jsme to meli napsané na rozvrhu plánu"kývne Cressida..

,,aha.." Otočím se k ní zády a ona mi vyhrne tričko nahoru...

,,páni...." Cressida uděšeně hykne....

,,co je ?" Řekla jsem ...

,,ta rány jsou obrovské..." Cressida mi pohladí po zádech a já se jen zachvěju...

,,teď to bude štípat..." Řekla a já nestihla reagovat a v tom sem měla pocit jako kdyby po mě lezli červení mravenci a zakusávali se mi do zad...

,,protilátka na hnis" řekla až bolest ustupovala.

Lehce jsem si sedla ale neopírala jsem protože jsem furt cítila bolest v zádech...

,,za jak dlouho tam budeme ?" Řekla jsem a začala jsem myslet na Peetu...

,,otázka 6 hodin.." Hurikán naléval čaj a podal mi ho...

,,dík." Suše odpovím

,,jdi si lehnout cesta bude dlouhá..." Řekla Cressida a vybídla mě vstříc ložnici...

,,dobře....ještě jednou moc děkuji..." Řekla jsem a šla do ložnice....byla útulná tmavá....nesnáším světlo...když umělá žárovka svítí mi do očí ...když svítí slunce a vy sotva zakrýváte oči....radši odpočívám ve tmě a klidu...
Zachumlala jsem se do peřin a krásně a dlouze jsem usla.....vzbudil mě podivný šum ....stoupla jsem si a vešla jsem dveřmi do hlavní místnosti...u baru seděla Cressida a Hurikán s Polluxem spal...

,,promiň dělám si kávu ...nevzbudila jsem tě ? " Cressida nalévá horkou vodu do hrnku a pára z něho stoupá...

,,né to je v pořádku..." Řeknu a přisednu si ospale k ní...

,,ještě chvilku a jsme tam ..." Řekla a usměje se na mě...

,,dobře jdu se obléct..." Vyrazila jsem rychlím krokem do šatny...prohrabávám se věcma až najdu konečně normální oblečení...černé úzké kalhoty a k tomu bilé tričko....dala jsem si černé tenisky a došla jsem zpět za Cressidou....

,,a málem bych zapoměla....ještě tohle ..." Dojde ke mě a připne mi podivnou brož k tričku...

,,není to Katnissin reprodrozd ?" Podívám se tázavě na Cressidu...

,,ano ale u nás je to symbol vzpoury....nosíme ho všichni..."

,,zajímavé ..." Podívám se na brož upřeněji a všimnu si reprodrozda který má v zobáku šíp...

Vznášedlo se zachvělo a mě bylo jasné že jsme přistáli a za chvíli uvidím Peetu....

Podívala jsem se rozrušeně na Cressidu a ta pomalím krokem šla ke dveřím ....otevřela je a tam stál muž kterého už jsem někde viděla...

,,dobré odpoledne nakonec jste dorazili...slečno Lariso už jsme vás očekávali..." No jasně že kdo jiný než Plutarch Heavensbee...

,,co to tady děláte ?" Zmateně se ohlídnu....

,,patřím ke vzpouřencům ..." Usměje se a pohladí si brož ...

,,ahooj lariso!!" Vyběhne proti mě Johanna...byla poslední člověk kterého bych čekala...

,,ahoj ?" Zaskočeně promluvím...
Obejmula mě a úsměvně přikývla...

Jenom jsem udiveně obejmula taky....

,,ahoj !!" Dojde Haymitch s Warusem ...

,,ahoj !!" Odpovím stejně vesele...

,,je v pokoji 284.." Haymitch přikývne a naznačí mi Peetovu přítomnost...šla jsem dlouhýma chodbama

,,281....282 .....283.......284.." Došla jsem ke dveřím a napínavě a tajemně jsem uvažovala....
Pak jsem otevřela dveře ...místnost byla prázdná....hledala jsem v koupelně a kuchyňce ...ale nikde nebyl....tázavě jsem vyšla z pokoje a rozhlížela se...byl tam....na konci dlouhatánské chodby u pokoje číslo 200.....

,,Larisooooo ?" Peeta zatrnul a chvíli váhal...

,,Peetooooo ?" Rozběhl se a já se rozběhla taky ...i přes všechnu bolest v kotníku jsem nezpomalovala......střetli jsme se u pokoje 256 a já mu skočila do objetí.....párkrát se se mnou otočil a pak mě dal na zem a znovu obejmul....políbil mě ....líbali jsme se dlouho.....

,,chyběla si mi..." Šeptl...

,,ty mi taky..." Pevně jsem sevřela a přála si abych ho nikdy nepustila....

Hunger games- Larisa DarkKde žijí příběhy. Začni objevovat