Vysněný svět || Dramione, Scorpius, FF ✅

Epilog

V čekárně u sv. Munga seděl tříletý Scorpius na jedné ze židlí, houpal nohama a znuděně hleděl na dveře, za kterými se nacházela jeho maminka. Sorpiuse doprovázeli Hermioniny a Dracovi rodiče. Richard a Lucius si četli nějaké časopisy, zatímco Narcissa a Jean spolu potichu mluvily.

„Tak už to bude?“ Scorpius zakňučel. Přinesl si s sebou několik hraček a za tu dobu, co tam seděli, si stihl pohrát se všemi, ale už ho to dávno přestalo bavit.

„Neboj, brzy to bude,“ řekla Narcissa svému vnukovi s úsměvem.

„Ale já se nudím," stěžoval si Scorpius.

„Proč si nehraješ se svými hračkami?“ navrhla Jean a ukázala na hračky, které její vnuk nechal na stole.

„Hrál jsem si s nimi,“ řekl Scorpius. „A přečetl jsem všechny knihy, které jsem si přinesl. Chci už vidět svou sestřičku.“

„Musíš být trpělivý, Scorpiusi,“ řekl tiše Lucius. „Brzy ji uvidíš. I my se na ni moc těšíme."

„To říkal táta taky, ale pořád jen čekám," hádal se Scorpius a dramaticky protočil očima.

Scorpius měl samozřejmě úplnou pravdu, bylo to už před několika hodinami, kdy Hermiona začala rodit a kdy Draco řekl svému synovi, že jeho malá sestra je na cestě. Ve skutečnosti rodina seděla v nemocnici téměř celý den a stále nebyla jejich holčička na světě.

„Někdy trvá dlouho, než se děti narodí,“ řekla Narcissa. „Trvalo několik hodin, než ses narodil ty.“

„A co když bude táta kouzlit?" zeptal se malý chlapec. „Nemůže ji přičarovat z maminčina bříška?"

„Scorpiusi,“ zasmála se Narcissa. „Všechno pochopíš, až budeš větší. Zatím musíme jen čekat.“

„Čekání je nuda,“ odfrkl si Scorpius a otráveně si povzdechl.

Naštěstí pro Scorpiuse jeho čekání brzy skončilo, protože do místnosti najednou vtrhl Draco.

„Je to dívka,“ oznámil Draco s širokým úsměvem.

„Ano, to jsme přece věděli,“ poznamenal Lucius se zdviženým obočím a tichým smíchem.

„Je nádherná,“ pokračoval Draco a ignoroval smích svého otce. „A čeká na setkání s prarodiči a starším bratrem.“

Scorpius hbitě seskočil ze židle a zvedl ze země malou tašku, kterou si s sebou přinesl. Ponořil malou ručku do tašky a vytáhl malého plyšového jednorožce. Scorpius jej viděl před pár dny, když byli s Dracem nakupovat, a byl neústupný v tom, že ji prostě musí získat pro svou sestřičku.

„Máme počkat?“ zeptala se Narcissa, když Scorpius dychtivě chytil Draca za ruku.

„To je v pořádku, všichni se můžete jít podívat,“ odpověděl Draco s úsměvem.

Draco otevřel dveře a okamžitě pustil Scorpiuse, který se rozběhl k Hermioně, která seděla na posteli a v náručí držela drobounké miminko zabalené v teplé dece. Navzdory skutečnosti, že před pár okamžiky porodila, celá zářila štěstím a energií.

„To je moje sestřička?“ zeptal se Scorpius a postavil se na špičky v pokusu podívat se na dítě v Hermionině náručí.

„Ano, je,“ odpověděla Hermiona s úsměvem, když Draco zvedl Scorpiuse a posadil ho na postel vedle Hermiony.

Scorpius se naklonil, aby na svojí malou sestřičku lépe viděl a široce se usmál, když na něj mrkla svýma malýma očkama.

„Myslím, že se jí líbíš,“ řekla Hermiona Scorpiusovi, zatímco její syn v úžasu hleděl na svou sestřičku.

„Je malá,“ zašeptal Scorpius. „Byl jsem taky tak malý?“

„Ano, byl,“ odpověděl Draco se smíchem.

