Prokletá démony

24. Loupež

Masky se nakonec povedlo ukrást v krámku poblíž jenom mně, protože zbytek byl moc nápadný. Emma se ošívala a otáčela se pořád dokola, Lilly dělala to samé, ale sebejistěji, a Henry se pokusil vzít víc věcí, než musel, takže v tom selhal on. Já ukradla i žvýkačky, dva rohlíky a láhev vody, ale to jsou prostě ty schopnosti, co k tomu říct?

Každý jsme si v parku snědl půlku rohlíku a napili se, ačkoli by nás Henry mohl bez problému pozvat do noblesní restaurace. Žvýkačky jsem si nechala pro sebe, o ty jsem se neplánovala dělit.

Před obchoďákem, který jsme plánovali bez přemýšlení vykrást, jsme si uvědomili, že ačkoli máme masky, jediná já vypadám jako někdo, kdo by šel krást. Proto jsme se nakonec uvolili k promyšlení aspoň nepatrného plánu, protože jsme neznali například ani plán budovy.

Strategie zněla tak, že já a Emma vejdeme dovnitř jako někdo, kdo chtěl v pozdní hodině nakupovat. Chvíli nato dovnitř naběhne Lilly s maskou a začne do všeho mlátit a děsit okolí. Střešním oknem vtrhne do prostoru Henry jako orel a bude dělat nálety na nakupující, ovšem aniž by komukoli více ublížit. Ve vzniklém chaosu si nikdo nevšimne, že zmizí pár peněz, šperků, oblečení nebo jídla. Emma pak uteče s plnými taškami mezi lidmi a já na sebe upoutám pozornost jako dvouocasá liška.

Nepředpokládala jsem, že by něco takového mohlo vyjít, ale jakmile jsme s Emmou plnily třetí tašku, nemohla jsem se přestat smát.

Jelikož Emma byla na zločin vskutku zdráhavá, mou podporu potřebovala. Dostala ten nejsnazší úkol – prostě jít –, a jakmile jsem jí vmísila do davu, dokonalý výsledek už jsme měli jistý.

Ale páni, kolik chaosu jsem ještě vyvolala já sama, když jsem se před obchodním domem objevila jako bílá liška s dvěma ocasy.

Lilly se díky mému odlákání pozornosti podařilo též zmizet mezi lidmi, takže se s Emmou nakonec sešly v parku. Mě si všimla přijíždějící policie, takže anomálii ihned potřebovala chytit. Naštěstí mě hlídal Henry, protože ten rychle slétl a uchopil mě do drápů, jako když jsem skákala ze školy.

Celou akci jsem čekala akčnější, ale nestěžovala jsem si. Člověku asi klesne vnímání akce potom, co zavraždí pár démonů.

Henry mě položil v parku pod Eifellovkou a já během chvíle byla člověkem. On se proměnil moment nato, ale mě nevnímal, zaměřil se na holky s taškami. „Co máme?" zeptal se.

Lilly tašky pořádně otevřela, aby se podíval sám. V jedné se pod oblečením skrývala kupa bankovek a mincí, další zaplňovaly další hadry a jídlo a hygienické potřeby a léky.

„Co teď?" zeptala se Emma. Očima těkala mezi mnou a Henrym, jako by záleželo na naší shodě, co se bude dít.

„Nevím, jak vy, ale já bych se velmi ráda prospala," poznamenala Lilly a významně se podívala na tašky, poté na Henryho. „Na měkkým, přinejlepším. A s výhledem na Eiffelovku."

„Ustel si z těch hadrů," popíchla jsem ji. „Máme dokonalej výhled."

Henry mě propálil pohledem, ale na holky se zářivě usmál. „Třeba objevíme nějaký hotel, kde nás ještě ubytujou." Když s tím okouzlujícím úsměvem shlédl přímo k Emmě, začervenala se. „Ale budu potřebovat pomoc u recepce. Tak daleko moje úroveň francouzštiny nesahá."

Emma samozřejmě vehementně přikývla, div si neuchcávala štěstím.

Henry jí nabídl rámě a ona vteřinu neváhala se za něj zaháknout. Vykročili pryč, Henry jí asi něco pověděl, protože rychle začala vyhledávat na mobilu.