Cena za lásku

xxii

/hi! vitejte u dalsi kapitoly nasi uzasny lovestory! <3 jak se vam zatim libi vyvoj pribehu? uzijte si to! <3/

Words: 1015

-------------

Edward:

,,Měl bych jít," promluví Maličký a já jen beze slova kývnu.

,,Promiň, kudrnáči," zašeptá mým směrem, než mě obejde a chystá se opustit ložnici.

,,Počkej, Maličký," chytím ho za ruku, abych ho zastavil, ale brunet jenom ucukne se strachem v očích. 

,,Promiň," zamumlám a odkašlu si.

,,Můžu tě doprovodit domů?" 

----------------

,,Tak jsme tady, Maličký," kývnu směrem k jeho domu a William kývne nazpět, vytvářející mezi námi trapné ticho.

,,Děkuju, Edwarde," usměje se lehce mým směrem.

,,To nic," zvednu pravý koutek, ,,dobrou noc, Maličký."

,,Dobrou noc, Edwarde," oplatí mi a potom rychle zmizí za dveřmi.

Jak se to stalo? Chvíli koukám na jeho dům, než zavrtím hlavou a rozejdu se zpátky. Tělem mi prochází strach a pár sekund mi trvá, než si uvědomím, že není můj. Cítím jeho emoce, problikne mi hlavou a mám si chuť jednu vrazit za to, že jsem ho přiměl se takhle cítit. Trochu se pozastavím nad tím, jak mě jeho strach nutí se cítit. Že mě nutí být na sebe naštvaný, že jsem něco takovýho řekl. Že mě nutí se mu chtít omluvit. Že mě nutí jít se s ním usmířit. Že mě nutí ukázat mu, že mi může věřit.

Zatřesu hlavou nad tím, jak hloupě zním. Proč bych se takhle měl cítit ohledně někoho, koho znám tři týdny? Jedno ale vím jistě. Nezáleží na tom, jak moc se to snažím popřít, někde hluboko dole mám pro toho bruneta slabý místo.

Málem zakopnu, když si nevšimnu schodů přede mnou, načež nad sebou protočím panenky. Vystoupám tři schody, odemknu si a při první příležitosti ze sebe shodím kabát, zůstávající v černé košili a džínách stejné barvy. Ujdu pár kroků směrem ke křeslu a natáhnu se pro svou typickou lahev s whisky. Cestou do své ložnice odněkud vezmu skleničku a okamžitě ji naplním.

Při pohledu na zmačkanou deku si zkousnu ret a automaticky si vybavím všechno, co se tady stalo.

Jeho tělo pod mým. Moje rty tvořící malé modřinky na jeho krku a čelisti. Jeho ruce v mém sevření. Nikdy jsem nechtěl žádný moment prožívat znovu a znovu tak moc, jako tenhle.

A teď se tě bojí, protože jsi tu poznámku musel říct, nehledě na to, jak děsivě zněla.

,,Sklapni," procedím skrz zuby směrem k mému podvědomí a znovu se napiju, abych si nemusel přiznat, že je to pravda. Všechno, co mě nutí ten modrooký brunet cítit se rozhodnu připsat tomu, že jsme spřízněné duše. Jo, to bude ono. Nic jako city neexistuje.

William:

Prohrábnu si vlasy, když si v zrcadle prohlížím můj krk. Pět malých tmavě zbarvených modřinek od Edwarda. Dvě menší na pod čelistí a jedna pod uchem. Vážně, kudrnáči?

Protočím panenky, načež se můj obličej zkřiví v bolestné grimase, když se jedné ze značek dotknu trochu hruběji. Přichytím se, jak si vybavuji každý moment dnešního dne a i přes to, co se stalo potom, si musím přiznat, že bych to chtěl zažít znovu. Zavřu oči a snažím se myslet na něco jiného, jako radil Edward.

*flashback*

,,Mysli na něco jiného, Maličký," šeptá mi do ucha Edward a já se snažím rozdýchat to, jak moc blízko jeho tělo je. Cítím, jak jeho kolínská doslova napadá každou buňku v mém těle a nutí mou mysl plnit se představami, které jsem ani netušil že mám.

