Flowers from 1970-Květiny z roku 1970

Křišťálová Koule

George vyšel po schodech svého domu s klíči v ruce a temným výrazem ve tváři.

Okolí bylo až na občasné projíždějící auto klidné, což nepomohlo jeho pokračující bitvě s izolací a osamělostí. Čím tišší to bylo, tím hlasitější byly jeho myšlenky, a tak když vstoupil do svého prázdného domu, kde bylo ticho tak velké, že špička špendlíku byla dobře slyšet, hlavu měl plnou konceptů.

Vlezl si cestu nahoru do svého pokoje, s bundou v ruce, když odhodil klíče na stůl a zvalil se na postel. Chvíli čekal, společnost mu dělala jediná mysl a nebyla to dobrá společnost. Jediné, co měl, bylo lítosti a scénářů jasnější budoucnosti, kdyby se v minulosti rozhodl lépe. Bylo to osamělé, protože se odstěhoval z rodiny v Anglii. Přestěhoval se do malého domu ve staré části svého města. Žil sám a neobtěžoval se někoho poznat.

Najednou zaslechl z druhé strany místnosti prsten. Nepocházelo to z jeho mobilního telefonu, ale z klasického telefonu, který našel ve svém domě, když se poprvé nastěhoval. Strávil týdny pokusem o opravu, ale nakonec to vzdal, ale teď to vypadalo, že je plně funkční.

Běžel k telefonu a odpověděl: „Haló?“

„Hej, Sape, můžeš věřit, že guvernér Schlatt dostal infarkt a dnes zemřel? To je šílené.“ Do telefonu zamumlal muž na druhém konci telefonu.

„Promiň, ale musíš mít špatné číslo- dnes?“ Zeptal se zmateně George.

„Dobře, promiň, ale dnes ano. Je po papírech.“ Hlas odpověděl, neobtěžoval se ukončit hovor, i když to bylo špatné číslo.

George zvedl obočí: „Mluvíme o guvernérovi Schlattovi z Floridy?“

„Jo, kdo jiný.“ Muž odpověděl, pokrčil rameny v jeho tónu.

„Schlatt zemřel před více než padesáti lety. Je to jako vtip nebo co?“ George byl přesvědčen, že mluví buď s někým velmi nevzdělaným, nebo přímo šíleným.

Muž se hlasitě zasmál: „Nevím o tobě, ale nepamatuji si, že by Schlatt zemřel v roce 1920.“

„Každý ví, že se to stalo v roce 1970. Pak byla jeho pravá ruka Tubbo druhý den téměř zavražděna.“ Řekl George muži.

Nevěděl, proč se tak zatraceně snaží napravit cizího člověka, ale přesto to udělal.

„Tubbo? Všichni Tubba milují. Je v pořádku a právě teď promlouvá, poslouchej.“ Telefon zněl, jako by se pohyboval, a najednou se připojil k rádiu.

Rádio bylo sotva slyšitelné, ale George dokázal rozeznat slova jako „Toto je tragická ztráta“. a taková. Rozhodně to znělo jako Tubbo. George usoudil, že mluví s bláznivým člověkem, a zavěsil. Přešel ke své posteli a přemýšlel o telefonátu maximálně 3 minuty, než usnul.

----------------------------------------------------------------------

Byl další den. George přinesl do svého pokoje misku cereálií, aby se najedl.

Zdálo se, že zírá na svůj mobil a čeká na volání a zprávy „jak se máš?“ od lidí, kteří nikdy nepřijdou.

Zapnul počítač a sledoval videa, když najednou starý telefon začal znovu zvonit. George chvíli váhal. Opravdu chtěl znovu mluvit s bláznivým člověkem? Pak to zase nebylo, jako by s ním mluvil někdo jiný.

Povzdechl si a pak zvedl telefon. „Hel-“ „Jak jsi to věděl.“ Stejný muž řekl do telefonu.

"Co?" „O Tubbovi. Jak se ho dnes někdo pokusil zabít.“ Zeptal se vážně

George protočil očima: „Říkal jsem ti to. Všichni ve státě to vědí, učili jsme se o tom ve škole a o všem. Ne? Ne? Proč také pořád říkáš 'dnes?'"

„Jaké je pro tebe datum?“ Zeptal se muž George.

„Uh ...“ George poklepal na telefon, aby zkontroloval datum „28. července 2020“. Žádná odpověď. Jen těžké dýchání, které znělo jako hyperventilace.

Po chvíli muž znovu tiše promluvil: „Je 28. července 1970.“

Nyní to bylo potvrzení, že s kýmkoli George mluví, je blázen.

„Podívej, jestli je to nějaký žert, jen zavěsím. Tohle není můj telefon a já nejsem‚ Sap ‘ani kdokoli jiný.“

"POČKEJTE." Muž zařval: „Bydlíte na ulici Manburg 821?“
George začal šílet. Ten muž znal jeho adresu. Chtěl ukončit hovor a kontaktovat policii nebo..

„Nezlob se!“ Muž si přečetl myšlenky,
„To je můj starý dům. Je to pro tebe můj„ starý dům “, ale já tam právě teď bydlím. Má ložnice v patře stále ohavné květinové tapety?“ "Ano." Odpověděl George váhavě

„To znamená, že to nezměnili, protože jsem tam žil! Dej mi chvíli.“ Ten muž chvíli mlčel, dokud George neuslyšel cvakavý zvuk. Bylo to odvíčkování pera.

"Co děláš?" Zeptal se George.

„Podívejte se do rohu zdi, blízko okna.“ Muž mu řekl.

„Proč-“ „Prostě to udělej.“ George slyšel, co znělo jako čmárání na druhé straně telefonu. George zaváhal, ale stejně šel do rohu místnosti,

„Na co se mám dívat-“ Najednou se na zdi začaly pomalu objevovat staré opotřebované značky pera, jako když hoří dřevo. "Ahoj" řekl.

„Vidíš to?“ Zeptal se muž na druhé straně telefonu, než znovu slyšitelně zavřel pero.

"A-Ano." George hyperventiloval a svíral si hruď. To určitě nebylo možné.

"Kdo jsi?" "Kdo jsi?" Oba se zeptali současně, ale muž nejprve odpověděl: „Jmenuji se Cl- Dream.“ "Dream?" George zvedl obočí. „Je to přezdívka. Nechci ti ještě sdělit své skutečné jméno, protože bys mohl být nějaký vládní špión nebo co.“ George se zasmál: „Jsem George.“

„Tak mi řekni, Georgi, kdo vyhraje příští rok světovou sérii? Žádám o přítele.“ Zeptal se Dream napůl žertem.

„Obávám se, že ti to nemůžu říct.“ George odpověděl: „Technicky to umím, ale morálně je to docela špatně.“

„Sakra, myslel jsem, že to bude fungovat.“ Dream se zeptal: „Tak mi řekni o budoucnosti. Počkej, zní to blbě? Hm, řekni mi něco o roce 2020.“

"Dobře..."