„Ale neměl jsem většího brášku s dárkem,“ řekl Scorpius, když zvedl plyšového jednorožce tak, aby jej jeho sestra viděla. „To je ode mě,“ řekl tichým hlasem. „Já jsem Scorpius a jsem tvůj starší bráška.“

„To je moc krásné, Scorpiusi.“ Hermiona se usmála na svého syna, když uhnízdil plyšovou hračku vedle své sestry. „Už teď jsi skvělý velký bráška.“

Scorpius se šťastně usmál, když se přitulil k Hermioně. Poté si malou holčičku vzal do své náruče Draco a přešel s ní k místu, kde stáli jeho a Hermioniny rodiče.

„Už máte vybrané jméno?“ zeptala se Narcissa se šťastným úsměvem. V očích ji začínaly štípat slzy štěstí a za okamžik už jí stékaly po tvářích.

„Máme,“ přikývla Hermiona. „Budeme jí říkat Rose.“

„To se mi líbí,“ řekl Richard a usmál se na svou dceru. „Rose je krásné jméno.“

„To je,“ souhlasila Jean a hlasitě vzlykla. Stejně jako Narcissa, ani ona nedokázala zabránit slzám štěstí. Richard se široce na svojí vnučku usmíval a jedna nezbedná slza si našla cestu ven. Lucius se snažil tvářit vážně, ale i na něm bylo poznat, že zadržuje slzy. I když to nedával najevo, byl také velmi šťastný.

„Je to to nejkrásnější jméno pro mojí nejkrásnější princeznu,“ řekl Draco a podíval se dolů na svou dceru, která usnula.

Zatímco Rose dřímala v náručí svého otce, prarodiče se zdrželi necelou hodinu, než odešli, aby mohli další blízcí přijít navštívit šťastnou rodinu. Během několika dalších hodin Hermionu navštívilo několik přátel, aby se setkali s nejnovějším přírůstkem do rodiny Malfoyů.

Když návštěvy skončily, Draco a Hermiona zůstali sami se svými dvěma spícími dětmi. Scorpius se choulil vedle své matky, zatímco malá Rose stále spala v Dracově náručí.

„Byl to dlouhý den. Jsem unavený,“ řekl Draco, když se posadil na židli vedle Hermioniny postele.

„A co já?“ zeptala se Hermiona. „Já jsem ta, kdo ti porodil dceru," zasmála se unaveně. „To já tu odvedla všechnu tvrdou práci."

„A já jsem pomáhal,“ namítl Draco. „Byl jsem s tebou celou dobu. Ani jsem si nestěžoval, když jsi na mě křičela, že už spolu nikdy nebudeme spát,“ zamračil se, ale nakonec se neubránil úsměvu. „Ani když jsi mi málem rozdrtila ruku."

„Stále to myslím vážně,“ řekla Hermiona svému manželovi se zlomyslným úšklebkem.

„To už jsi říkala, když jsi rodila Scorpiuse,“ odpověděl Draco a protočil očima. „Počkej a uvidíš. Nakonec mi stejně neodoláš.“

„Nefandi si tolik, “ řekla Hermiona se smíchem.

„Je to součást mého kouzla,“ řekl Draco a naklonil se blíž ke své ženě. „A vím, že to miluješ.“

Hermiona se usmála a svého manžela políbila.

Draco jejich polibek prohloubil a poté se lehce odtáhl. „Vždycky tě budu milovat, Hermiono. Ty a naše děti jste celý můj svět. Znamenáte pro mě všechno," zašeptal Draco.

„Nikdy tě nechci ztratit, Draco," zašeptala nazpět Hermiona. „Ty, Scorpius a Rose jste můj život a já o to nikdy nechci přijít.“

„Nepřijdeš,“ odpověděl Draco, naklonil se a znovu přitiskl rty na ty Hermioniny.

Během toho polibku oba přemýšleli o tom, co se za poslední měsíce stalo a o tom, že se málem navzájem ztratili. Naštěstí se všechno vrátilo do pořádku a Malfoyovi byli šťastnější, než kdy dřív.

Tohle byl jejich vysněný svět.