,,Mhm," vydám ze sebe na znamení souhlasu a Edward se skoro dotkne mé pokožky, když zašeptá jedinou větu, která mě vrátí tam, kde jsem začal.

,,Hodnej kluk,"

*end of flashback*

,,Sakra," zašeptám a zakloním hlavu, snažící se najít jedinou věc, která mi z nějakýho důvodu nepřipomíná Edwarda. Rozhlídnu se po koupelně, ale všechno jako by mělo kousek něj. 

Zrcadlo, naproti kterému se mnou mluvil, když se sem doslova vloupal. Sprcha mi připomíná těch několik případů, kdy jsem ho viděl v ručníku a s mokrými vlasy. Bože, celá tahle koupelna mě nutí na něj myslet.

Vzdám se tohohle způsobu a pokusím se využít druhou radu, kterou mi dal.

*flashback*

,,Nahraď to vzrušení jiným pocitem, Maličký," snaží se mi poradit kudrnáč, když už po několikáté zaryji nehty to koženého křesla, ve kterém sedím.

,,Jakým asi, zatraceně?" procedím skrz zuby a Edward naproti mně se potěšeně usměje.

,,Myslím, že hněv bude dokonalý, Maličký," napije se ze skleničky a já navzdory tomu, že mi žilami prostupuje čistý chtíč, protočím panenky.

,,Tobě se to říká," zamumlám naštvaně a Edward se ušklíbne.

,,Vidíš, jak ti to jde,"

*end of flashback*

Poslechnu Edwarda v mé hlavě a zaměřím se na jiný pocit. Hledám v mysli nějakou vzpomínku, větu, cokoliv, co by nepřipomínalo kudrnáče a nechtěně si vybavím jeho větu z rána. 

,,Ne, ne, ne, strach ne," mumlám si pro sebe a snažím se najít nějaký jiný pocit, který by mě mohl rozptýlit a zároveň mi nezpůsobit trauma. Stisknu v prstech umyvadlo a moje klouby zbělají, když se snažím zaměřit se na cokoliv jinýho než Edwardovu děsivou větu.

,,Neublížil by mi, určitě ne," opakuji stále dokola a přemýšlím nad všemi těmi momenty, kdy se ke mně Edward choval hezky. Všechny ty polibky a jeho přezdívka pro mě. To, jak se zachoval když si všiml, že se ho bojím. To, jak mě doprovodil domů. Jeho pokusy o omluvu. 

Pomalu si uvědomuji, že už mi dávno není ten kudrnáč tak lhostejný. Že mi na něm opravdu záleží. A mám pocit, že mu někde hluboko dole záleží i na mě. Otevřu oči a pomalu se nadechnu, když se podívám do zrcadla. Zvládl jsem to, problikne mi hlavou a já se usměju. Netušil jsem, že by Edwardovy rady mohly být fakt k něčemu, ušklíbnu se a o pár chvil později zívnu. Protřu si oči a zhasnu, když vyjdu z koupelny, chystající se ke spánku. Pootevřu okno a uvědomím si, že trávím více času s Edwardem než ve svém vlastním domě, což by mě asi mělo vyděsit, ale má to naprosto opačný efekt.

Nemůžu si pomoct a přemýšlím nad tím, jestli bych Edwardovi dneska dovolil zajít dál. Kdybych se nevyděsil a nevzpomenul si na ráno. Jestli bych mu dovolil pokračovat a posunout náš vztah, ať už mezi sebou máme jakýkoliv, na další úroveň. Chtěl by vůbec zajít dál? Se mnou? Nebo by se zastavil? Skončili bychom jen u polibků, kdybych ho nechal dělat si se mnou co chce? Všechny tyto otázky mi z nějakého důvodu vyvolávají šimrání v podbřišku a nutí mě si zkousnout ret. 

Co všechno by udělal, kdybych se mu naplno poddal?